ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.939.2005.1
sp. zn. 32 Odo 939/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně A. – P., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti žalované L., spol. s r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení 2,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 15/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2005, č.j. 8 Cmo 110/2004-282, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.015,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2005 č.j. 8 Cmo 110/2004-282, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. listopadu 2003 č.j. 39 Cm 15/2000-253 ve výroku I. v části, v níž byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 2,000.000,- Kč s 8 % úrokem p.a. z této částky od 29. 12. 1999 do zaplacení, oproti vydání žalobkyni žalovanou ji dodané části výrobní linky na výrobu izolačních skel dle dodacího listu ze dne 7. 5. 1997, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.). V dovolání zpochybněná právní otázka, zda vymezení povinnosti žalobkyně vrátit převzaté věci movité na základě dodacího listu, kde jsou tyto věci specifikovány pouze obecně a nanejvýš druhově, je natolik určité, že rozsudek soudu je vykonatelný a vyhovuje požadavkům právní úpravy obsažené zejména v ustanovení §157 o. s. ř. na určitost, jasnost a srozumitelnost rozsudku, nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které by dosud nebyly řešeny a nebyla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s hmotným právem. Výhrady dovolatelky, že odvolací soud porušil procesní předpisy představují uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Úspěšné uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přichází v úvahu jen za situace, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že je dán zásadní význam napadeného rozhodnutí, tedy že dovolání je přípustné; sám o sobě tento dovolací důvod přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
Protože dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalovaná z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.500,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů při připočtení 18 % daně z přidané hodnoty ve výši 1.440,- Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. května 2004).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 28. února 2007
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu