ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.842.2006.1
sp. zn. 32 Odo 842/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Ing. J. O., proti žalovanému Mgr. D. S., zastoupenému advokátem, o zaplacení 115 778,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ú. n. L. pod sp. zn. 19 Cm 460/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 19. ledna 2006, č.j. 11 Cmo 228/2005-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 19. ledna 2006, č.j. 11 Cmo 228/2005-89, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ú. n. L. ze dne 16. února 2005, č.j. 19 Cm 460/2000-69, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 115 778,- Kč s 12 % p.a. úrokem jdoucím od 22. května 1999 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny, a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá z pohledu dovolacích námitek po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud neshledal, že by odvolací soud jím použitá ustanovení (§43a a násl. občanského zákoníku, §369 odst. 1 a §502 obchodního zákoníku účinná v rozhodné době, tj. v době uzavření předmětné smlouvy mezi účastníky) vyložil a aplikoval při posuzování otázky vzniku smlouvy a nároku na úrok z prodlení v rozporu s hmotným právem, resp. že by napadené rozhodnutí bylo založeno na řešení otázek, které dosud nejsou v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny nebo které jsou odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodovány rozdílně.
Z vylíčení dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu je kromě toho zřejmé, že dovolatel staví kritiku právních závěrů odvolacího soudu na jiném skutkovém základě, než ze kterého vycházel při posuzování žalobního nároku odvolací soud, s jehož skutkovými zjištěními rovněž polemizuje. Tím dovolatel ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž míří na dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však přípustnost podaného dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není způsobilý založit, neboť jeho prostřednictvím nelze řešit otázky zásadního právního významu, nýbrž pouze otázky skutkového zjištění soudu, a to pouze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a), což případ podaného dovolání není.
Za situace, kdy dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobci v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. září 2007
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu