ECLI:CZ:NS:2007:33.CDO.1286.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 1286/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně V. – i., spol. s r.o., zastoupené JUDr. T. Ch., advokátem proti žalované M. P., zastoupené JUDr. K. H., advokátkou, o zaplacení 38.978,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 130/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2006, č. j. 23 Co 220/2006-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.998,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. T. Ch., advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2006, č. j. 23 Co 220/2006-85, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. listopadu 2005, č. j. 28 C 130/2003-59, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř). V dovolání byl totiž uplatněn - jak vyplývá z jeho obsahu - výlučně dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, který nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka (při podrobném popisu vlastní verze skutku a rozboru namítaných logických rozporů v hodnocení provedených důkazů) vytkla odvolacímu soudu pouze nesprávně, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav věci ústící v nesprávný závěr, že s žalobkyní uzavřela smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce koupelny, že provedené dílo – pokud jde o kvalitu i rozsah provedených prací akceptovala, reklamaci neuplatnila, od smlouvy neodstoupila, avšak sjednanou cenu díla nezaplatila. Namítá-li nesprávné právní posouzení věci, pak pouze tvrzením, že pravdivá je její verze skutku, jíž soudy neuvěřily. Na nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem tak žalovaná usuzuje výlučně zpochybněním skutkových závěrů, k nimž v dané věci odvolací soud dospěl; dovozuje, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že jí vůči žalobkyni závazek na zaplacení částky 38.978,- Kč ze smlouvy o dílo nevznikl.
Protože dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobkyni náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 3.360,- Kč (§3 odst. 1, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 638,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 26. dubna 2007
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu