ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.685.2005.1
sp. zn. 32 Odo 685/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně P., spol. s r. o., zastoupené JUDr. P. K., advokátem proti žalované V. C.s. r. o., zastoupené Mgr. D. D., advokátkou o zaplacení 930.696,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 26/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004, čj. 1 Cmo 132/2003-81, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v pořadí druhým rozsudkem ze dne 1. listopadu 2002, čj. 11 Cm 26/99-56, rozhodl v předmětné věci, v záhlaví označené, že žaloba se žádostí, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobci 930.696,- Kč spolu s 19 % úrokem z prodlení ode dne 16. 6. 1997 do zaplacení, se zamítá (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně po rozsáhlém dokazování vyšel zejména ze smlouvy o dílo č. 02/96, uzavřené dne 21. 2. 1996 mezi žalovanou jako objednatelem a žalobkyní jako zhotovitelem díla – sjednaných stavebních a montážních prací na výstavbě 7 řadových rodinných domků v P. – J., ve znění dodatků č. 1 ze dne 30. 4. 1996 a č. 2 ze dne 17. 2. 1997 a dospěl k závěru, že žalovaný nárok na zaplacení ceny díla na základě konečné faktury č. 00202072 z 23. 5. 1997 vznikl žalobkyni až dne 3. 9. 1997 a nikoliv již dne 20. 5. 1997. Konečná faktura byla tedy vystavena předčasně. Za výzvu k plnění považoval soud až žalobu, která byla žalované doručena dne 12. 1. 1999 a zákonná lhůta k plnění uplynula žalované dne 22. 1. 1999, takže od 23. 1. 1999 byla žalovaná v prodlení s úhradou ceny díla a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle §369 odst. 1 a §502 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“), který k rozhodnému dni činil 15 % (14 % plus 1 %).
Na druhé straně soud shledal poprávu obranu žalované, že jí vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, sjednané ve smlouvě, z důvodu prodlení s provedením díla za dobu 95 dnů prodlení od 31. 5. do 3. 9. 1997.
Soud prvního stupně dovodil, že v posuzované věci došlo k zániku dvou pohledávek. Na jedné straně pohledávky žalobkyně na zaplacení částky 930.696,- Kč s 15 % úrokem z prodlení od 23. 1. 1999 do 26. 1. 2001 z důvodu nároku na zaplacení ceny díla podle smlouvy o dílo a na druhé straně částečné pohledávky žalované vůči žalobkyni ve výši 2,355.340,- Kč z právního důvodu smluvní pokuty. Dne 26. 1. 2001 došlo v důsledku započtení k zániku pohledávky žalobkyně v plné výši a co do této výše k částečnému zániku pohledávky žalované. Úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 930.696,- Kč od 23. 1. 1999 do 26. 1. 2001 činí za 726 dní prodlení částku 281.535,54 Kč. Z pohledávky žalované bylo tedy na pohledávku žalobkyně započteno celkem 1,212.231,54 Kč.
Z uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl jako nedůvodnou. Co do částky 930.696,- Kč s 15 % úrokem z prodlení od 23. 1. 1999 do 26. 1. 2001 ji zamítl z důvodu neexistence žalované pohledávky a co do zbytku, tj. v části úroků z prodlení z částky žalované nad rámec sazby 15 % a za dny před datem 23. 1. 1999 a po datu 26. 1. 2001 zamítl soud žalobu jako nedůvodnou, neboť tento nárok žalobkyně není v souladu s právem.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem, označeným v záhlaví, rozhodl tak, že změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé, a to tak, že žalovaná je povinná zaplatit žalobkyni částku 930.696,- Kč s 19 % úrokem z prodlení p.a. od 16. 6. 1997 do zaplacení (výrok I.). Ve výroku II. potvrdil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud opakoval skutková zjištění smlouvou o dílo a oběma dodatky k ní, jak je shora konstatováno, a především dovodil, že „zápis o předání a převzetí dokončených staveb a jejich ucelených částí“ musel být podepsán již dne 20. 5. 1997, kdy bylo zahájeno a dokončeno přejímací řízení, a neobstojí proto námitka žalované, že se tak stalo až dne 3. 9. 1997. Za žalovanou zápis podepsala oprávněná osoba arch. J. T., jak dovolací soud uzavřel již ve svém usnesení ze dne 16. 2. 2001, čj. 1 Cmo 152/2000-38. Zápis obsahuje prohlášení, že odběratel přejímá stavbu – objekt tímto dnem do vlastní správy s tím, že kompletní dokumentaci podle skutečného provedení předá dodavatel odběrateli 20. 6. 1997 a oboustranně dohodnutá lhůta pro odstranění uvedených vad a nedostatků je 20. 6. 1997.
Odvolací soud dále dospěl k závěru, že předáním a převzetím díla provedeným zápisem z 20. 5. 1997 vzniklo žalobkyni právo na zaplacení ceny díla ve smyslu čl. IV. bodu 1 smlouvy, když podle §554 odst. 1 obch. zák., na který se účastníci ve smlouvě odvolávají, splnil zhotovitel svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli. Proto žalobkyně oprávněně vystavila dne 23. 5. 1997 daňový doklad č. 202072, kterým žalované jako objednateli vyúčtovala doplatek ceny díla ve výši 930.696,- Kč. Do prodlení se zaplacením tohoto doplatku se žalovaná dostala po lhůtě splatnosti, která nastala 15. 6. 1997.
Obranu žalované spočívající v uplatněném nároku na smluvní pokutu, opřenou o čl. IV. bod 6 smlouvy o dílo, posoudil odvolací soud jako nedůvodnou, když podle výše učiněných závěrů se žalobkyně nedostala do prodlení se splněním díla ve smluvním termínu 31. 5. 1997, neboť ke splnění díla došlo dne 20. 5. 1997 podpisem zápisu o předání a převzetí.
Žalobkyní uplatněnou výši úroků z prodlení shledal odvolací soud v souladu s §369 a §502 obch. zák.
Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle §220 odst. 1 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně změnil, jak shora uvedeno.
Žalovaná podala proti tomuto rozsudku dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a důvodnost o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř, neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a také vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Podle názoru žalované odvolací soud nesprávně posoudil obsah rozhodujícího důkazu – „zápisu o předání a převzetí dokončených staveb a jejich ucelených částí“, když podle nesprávného názoru soudu bylo přejímací řízení zahájeno a dokončeno dne 20. 5. 1997, avšak v zápisu je výslovně uvedeno, že žalobkyně smluvené dílo dokončila dne 20. 5. 1997 a žalované je předala dne 3. 9. 1997 bez zjevných vad a nedodělků, které by bránily provedení úspěšné kolaudace díla. Datum 20. 5. 1997 se v tomuto zápise vyskytuje celkem třikrát, jednou je tímto datem označen den dokončení prací, podruhé je toto datum uvedeno jako den zahájení přejímacího řízení a potřetí jako den skončení přejímacího řízení. Je však nutno upozornit, že údaje o zahájení a skončení přejímacího řízení dne 20. 5. 1997 se nacházejí až pod podpisy účastníků. Naopak údaj o tom, že žalovaná stavbu přejímá dnem 3. 9. 1997, odpovídá ustanovení §555 odst. 1 a §554 odst. 1 obch. zák., na které odkazuje sama smlouva o dílo v čl. IV. bod 1. V souvislosti s §548 odst. 1 obch. zák. z toho vyplývá, že nárok na zaplacení ceny díla vzniká teprve jeho provedením, jímž obchodní zákoník rozumí nejen jeho řádné ukončení, ale též předání předmětu díla objednateli v dohodnutém místě.
Podle názoru dodavatelky závěr odvolacího soudu, že předání komplexní dokumentace skutečného provedení stavby a odstranění vad a nedodělků bylo v předmětném zápise stanoveno na den 20. 6. 1997, což by v případě převzetí stavby až dne 3. 9. 1997 nemohlo být sjednáno, není ničím odůvodněn a nebylo o tom vedeno žádné dokazování.
Ve spise jsou naproti tomu listiny prokazující, že žalobkyně ještě dne 16. 7. 1999 posuzovala z podnětu žalované soupis vad a nedodělků a nabídla žalované slevu z ceny díla ve výši 71.000,- Kč (bez DPH) jako kompenzaci za obtížně odstranitelné vady a nedodělky. Sama žalobkyně až dne 23. 2. 1998 vyhotovila nový návrh přejímacího protokolu s datem skončení přejímacího řízení 1. 7. 1997, takže si byla dobře vědoma, že přejímací řízení neskončilo dne 20. 5. 1997. I tento důkaz odvolací soud pominul.
Dovolatelka zdůrazňuje, že závěr odvolacího soudu o datu skutečné přejímky a tím i data skutečného plnění nemá oporu v provedeném dokazování, účastníci podepisující zápis o předání a převzetí nebyli soudem vyslechnuti, takže závěr odvolacího soudu vychází pouze z jeho úvahy a je v přímém rozporu s datem 3. 9. 1997 výslovně uvedeným v zápise, tj. v rozporu s listinným důkazem.
Dovolatelka uzavírá, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení ceny díla dnem 20. 5. 1997, ale až dne 3. 9. 1997, kdy již byla žalobkyně v prodlení s plněním v délce 95 dní a žalované tak vznikl nárok na smluvní pokutu podle čl. IV. bod 6 písm. a) smlouvy o dílo.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a součastně navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku podle §243 o. s. ř.
V doplnění dovolání ze dne 2. 2. 2007 dovolatelka předkládá rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 11. 2006, čj. 9 C 149/99-227 ve sporu mezi dovolatelkou jako žalobkyní proti žalovanému J. T. jako technickému dozoru investora, v němuž soud považuje za prokázané, že předmět díla byl předán žalované dne 3. 9. 1997. To pokládá dovolatelka za podstatný důkaz i pro dané dovolací řízení a žádá, aby k tomu dovolací soud přihlédl, případně si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 5.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno účastníkem řízení – žalovanou včas, ve stanovené lhůtě (§240 odst. 1), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a obsahuje zákonem stanovené náležitosti (§241a odst. 1 o. s. ř.), konstatoval, že v daném případě je dovolání přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).
Jako dovolací důvody uplatňuje dovolatelka nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a dále to, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Právní posouzení soudu je nesprávné, jestliže soud použil nesprávný právní předpis nebo sice použil správný právní předpis, avšak jej nesprávně vyložil, popř. jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Uvedený dovolací důvod není v daném případě naplněn, protože nesprávné právní posouzení dovolací soud neshledal.
Jádro sporu tkví v posuzovaném případě ve správném hodnocení důkazů a učinění správných skutkových zjištění a je tak nutno zkoumat druhý dovolací důvod, kterého se dovolatelka dovolává.
Podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Uvedeným dovolacím důvodem lze úspěšně napadat jen takové skutkové zjištění odvolacího soudu, které jako výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečnosti, které byly významné pro skutkový závěr o věci a tím i pro posouzení věci z hlediska hmotného (popř. i procesního) práva.
V tomto případě je rozhodným skutkovým zjištěním závěr, zda datem předání a převzetí není datum 20. 5. 1997, nýbrž datum 3. 9. 1997.
Tento skutkový závěr je otázkou vyplývající z hodnocení provedených důkazů, zejména zápisu o „předání a převzetí dokončených staveb a jejich ucelených částí“ ze dne 20. 5. 1997. Z tohoto zápisu sepsaného mezi žalovanou jako odběratelem a žalobkyní jako dodavatelem výslovně plyne datum dokončení prací 20. 5. 1997, dále předtištěné prohlášení, že práce jsou provedeny odborně a shodně s technickými podmínkami a nemají zjevných chyb nebo nedodělků, které by sami o sobě nebo ve spojení s jinými bránily provozu (užívání) nebo ztížily provoz užívání). Dále je uveden soupis 6 (šesti) drobných vad a nedodělků, které budou odstraněny dodavatelem nebo jeho poddodavatelem, poté následuje prohlášení, že kompletní dokumentaci podle skutečného provedení předá dodavatel odběrateli 20. 6. 1997 a že oboustranně dohodnuté lhůty odstranění výše uvedených vad a nedodělků je 20. 6. 1997. Poté je uvedeno výslovně, že „odevzdání a převzetí dokončené stavby nebo její ucelené části je provedeno tímto zápisem mezi odběratelem a dodavatelem“. Všechny uvedené údaje jsou na předtištěném formuláři dopsány strojem (kromě soupisu vad, který je psán ručně), pouze poslední údaj před podpisy účastníků, že „odběratel prohlašuje, že přejímá stavbu – objekt dnem 03. 09. 97 do vlastní správy“ obsahuje datum psané rukou. Jako poslední je v zápisu uvedeno, že „přejímací řízení zahájeno v 10:00 hod. dne 20. 5. 1997 a skončeno dne 20. 5. 1997“.
Ve smlouvě o dílo č. 02/96 ze dne 9. 2. 1996, uzavřené mezi oběma účastníky je mj. v čl. III. zakotveno, že „po ukončení stavebních a montážních prací převezme objednatel provedené dílo přejímacím zápisem, potvrzeným oběma smluvními stranami bez zjevných vad a nedodělků, které by zabránily provedení úspěšné kolaudace díla“ (bod 6.) a že„zhotovitel se zavazuje odstranit všechny vady díla a provést všechny nedodělky, které vyplynou z kolaudačního rozhodnutí“. V čl. IV. této smlouvy pod bodem 1. se stanoví, že nárok na cenu za provedení díla vzniká dle §554 a 555 obch. zák. úspěšným provedením a předáním díla zhotovitelem objednateli, ke kterému bude objednatel vyzván nejméně 10 dní předem“.
V dodatku č. 1 ke smlouvě z 30. 4. 1996 se v čl. IV. bod 3 stanoví, že „konečná faktura bude vystavena po předání a převzetí díla dle čl. II. odst. 6 této smlouvy. Splatnost faktur je 14 dnů ode dne doručení faktury“. Konečně v dodatku č. 2 ve smlouvě ze dne 17. 2. 1997 byl mj. změněn termín dokončení na „31. 5. 1997“ a byly sjednány postupné zálohy na termín „po dokončení stavby“ a „po odstranění vad a nedodělků“.
Z popsaných důkazů, které oba soudy důkladně hodnotily, vyplývají skutkové závěry, ke kterým dospěl odvolací soud a s nimiž se dovolací soud ztotožňuje, neboť nejsou v rozporu s ustanoveními §133 až 135 o. s. ř., jak bylo shora uvedeno. Zápis o odevzdání a převzetí, jako rozhodující důkaz, hodnocený v souvislosti se smlouvou o dílo a oběma dodatky k ní, byl posouzen odvolacím soudem adekvátně a jeho skutkovým závěrům nelze vytknout pochybení.
Jestliže je ve shora cit. zápise z 20. 5. 1997 espressis verbis uvedeno, že odevzdání a převzetí stavby je provedeno tímto zápisem a zápis je datován dnem 20. 5. 1997, pak toto datum je rozhodné z hlediska provedení (splnění), jakož i předání díla. Údaj o prohlášení odběratele o převzetí stavby dnem 3. 9. 1997 „do své vlastní správy“ je právně irelevantní, protože z uvedeného hlediska nemá žádné právní důsledky.
Dovolatelka zpochybňovala svými dovolacími námitkami skutkový závěr o dni splnění povinnosti řádně provést a předat dílo. Právní posouzení odvolacího soudu je správné, když soud správně vyložil a aplikoval ustanovení §555 odst. 1 a §554 odst. 1 obch. zák. Nelze rovněž dovodit, že by byl naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., když podstatný závěr odvolacího soudu o datu splnění (provedení) a předání díla má oporu v provedeném dokazování.
Výsledek hodnocení důkazů odvolacím soudem rezultující v jím učiněná skutková zjištění, nelze mít za neodpovídající provedenému dokazování a není proto naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Pokud jde doplňující podání dovolatelky, poukazující na rozdílný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 v související věci, nelze je vzít v úvahu již proto, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé (§241a odst. 4 o. s. ř.).
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání jako neopodstatněné zamítl, když napadený rozsudek odvolacího soudu je správný (ustanovení §243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 o. s. ř, když dovolatelka neměla v řízení úspěch a žalobkyně podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. června 2007
JUDr. František F a l d y n a, CSc.
předseda senátu