ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.743.2006.1
sp. zn. 32 Odo 743/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně M., s. r. o., proti žalované S. G., a. s., zastoupené Mgr. Ing. M. Š., advokátem o zaplacení 1,608.099,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 166/2002, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. února 2006, č. j. 12 Cmo 17/2006-67, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. února 2006, č. j. 12 Cmo 17/2006-67, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2005, č. j. 49 Cm 166/2002-60, kterým soud prvního stupně vyhověl návrhu původní žalobkyně O. T. I. M. S. R. L., (dále též „jen původní žalobkyně“, případně „dosavadní žalobkyně“), aby na její místo jako dosavadního účastníka řízení vstoupila společnost M., s. r. o. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že přechod práv a povinností k pohledávce, jež je předmětem sporu, byl doložen smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne 17. ledna 2005 mezi původní žalobkyní, která se vstupem do řízení souhlasila. V odůvodnění rozhodnutí dále uvedl, že se nemohl zabývat tvrzením odvolatelky (žalované) o nezpůsobilosti uvedené smlouvy k osvědčení procesního nástupnictví z důvodu její neplatnosti, a to proto, že původní žalobkyně byla v likvidaci, že podpisy osob na smlouvě nebyly řádně ověřeny a soud se nevypořádal s otázkou, kterým právním řádem se smlouva řídí. Dospěl k závěru, že v daném případě byly naplněny zákonné předpoklady pro postup podle ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a proto odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Podle dovolatelky se soudy obou stupňů dopustily právního pochybení tím, že se nezabývaly neplatností smlouvy o postoupení pohledávky. Dohoda o postoupení pohledávky byla podepsána dne 17. 1. 2005 v M. a postupitel byla italská společnost, tudíž se jedná o vztah s mezinárodním prvkem. Z tohoto důvodu se měly soudy nejdříve zabývat rozhodným právem podle zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním. Pokud soudy neurčily rozhodné právo, nemohly učinit ani předběžný závěr, zda nastala skutečnost zakládající postup podle §107a o. s. ř. Dále žalovaná namítá, že smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena až po výmazu původní žalobkyně z obchodního rejstříku, a byla antidatována a navíc podpisy osob uvedených na smlouvě nebyly úředně ověřeny. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvého stupně a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.); není však důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečností), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 druhá věta o. s. ř.), však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud České republiky proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.) jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňované dovolatelkou, tj. otázkou aplikace ustanovení §107a o. s. ř.
Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přiznává či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. je zakotveno, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení namísto dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 o. s. ř.
Podle odst. 2 téhož ustanovení soud návrhu účastníka vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1 a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit namísto žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
V ustanovení §107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotně právní univerzální nebo singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastala po zahájení řízení (za řízení), aniž jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce citovaného ustanovení, k procesnímu nástupnictví nedochází – na rozdíl od §107 o. s. ř. – ze zákona a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení namísto dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví.
V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle §107a odst. 1 o. s. ř. musí žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práva, uvést kdy k ní došlo a označit toho, kdo má vstoupit na jeho místo.
Jak vyplývá z výše uvedeného, aby soud podle §107a odst. 2 o. s. ř. vyhověl návrhu žalobce, musí být prokázány formální podmínky, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala, resp. došlo k ní po zahájení řízení. Přitom návrh na vstup účastníka musí být podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, a musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce.
Ohledně žalobcem označené právní skutečnosti tak soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou skutečnost, s níž právní předpisy obecně spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, tedy zda nejde o takovou skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, zda opravdu nastala (tedy například že smlouva o postoupení pohledávky byla skutečně uzavřena), a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o níž v řízení jde (tedy že se týká práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde).
Soud v odůvodnění napadeného usnesení správně uvedl, že ohledně žalobkyní označené právní skutečnosti tak soud zkoumá, zda jde o právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, zda opravdu nastala a zda se týká práva nebo povinnosti, jež je předmětem řízení. Otázkou, zda tvrzené právo či povinnost, které mělo být převedeno nebo mělo přejít na jiného, existuje nebo že opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud může zabývat jen v rozhodnutí ve věci samé a nikoli při zkoumání procesního nástupnictví.
Jak se dále podává z obsahu spisu, byly v dané věci všechny předpoklady vyžadované v ustanovení §107a o. s. ř. pro možný postup soudu podle jeho odstavce 2 splněny. Po zahájení řízení, před vydáním rozhodnutí o věci samé, navrhla dosavadní žalobkyně soudu prvního stupně vstup žalobkyně do řízení jako nabyvatele práva na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky, přičemž tyto právní skutečnosti, jakož i souhlas žalobkyně se vstupem do řízení prokázala. Soudy nižších stupňů bylo rovněž zkoumáno, zda je předložená smlouva způsobilá mít za následek dosavadní žalobkyní tvrzený převod práva, a to s kladným závěrem. Soudu prvního stupně, který věc posoudil jako případ procesního nástupnictví podle §107a o. s. ř. v důsledku hmotně právní singulární sukcese práva a podle odstavce 2 tohoto ustanovení svým usnesením k návrhu dosavadní žalobkyně rozhodl o vstupu žalobkyně do řízení na její místo, jakož i odvolacímu soudu, který rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, žádné právní pochybení podle dovolacího soudu vytknout nelze. Smlouva o postoupení pohledávky je nejen podle českého právního řádu, ale i právních řádů jiných zemí, včetně případného právního řádu italského, skutečností, která má za následek převod práva. Námitku dovolatelky, spočívající ve zpochybňování smlouvy podle smlouvy o postoupení pohledávky podle zahraničního práva (italského) posoudil dovolací soud jako nedůvodnou. Jak bylo výše uvedeno, otázkou případné neplatnosti o postoupení pohledávky z důvodu jiné zahraniční právní úpravy, resp. pro oprávněnost likvidátora postoupit předmětnou pohledávku, a platnost podpisů osob uvedených ve smlouvě – tedy otázkou, zda tvrzené právo podle právní skutečnosti uvedené žalobkyní opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, by se soud mohl zabývat až při posouzení věci samé, nikoli při zjišťování podmínek procesního nástupnictví.
Dovodil-li za uvedené situace odvolací soud, že v důsledku hmotně právní singulární sukcese práva jde o případ procesního nástupnictví podle §107a o. s. ř. a podle odstavce 2 tohoto ustanovení svým usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž tento soud rozhodl o vstupu žalobkyně do řízení na její místo, nelze mu vytknout žádné právní pochybení.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud České republiky, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu