ECLI:CZ:NS:2007:33.CDO.2903.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 2903/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. L. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované A. D., zastoupené advokátem, o zaplacení 47.838,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 36/95, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2005, č. j. 22 Co 191/2005-218, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 18. září 2003, č. j. 26 C 36/95-195, uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 47.838,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 1. 4. 1992 do 16. 8. 1994 a s 16 % úrokem z prodlení od 17. 8. 1994 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na jejich náhradě částku 22.632,50 Kč.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. dubna 2005, č. j. 22 Co 191/2005-218, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 náklady řízení v částce 8.225,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení státu, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. S odkazem na §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci. Připomíná, že řízení v dané věci bylo zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby. Podkladem pro zpětvzetí žaloby byla dohoda o narovnání, jíž si účastníci upravili dosud sporná práva a povinnosti. Protože podle této dohody není povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení, které v současné době již výrazně převyšovaly samu žalovanou jistinu, nelze mít zato, že žalobce byl v řízení plně úspěšný. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v dovoláním dotčeném výroku zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovanou), není však v dané věci přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že napadený výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení státu, není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy. Dovozuje-li dovolatelka přípustnost svého dovolání právě z §239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., je nutné zdůraznit, že dovoláním nebrojí proti výroku usnesení, jímž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil; v dovolání se jednoznačně podává, že směřuje výlučně proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení státu.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalobci byla přiznána náhrada za náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Uvedené náklady sestávají z odměny advokáta v částce 500,- Kč (§15 v návaznosti na §14 odst. 3, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 24. července 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu