ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.866.2006.1
sp. zn. 32 Odo 866/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobců a) JUDr. F. K., správce konkursní podstaty úpadkyně E., s. r. o., b) M. V., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) K.P.K. – U. P s.r.o., 2) Č. o. a f. a.s., oběma zastoupeným advokátem, o určení neplatnosti smluv o postoupení pohledávek, vedené u Krajského soudu v H. K. pod sp. zn. 38 Cm 43/2002, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 12. ledna 2006, č.j. 2 Cmo 266/2004-308, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v H. K. rozsudkem ze dne 6. května 2004, č.j. 38 Cm 43/2002-245, zamítl žalobu o vyslovení neplatnosti smluv o postoupení pohledávek specifikovaných ve výroku rozhodnutí, které byly uzavřeny mezi žalovanými (bod I. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobců Vrchní soud v P. rozsudkem ze dne 12. ledna 2006, č.j. 2 Cmo 266/2004-308, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v obou bodech výroku ve vztahu žalobce a) a obou žalovaných (výrok I.). Dále ho zrušil v obou bodech výroku ve vztahu žalobce b) a obou žalovaných a věc v tomto rozsahu postoupil Okresnímu soudu v H. K. (výrok II.). Rovněž uložil žalobci a) zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního a třetího výroku podal žalobce a) dovolání.
Podle bodu 3., článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 2., článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Dovolání žalobce a) proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.), jelikož závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smluv o postoupení pohledávek z důvodu, že bylo možné žalovat o určení práva nebo právního vztahu, pro něž má otázka platnosti smluv povahu otázky předběžné, je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle jehož právního závěru není dán naléhavý právní zájem podle §80 písm. c) o. s. ř. na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká, lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu; dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 1996, sp. zn. II Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996 na straně 113].
Za stavu, kdy dovolací soud nedospěl k závěru, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem a kdy z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobce a) směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel sice neměl se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalovaných k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 až 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. listopadu 2007
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu