ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.941.2005.1
sp. zn. 32 Odo 941/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. Mgr. V. V., zastoupeného Mgr. M. P., advokátem proti žalované K. p., a.s., o zaplacení částky 67 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 26/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2005 č. j. 20 Co 28/2005-68, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2005 č. j. 20 Co 28/2005-68 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 12. října 2004 č. j. 11 C 26/2004-43 uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 67 500 Kč s 3% úrokem z prodlení od 12. 6. 2003 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 15. 5. 2000 pojistnou smlouvu pro případ smrti nebo dožití (tzv. „Manager“), jejíž součástí jsou Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění č. 323/34910/1995 a smluvní ujednání pro případ smrti nebo dožití 12001, 11009 (dále jen „smluvní ujednání“). Mezi účastníky bylo sjednáno, že žalobce při dožití sjednané doby, v daném případě 22. 5. 2003, má právo na vyplacení pojistného plnění ve výši 500 000 Kč, případně podle článku 4 smluvního ujednání zvýšeného o nenárokový podíl na výnosech z hospodaření. Dodatkem pojistné smlouvy (správně smluvního ujednání) z 15. 5. 2000 byl sjednán ještě nárok na prémii ve výši 40 500 Kč při dožití konce pojištění s tím, že „touto prémii není dotčeno právo na poskytnutí pevné úrokové míry, garantované po celou dobu pojištění ve výši 4,5 %“. Podle dopisu zaměstnance žalované Ing. K. z 5. 5. 2000 zaslaného žalobci by při dodržení pojistné doby byla žalobci vyplacena pojistná částka 500 000 Kč, prémie 48 500 Kč a úrok ve výši 67 500 Kč. Žalovaná také inzerovala výhodnost kapitálového životního pojištění jako druhu dlouhodobého termínovaného vkladu s úrokovou mírou, kdy pevná hodnota úrokové míry je garantována po celou dobu pojištění ve výši 4,5 % a pohyblivá je dána každoročně připsanými podíly na zisku. Mezi účastníky bylo nesporné, že po skončení pojištění bylo žalobci vyplaceno pojistné plnění 500 000 Kč, prémie 40 500 Kč a podíl na výnosech ve výši 11 313 Kč. Soud prvního stupně posoudil předmětnou smlouvu jako platně uzavřenou v souladu s §790 písm. b) ve spojení s §816 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) a §2 odst. 1 písm. v) zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví). S ohledem na obsah dodatku pojistné smlouvy dospěl k závěru, že žalobci náleží kromě žalovanou vyplacených částek pojistného plnění také částka 67 500 Kč, neboť vyplacením prémie nebylo dotčeno právo na poskytnutí pevné úrokové míry garantované po celou dobu pojištění ve výši 4,5 %, která představuje žalobou uplatněný nárok.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. března 2005 č. j. 20 Co 28/2005-68 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba na zaplacení částky 67 500 Kč s příslušenstvím se zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, dospěl však k jinému právnímu závěru. Z obsahu dodatku pojistné smlouvy vyplývá, že žalovaná se zavázala nad rámec sjednaného pojistného plnění vyplatit žalobci jako samostatný nárok pouze prémii k pojištění, nikoliv 4,5% úrok z pojistného plnění za celou dobu pojištění. Závazek žalované k výplatě tohoto úroku nevyplývá ani ze všeobecných pojistných podmínek, ani z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy (pojistky). Takový závazek žalované nezakládá ani dopis jejího zaměstnance Ing. K. z 5. 5. 2000, který má pouze informativní charakter. Odvolací soud uzavřel, že požadavek žalobce na výplatu 4,5% úroku z pojistného plnění není důvodný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Pochybení odvolacího soudu spatřuje především v nesprávném výkladu smluvního ujednání účastníků pojistné smlouvy ohledně nároku na 4,5% úrok z pojistného plnění. Tento nárok žalobci vyplývá podle jeho názoru především z dodatku ke smluvnímu ujednání, který je nutno vykládat v souvislosti s informačními materiály žalované a dopisem Ing. P. K. z 5. 5. 2000 a korespondencí předcházející uzavření pojistné smlouvy. Žalobce zdůraznil, že pojistnou smlouvu uzavíral za situace, kdy byl žalovanou ubezpečován, že kapitálové životní pojištění zahrnuje kromě pojištění také spoření a že bude mít nárok i na garantovaný výnos jako samostatné plnění. To představuje určitý druh dlouhodobého termínovaného vkladu s úrokovou mírou, která se skládá z pevné a pohyblivé složky. Pevná hodnota úrokové míry je garantována po celou dobu pojištění ve výši 4,5 % a pohyblivá je dána každoročně připsanými podíly na zisku. Při výkladu smluvního ujednání týkajícího se garantovaného úroku, je nutno vzít v úvahu, že žalovaná je pojišťovnou, která disponuje vysoce erudovanými odborníky na problematiku pojištění, přičemž žalobce je laik a vůči žalované spotřebitel, proto by eventuelně nejednoznačná ustanovení měla být vykládána v souladu s §55 odst. 3 ObčZ ve prospěch žalobce. Žalobce navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu, že požadavek žalobce na zaplacení 67 500 Kč odpovídající 4,5% úroku z pojistného plnění za celou dobu pojištění není důvodný, neboť nevyplývá jako samostatný nárok z uzavřené pojistné smlouvy. Termín „pevná úroková míra“ použitý v dodatku ke smluvnímu ujednání je synonymem pro pojem technická úroková míra, která je (musí být) zohledněna v pojistném, což je plně v souladu se zákonem o pojišťovnictví č. 363/1999 Sb., který jednotně používá tohoto pojmu. Zdůraznila, že úrokové sazby poskytuje banka či jiná společnost s licencí podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, (jde tedy o bankovní produkt) a nikoliv pojišťovna s licencí podle zákona o pojišťovnictví. Zásadní rozdíl mezi pojistným produktem a produktem bankovním je právě v tom, z čeho – z jaké částky se úroková míra vypočte. Postup stanovení výše technické úrokové míry byl v době trvání pojištění žalobce upraven vyhláškou č. 75/2000 Sb. s účinností od 1. 4. 2000 do 14. 5. 2004. Žalovaná poukázala na všechny reklamní materiály předložené v řízení i ostatní relevantní dokumenty týkající se pojistného plnění, v nichž nikde není uvedeno, že částka 500 000 Kč je základem pro výpočet pojistné částky jako pojistného plnění. Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a že je podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nejvyšší soud posoudil rozsudek odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Odvolací soud vyšel ze závěru, že podle obsahu pojistné smlouvy nutno dovodit, že žalovaná se zavázala nad rámec sjednaného pojistného plnění vyplatit žalobci jako samostatný nárok pouze prémii k pojištění, nikoliv 4,5% úrok z pojistného plnění za celou dobu pojištění, a že závazek na vyplacení tohoto úroku nevyplývá ani z pojistné smlouvy (pojistky), ani ze všeobecných pojistných a smluvních podmínek, a proto nelze než dovodit, že pojistitel se pouze zavázal garantovat pojištěnému pevnou úrokovou sazbu po celou dobu pojištění v rámci sjednané výše pojistného plnění 500 000 Kč.
Nebýt dopisu Ing. K. ze dne 5. 5. 2000, byl by závěr odvolacího soudu opodstatněný. Obecně je totiž nutno souhlasit s argumenty žalované ohledně technické úrokové míry, jak jsou uvedeny například v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Že tyto argumenty jsou obecně správné, vyplývá i z ustanovení §3 vyhlášky č. 75/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění platném k datu uzavření pojistné smlouvy, a z ustanovení §2 odst. 1 písm. x) zákona o pojišťovnictví v nyní platném znění, podle něhož se technickou úrokovou mírou rozumí zaručený podíl na výnosech z finančního umístění v životním pojištění.
V daném případě však účastníci v dodatku ke smluvnímu ujednání uvedli, že sjednanou prémií není dotčeno právo na poskytnutí pevné úrokové míry garantované po celou dobu pojištění ve výši 4,5 %.
Podle ustanovení §35 odst. 2 ObčZ právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. V posuzované věci jednal jménem žalované při uzavírání předmětné pojistné smlouvy Ing. P. K. Ten rovněž před uzavřením pojistné smlouvy poslal žalobci dopis ze dne 5. 5. 2000, v němž uvedl, že žalobci při dožití pojistné doby 3 roky vznikne nárok (vedle sjednané pojistné částky a prémie) na technický úrok ve výši 67 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná svoji vůli projevila prostřednictvím svého zákonného zástupce Ing. P. K., nemohl odvolací soud při výkladu pojistné smlouvy včetně dodatku ke smluvnímu ujednání k pojištění pro případ smrti nebo dožití, jež je součástí pojistné smlouvy, tento dopis pominout s tím, že jde o bezvýznamný dopis pouze informativního charakteru; naopak k tomuto dopisu měl při výkladu tohoto právního úkonu přihlédnout, neboť je důkazem o vůli žalované projevené prostřednictvím Ing. K. při uzavírání pojistné smlouvy.
Protože tak odvolací soud neučinil, je jeho právní posouzení věci nesprávné.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2, věty za středníkem, o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2007
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu