ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.960.2006.1
sp. zn. 32 Odo 960/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem proti žalované České republice – Ministerstvu obrany, o zaplacení 55 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 7 C 199/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. února 2006, č.j. 15 Co 976/2004-225, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 910 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta se sídlem.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. února 2006, č.j. 15 Co 976/2004-225, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. června 2004, č.j. 7 C 199/97-203, ve vyhovujícím výroku a výroku o nákladech řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci vzniklo právo na zaplacení 55 600 Kč s příslušenstvím, neboť prokázal, že v důsledku umístění na prvém místě ve veřejné obchodní soutěži, vyhlášené žalovanou dne 14. 12. 1993 podle §281 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) na odprodej přebytečného výstrojního a zdravotnického materiálu, byla žalovaná povinna, jako vyhlašovatelka soutěže, přijmout žalobcovy návrhy, které vyhodnotila jako nejvhodnější, a uzavřít s ním kupní smlouvy podle §409 a násl. obch. zák. a předmět kupní smlouvy mu dodat. Ze skutečnosti, že žalovaná svoji povinnost uzavřít s žalobcem kupní smlouvy nesplnila, odvolací soud dovodil, že žalobci vznikla škoda ve smyslu §380 obch. zák., stanovící, že za škodu se považuje též újma, která poškozené straně vznikla tím, že musela vynaložit náklady v důsledku porušení povinnosti druhé strany, a to s přihlédnutím k §757 obch. zák., podle něhož pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených tímto zákonem platí obdobně ustanovení §373 a násl. obch. zák. Za náklady vynaložené žalobcem považoval odvolací soud náklady ve výši 55 600 Kč, spočívající v jízdném, nákupu vzorků zboží, dodatečných překladech a právní pomoci, jež představují škodu, která vznikla žalobci v příčinné souvislosti s porušením povinností žalované, jako vyhlašovatele veřejné soutěže. Vzhledem k tomu, že žalobce vyzval žalovanou k náhradě vyčíslené škody až dopisem ze dne 20. 7. 1995 a neuvedl žádnou lhůtu k plnění, považoval soud za lhůtu přiměřenou ke splnění dluhu 10 dnů, proto určil počátek vzniku prodlení žalované se zaplacením dluhu na 1. 8. 1995 a od tohoto data přiznal žalobci úrok z prodlení ve smyslu §369 odst. 1 obch. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu a je proti němu dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Především zpochybňuje závěr soudu o vyhodnocení žalobcových návrhů jako nejlepších. Pokud ale odvolací soud zhodnotil skutkový stav věci tak, že návrhy žalobce byly ve veřejné obchodní soutěži vyhodnoceny na prvním místě a toto bylo žalobci oznámeno, dovolatelka se domnívá, že došlo k završení procesu třífázové kontraktace podle §286 odst. 1 obch. zák. a v důsledku toho ke vzniku smluv. Jestliže by však bylo možno přijmout závěr, že smlouvy uzavřeny nebyly, dovolatelka dovozuje, že žalobcovy návrhy nemohly být přijaty v souladu s §287 obch. zák., neboť žalobce ve svých návrzích stanovil cenu v určitém rozpětí, jeho návrhy tak nebyly určité a na jejich základě nemohly být uzavřeny smlouvy. Neodmítla-li žalovaná okamžitě a výslovně žalobcovy návrhy (což žalované umožňovala její výhrada při vyhlášení veřejné soutěže), nemohlo být další komerční jednání účastníků o uzavření smlouvy již součástí veřejné obchodní soutěže. Neskončilo-li další kontraktační jednání uzavřením smlouvy, nelze z tohoto neúspěchu vyvozovat jakoukoli škodu, jež by tímto žalobci vznikla a byla v příčinné souvislosti s porušením závazku žalované v souvislosti s veřejnou obchodní soutěží jí vyhlášenou. Mimoto se dovolatelka domnívá, že nebyly-li uzavřeny smlouvy, nemůže být žádného nároku, tedy ani nároku žalobce na náhradu škody. Dovolatelka dále uvažuje pro případ, že by smlouvy uzavřeny byly, že žalobci i tak nemohl vzniknout nárok na náhradu škody, nedošlo-li k odstoupení od smluv. Žalovaná navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání žalované navrhl zamítnutí dovolání, neboť se domnívá, že odvolací soud rozhodl správně. Poukazuje, že žalovaná v zásadě opakuje svoje předešlé odvolací námitky a vyhodnocuje skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, z něhož pouze dovozuje své právní závěry.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu.
Pokud dovolatelka zpochybňuje skutkové zjištění, že žalobce zvítězil ve veřejné obchodní soutěži, dovolací soud poukazuje na výše uvedené s odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož se dovolací přezkum otevírá zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, ale jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, či vad řízení (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.
V dané věci je třeba vyjít ze zjištění obou soudů, že žalovaná ve veřejné obchodní soutěži vybrala za vítěze žalobce a dále již s ním nejednala, tak jak sama dovolatelka v dovolání uvádí, a nedošlo tak k uzavření smluv.
Podle §286 odst. 1 obch. zák. vyhlašovatel vybere nejvhodnější z předložených návrhů a oznámí jeho přijetí způsobem a ve lhůtě, jež stanoví podmínky soutěže.
Podle §287 odst. 1 obch. zák. je vyhlašovatel povinen přijmout návrh, který byl vybrán způsobem uvedeným v §286 obch. zák.
Jestliže tedy bylo v dané věci prokázáno umístění žalobce na prvém místě ve veřejné obchodní soutěži vyhlášené žalovanou podle §281 a obch. zák., byla žalovaná povinna, jako vyhlašovatel soutěže, přijmout žalobcovy návrhy, které vyhodnotila jako nejvhodnější a uzavřít s ním kupní smlouvy podle §409 a násl. obch. zák. a předmět kupních smluv mu dodat. Odvolací soud tedy nerozhodl v rozporu s hmotným právem – ustanovením §287 odst. 1 obch. zák. Vznikla-li žalobci v příčinné souvislosti s jednáním žalované - porušením její zákonné povinnosti uzavřít smlouvy – škoda, odvolací soud učinil právní závěr v souladu s §380 obch. zák., stanovícím, že za škodu se považuje též újma, která poškozené straně vznikla tím, že musela vynaložit náklady v důsledku porušení povinnosti druhé strany, a to s přihlédnutím k §757 obch. zák., podle něhož pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených tímto zákonem platí obdobně ustanovení §373 a násl. obch. zák.
Napadené rozhodnutí nemá tedy v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., jestliže odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není přípustné, proto - aniž by mohl věc dále posuzovat – je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 3 210 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 625 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 5. 2004, §46a odst. 1 z. č. 337/1992 Sb.), tedy celkem ve výši 3 910 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 18. června 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu