ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.510.2004.1
sp. zn. 32 Odo 510/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce L., štátný podnik, zastoupeného advokátem proti žalované O., a.s., o zaplacení částky 164 844,52 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 549/94, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. prosince 2003 č. j. 4 Cmo 279/2002-75, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 6. 2002 č. j. 4 Cm 549/94-68 (poté, co Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. listopadu 2001 č. j. 2 Cmo 61/2000-52 zrušil rozsudek bývalého Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 16. srpna 1999 č. j. 4 Cm 549/94-20 a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení) odmítl podání žalobce ze dne 15. 11. 1994 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním ze dne 15. 11. 1994 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 164 844,52 Kč. Usnesením ze dne 27. 3. 2002 soud vyzval žalobce podle §43 odst. 1 o. s. ř., aby ve lhůtě 15 dnů odstranil vady podání. Žalobce měl uvést okolnosti ohledně vzniku právního vztahu, předmět právního vztahu, množství předmětu v měrných jednotkách, sjednání ceny za jednotku, datum splnění, vyúčtování ceny. Soud žalobce poučil o následcích nevyhovění výzvě soudu (§43 odst. 2 o. s. ř.). Usnesení bylo žalobci doručeno dne 2. 4. 2002. Protože žalobce ve stanovené lhůtě vady podání neodstranil a v řízení nešlo pro tento nedostatek pokračovat, soud podání žalobce (jež je podáním, kterým se zahajuje řízení) podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. prosince 2003 č. j. 4 Cmo 279/2002-75 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud k námitce žalobce, že mu nebyla doručena výzva k odstranění vad žaloby, dovodil, že zásilka, kterou žalobce převzal dne 2. 4. 2002, obsahovala jak předvolání k jednání, tak výzvu k doplnění žaloby. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba je neprojednatelná. Nezbytnou náležitostí žaloby je, aby v ní byl vylíčen skutek, z něhož žalobce dovozuje své právo, jehož splnění se prostřednictvím žaloby domáhá. V tomto případě žalobce pouze uvedl, že šesti fakturami vyúčtoval žalované dřevo. Neuvedl, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva, kdy, tedy zda smlouva byla uzavřena za účinnosti hospodářského či obchodního zákoníku, co bylo předmětem smlouvy, zda žalobce plnil, kdy. Žalobce ani neuvedl, že by šlo o plnění bez právního důvodu a kdy k plnění došlo. Žalobce však namítal, že žalovaná svůj závazek dvakrát uznala, a to odporem proti platebnímu rozkazu a dopisem ze dne 3. 11. 1997. Z žádné z těchto písemností však nelze dovodit, o jaký závazek se jedná, tedy ani z těchto uznání není zřejmé, co by mělo být předmětem sporu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž uvedl, že žaloba měla všechny základní zákonem stanovené náležitosti, na jejichž základě se mohlo ve věci jednat a rozhodnout. Důkazem toho je skutečnost, že ve věci byl vydán platební rozkaz. Proti platebnímu rozkazu podala sice žalovaná odpor, ve kterém však nezpochybnila základ žaloby, ale pouze výši nároku vzhledem k vzájemnému zápočtu. Žalovaná v tomto odporu navíc uznala nárok ve výši 99 850,18 Kč. Z důvodu vzájemného zápočtu vzal žalobce žalobu zčásti zpět. Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, když vykonstruovaně, bez důkazu, zaujal názor, že žalobci byla doručena výzva k odstranění vad. Na druhé straně odvolací soud neakceptoval dvojnásobné uznání závazku žalovanou, i když z uznávacích projevů je nesporné, že šlo o závazek na zaplacení kupní ceny výrobků ze dřeva, což jednoznačně vyplývá z faktur připojených k žalobě. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Po podání dovolání žalovaná – společnost O., P. –S., a.s., zanikla a ke dni 31. října 2006 byla vymazána z obchodního rejstříku. Její právní a tudíž i procesní nástupkyní se stala společnost O., a.s., Nejvyšší soud České republiky proto usnesením ze dne 18. ledna 2007 č. j. 32 Odo 510/2004-103 podle ustanovení §107 odst. 1 a 3 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude jako s žalovanou pokračováno se společností O., a.s.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud posoudil usnesení odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, kterými je vázán, a to i z hlediska jejich obsahového vymezení v dovolání. Dovolatel uplatnil dovolací důvod stanovený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle něhož lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení.
Ve shodě s výkladem podávaným právní teorií i soudní praxí se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996 sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod číslem 4), tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není žalobce povinen v žalobě uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci umožňující odlišení od předmětů jiných řízení. Tentýž předmět řízení je ve smyslu §83 o. s. ř. upravujícího překážku litispendence (věci zahájené) a ve smyslu §159 odst. 3 o. s. ř. upravujícího překážku rei iudicatae (věci pravomocně rozhodnuté) dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku. I s ohledem na nutnost posouzení, zda se nejedná o tentýž předmět řízení a nejsou tudíž dány uvedené překážky řízení, musí předmět řízení splňovat všechny náležitosti předepsané v §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř.
Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209); povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 15. května 1996 sp. zn. 3 Cdon 370/96 a dále v rozsudku ze dne 30. ledna 2003 sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35).
Podle ustanovení §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jsou účastníci řízení k dosažení jeho účelu povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemná vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.
V návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Povinnost účastníka uložená mu §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. se pak týká všech významných skutečností pro rozhodnutí ve věci. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor.
Ustanovení §43 o. s. ř. pak určuje, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
V projednávané věci spočívá dovoláním napadené rozhodnutí na závěru, že žaloba je neprojednatelná, neboť nebyly uvedeny okolnosti ohledně vzniku právního vztahu, předmět právního vztahu, množství předmětu v měrných jednotkách, sjednání ceny za jednotku, datum splnění, vyúčtování ceny. Podle odvolacího soudu žalobce ani neuvedl, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva, kdy byla smlouva uzavřena, zda za účinnosti hospodářského či obchodního zákoníku, co bylo předmětem smlouvy, zda žalobce plnil a kdy. Žalobce ani neuvedl, že by šlo o plnění bez právního důvodu a kdy k plnění došlo.
Z žaloby na č. l. 1 a 2 se podává, že žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 164 844,52 Kč. Tuto částku žalobce žalované vyúčtoval za dodávku dřeva fakturami č. 968, 986, 1060, 1054, 1162 a 1174, splatnými od 4. 8. 1992 do 28. 9. 1992. Kopie předmětných faktur žalobce přiložil k žalobě.
Ani v žalobě, ani v připojených fakturách však není uvedeno, kdy byly jednotlivé dodávky dřeva uskutečněny. Za tento údaj nelze považovat údaj o dni vzniku povinnosti fakturovat. Za této situace však nelze konstatovat, že by skutkový děj byl nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi a tudíž že by žaloba byla projednatelná. Na tom nic nemění tvrzení žalobce, že žalovaná nárok žalobce uznala. Rovněž skutečnost, že ve věci byl nesprávně vydán platební rozkaz, neodstraňuje neprojednatelnost žaloby. V daném případě jde totiž o zaměnitelné zboží a bez toho, že by bylo alespoň uvedeno datum plnění, nelze stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, tak aby byl odlišen od předmětů jiných řízení, a to i z hlediska posouzení případné překážky litispendence či rei iudicatae. Závěr odvolacího soudu, v němž dovodil, že žaloba je neprojednatelná a byla podle §43 odst. 2 o. s. ř. správně odmítnuta, je proto důvodný.
Odvolacímu soudu nelze rovněž vytknout jeho závěr, že zásilka, kterou byla žalobci doručena dne 2. 4. 2002, obsahovala jak předvolání k jednání, tak výzvu k doplnění žaloby. Jak již opakovaně Nejvyšší soud judikoval, doručenka má povahu veřejné listiny; účastník který zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence, je proto povinen nabídnout soudu důkazy o prokázání těchto tvrzení. V daném případě bylo na doručence zásilky, kterou žalobce převzal dne 2. 4. 2002, uvedena spisová značka 4 Cm 549/94, údaj o tom, že obsahuje předvolání na den 4. 6. 2002 a usnesení B1. Na č. l. 59 je přitom uveden referát samosoudkyně ze dne 20. 3. 2002 o nařízení jednání na den 4. 6. 2002 a o zaslání výzvy vzor B 1, přičemž jsou uvedeny údaje, které mají být vyplněny. Na č. l. 61 je pak založen stejnopis tohoto usnesení – výzvy k odstranění vad podání ze dne 27. 3. 2002 (shodné datum, jaké má předvolání k jednání na č. l. 60), označený jako vzor B 1 KS Ostrava. Žalobce soudu nenabídl důkazy, že zásilka, kterou převzal dne 2. 4. 2002, předmětnou výzvu neobsahovala.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 2, věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu