ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.893.2005.1
sp. zn. 32 Odo 893/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Š. T., zastoupeného JUDr. M. K., advokátkou proti žalované I. M., zastoupené JUDr. Z. R., advokátem o zaplacení částky 79 050 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 65/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. února 2005 č. j. 22 Co 2823/2004-232, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. února 2005 č. j. 22 Co 2823/2004-232, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. října 2004 č. j. 11 C 65/2001-211, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř). Jestliže dovolatelka v dané věci napadá hodnocení důkazů, a to zejména výslechů svědků, a nesprávnost procesního postupu soudu, namítá nesprávné hodnocení důkazů a vadu řízení. Dovolatelkou namítané nesprávné hodnocení důkazů však nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Ten se otevírá zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiným otázkám, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění.
Pokud je v této souvislosti výtka dovolatelky směřována do neúplného skutkového zjištění ohledně prokázání žalobkyní tvrzeného nároku s ohledem na nedostatečnost prokázání neoprávněnosti dispozice žalované s majetkem ve vlastnictví žalobce, pak je třeba opětovně konstatovat, že správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto námitek nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá – jak již bylo výše uvedeno – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.
Rovněž případné vady řízení je dovolací soud oprávněn zkoumat pouze v případě, že dovolání je přípustné.
Protože dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. května 2007
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu