ECLI:CZ:NS:2007:33.CDO.1012.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 1012/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. J.. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. B. Š., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 206.936,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 130/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. září 2006, č. j. 38 Co 125/2005-169, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 12.257,- Kč k rukám Mgr. Ing. J. Š., advokáta.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. června 2003, č. j. 46 C 130/2001-82, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 457.000,- Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 1. 10. 2001 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. září 2006, č. j. 38 Co 125/2005-169, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 206.936,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný žalobci doposud dluží z poskytnuté půjčky částku 206.936,- Kč (§657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění - dále jen „obč. zák.“).
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž výlučně důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod, prostřednictvím kterého je možno namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), lze úspěšně uplatnit pouze tehdy, shledá-li dovolací soud dovolání přípustné; sám o sobě, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemůže. Dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě takového dovolání použít vůbec (srovnej výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.).
Byť žalovaný přisuzuje napadenému rozsudku zásadní právní význam ve věci samé, z obsahu jeho dovolání (tj. z vylíčení dovolacích námitek) vyplývá, že zpochybňuje skutkové zjištění, na němž spočívá právní posouzení věci (soudy se jednostranně přiklonily k tvrzení žalobce a nevypořádaly se s jeho námitkami, že mu žalobce částku 637.000,- Kč nepůjčil), a namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (nebyly provedeny jím navržené důkazy znaleckým posudkem z odvětví ekonomiky, odvětví účetnictví a dotazem na správce konkurzní podstaty společnosti S. s.r.o., které byly způsobilé prokázat jeho tvrzení). Tím ovšem uplatnil dovolací důvody podle §241a odst. 3 §§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., které nemohou přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit.
Dovolání nebylo shledáno přípustným ani pokud jím žalovaný napadl rozsudek odvolacího ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5., §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky hotových výdajů v částce 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 77/1996 Sb., v platném znění) a z náhrady za daň z přidané hodnoty v částce 1.957,- Kč, kterou je advokát povinen platit podle zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 20. března 2007
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu