ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.731.2005.1
sp. zn. 32 Odo 731/2005
ROZSUDEK
R O Z S U D E K
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně L. A., spol. s r.o., zastoupené Mgr. P. D., advokátem proti žalované Č. p. a.s., o zaplacení částky 103 694,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 8 C 160/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2005 č. j. 15 Co 248/2003-130, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou rozsudkem ze dne 11. září 2003 č. j. 8 C 160/2001-108 uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 103 694,80 Kč s 8% úrokem z prodlení od 1. 5. 2001 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala úhrady pojistného plnění podle pojistné smlouvy č. 6640363014 z 24. 11. 1998, kterou bylo sjednáno pojištění motorového vozidla F. E. CL 1.4 ve vlastnictví žalobkyně, a to pro případ náhlého poškození nebo zničení, mimo jiné i v důsledku střetu vozidla, jeho pádu a nárazu. Soud prvního stupně zjistil, že dne 11. 3. 2000 došlo k dopravní nehodě s tímto vozidlem, které řídil známý jednatele žalobkyně Z. H. v podnapilém stavu, přičemž k řízení vozidla byl žalobkyní pověřen. Žalovaná odmítla poskytnout pojistné plnění s odkazem na článek 1 bod 5 všeobecných pojistných podmínek pojištění motorových vozidel PPH 93 HO, podle kterého se pojištění motorových vozidel nevztahuje na škodu vzniklou při řízení pojištěného motorového vozidla, kterou pojištěný způsobil na pojištěné věci následkem požití alkoholu nebo jiných návykových látek, nebo pokud pojištěný řízení pojištěného motorového vozidla svěřil osobě, která byla pod vlivem těchto látek. Soud prvního stupně sice vzal jako nepochybné, že řidič vozidla Z. H. řídil předmětné vozidlo s alkoholem v krvi, dospěl však k závěru, že rozhodující ve věci je okolnost, že jednatel žalobkyně svěřil panu H. vozidlo v době, kdy pod vlivem alkoholu nebyl ani jednatel žalobkyně, ani řidič H., a poté spoléhal na to, že vozidlo řídí osoba způsobilá, když s ohledem na svůj stav opilosti nemohl vědět, že osoba, které vozidlo svěřil, je pod vlivem alkoholu. Z toho důvodu lze mít za to, že žalobkyně jako pojištěná všechny povinnosti stanovené pojistnou smlouvou splnila a podmínky pro odmítnutí pojistného plnění nejsou dány.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. ledna 2005 č.j. 15 Co 248/2003-130 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zamítá návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 103 694,80 s 8% úrokem z prodlení od 1. 5. 2001 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud potvrdil správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně, dospěl však k jiným právním závěrům. Podle jeho názoru není podstatná subjektivní schopnost pojištěného posoudit, zda osoba pověřená řízením motorového vozidla je či není pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. Rozhodující je, že v době škodné události motorové vozidlo řídila osoba, jíž bylo vozidlo svěřeno, pod vlivem alkoholu, jako v dané věci, a proto žalobkyni jako pojištěné nevznikl podle článku 1 bod 5 Všeobecných pojistných podmínek pojištění motorových vozidel PPH 93 HO nárok na náhradu škody z předmětné dopravní nehody.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podle dovolatelky odvolací soud dovodil existenci opilosti řidiče předmětu pojištění, ačkoliv tato skutečnost nebyla v řízení před oběma soudy najisto postavena a žádný z provedených důkazů tuto skutečnost exaktně neprokazuje. Tímto postupem je řízení současně postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně také namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud podle jejího názoru pominul skutečnost, že ke svěření předmětu pojištění řidiči H. nedošlo v den dopravní nehody, nýbrž již předchozího dne, tedy v době, kdy zcela prokazatelně pod vlivem alkoholu nebyl. Podle názoru žalobkyně je však směrodatným a rozhodným momentem pro posouzení zachování pojistného nároku skutečnost, do jaké míry pojištěný si byl vědom toho, že řidič předmětu pojištění, kterému je svěřován, je pod vlivem alkoholu či nikoliv. Tento závěr vyplývá i z článku 4 všeobecných pojistných podmínek stanovícího povinnosti pojištěného, když v odstavci 2 je uvedeno, že pouze vědomé porušení povinností může být důvodem k redukci pojistného plnění vůči pojištěnému. Jazykovým a logickým výkladem pojistných podmínek je podle žalobkyně nutno dospět k závěru, že v dané věci je směrodatné, do jaké míry byl pojištěný srozuměn se skutečností, zda řidič vozidla, jemuž bylo pojištěné vozidlo svěřeno, byl či nebyl pod vlivem alkoholu. V dané věci o takové skutečnosti žalobkyně nevěděla, a pokud se pojistné podmínky týkají i jiných návykových látek, nežli alkoholu, jejichž požití není na první pohled nikterak patrné, je zřejmé, že závěr odvolacího soudu není věcně správný a je v rozporu s účelem a smyslem pojistné smlouvy. Žalobkyně navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání odkázala na svůj závěrečný návrh v prvostupňovém řízení a ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a uvedla, že rozsudek odvolacího soudu je správný.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §237 odst. l písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §242 odst. l a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolací soud je podle §242 odst. 1 o. s. ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody, a to i z hlediska jeho obsahového vymezení v dovolání.
Podle dovolatelky vychází napadený rozsudek odvolacího soudu ze skutkového zjištění, jež nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, uplatňuje tedy dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Ten umožňuje vytýkat dovoláním napadenému rozhodnutí pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, které bylo podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, je vadné.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly nebo ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, resp. vyšly za řízení najevo, nebo v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného, resp. procesního práva (jde tedy o případ, kdy nesprávné skutkové zjištění bylo příčinou nesprávného rozhodnutí).
V dané věci nemá podle názoru dovolatelky oporu v provedeném dokazování skutkové zjištění soudů obou stupňů o tom, že předmětné vozidlo bylo v době nehody řízeno řidičem pod vlivem alkoholu. Existence dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. se prověřuje na základě obsahu spisového materiálu. Z obsahu spisu, konkrétně z přestupkového spisu založeného na č. l. 35 - závěru soudní znalkyně MUDr. J. M. (č. l. 29 přestupkového spisu), z výpovědi svědka E. na č.l. 52 verte a 53, z výpovědi svědkyně E. na č.l. 53 verte, z výpovědi svědkyně B. na č.l. 71 verte, z výpovědi svědka P. na č.l. 80 a zejména ze znaleckého posudku soudního znalce MUDr. P. L. na č. l. 96 však zcela jednoznačně vyplývá, že skutkové zjištění soudů obou stupňů, že motorové vozidlo řídila v době nehody osoba pod vlivem alkoholu, má oporu právě v těchto citovaných důkazech, které jsou ve vztahu k uvedenému skutkovému závěru odvolacího soudu naprosto jednotné. Vzhledem k tomu, že se jedná o skutkový závěr, na jehož základě odvolací soud posoudil věc po stránce právní, je zřejmé, že dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. není dán.
Dovolatelka se mýlí, pokud se domnívá, že v důsledku přijetí uvedeného skutkového závěru trpí řízení jinou vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vadou řízení by sice mohlo být to, že by rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo z neúplně nebo nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, avšak neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu věci není dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. v případě, že odvolací soud dospěl ke skutkovým závěrům, na kterých založil své rozhodnutí (nápravy se lze za této situace domáhat jen dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř.). V posuzované věci založil odvolací soud své právní závěry právě na skutkovém zjištění, že pojištěné vozidlo řídila osoba pod vlivem alkoholu, přičemž v tomto závěru se, jak výše uvedeno, odvolací soud pochybení nedopustil. Jiné vady řízení dovolatelka nenamítla a dovolací soud, který k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. z úřední povinnosti, takové vady z obsahu spisu nezjistil.
Odvolací soud nepochybil ani ve svých právních závěrech.
Podle článku 1 odstavce 5 Všeobecných pojistných podmínek PPH 93 HO se pojištění nevztahuje na škodu vzniklou při řízení pojištěného motorového vozidla, kterou pojištěný způsobil na pojištěné věci následkem požití alkoholu nebo jiných návykových látek, nebo pokud pojištěný řízení pojištěného motorového vozidla svěřil osobě, která byla pod vlivem těchto látek. Jde tedy o vymezení pojistné události ve smyslu §788 ObčZ ve znění účinném do 31. 12. 2004. Odkaz žalobkyně na článek 4 odst. 2 Všeobecných pojistných podmínek PPH 93 HO, podle něhož sankce spočívající ve snížení poskytnutí pojistného plnění stíhá pojištěného pouze při vědomém porušení jeho povinností, je nepřípadný, neboť toto ustanovení se vztahuje na povinnosti pojištěného vymezené v článku 4 odst. 1 Všeobecných pojistných podmínek PPH 93 HO. Ustanovení článku 1 odst. 5 Všeobecných pojistných podmínek PPH 93 HO však upravuje výluku z pojištění, přičemž vědomost pojištěného o tom, že řidič pojištěného vozidla byl při jeho řízení pod vlivem alkoholu, zde není rozhodující. Rozhodující je objektivní stav, že pojištěný pojištěné vozidlo svěřil osobě, která byla pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. Tomu tak v daném případě bylo, neboť pokud žalobkyně namítá, že vozidlo svěřila řidiči již den před dopravní nehodou, je třeba vyjít z toho, že k tomuto svěření došlo opakovaně i před započetím jízdy, při níž došlo k předmětné nehodě.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání jako nedůvodné zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. května 2007
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu