ECLI:CZ:NS:2007:33.CDO.3071.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 3071/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně P. e., a. s. proti žalovanému F. Ž., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 106.047,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 79/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2007, č. j. 23 Co 499/2006-88, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. února 2007, č. j. 23 Co 499/2006-88, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. června 2006, č. j. 28 C 79/2005-65, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 106.047,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % od 18. 11. 2004 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k právnímu závěru, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni ve smyslu §51 odst. 1 písm. e/ a e/ zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v platném znění, škodu, která jí vznikla neoprávněným odběrem elektrického energie v jeho nebytovém prostoru.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“, a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, je dovolací přezkum otevřen zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve skutkovém zjištění, je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zcela vyloučeno. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není způsobilý sám o sobě (i kdyby byl dán) přípustnost takového dovolání založit.
Žalovaný namítá, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) založil svůj právní závěr na chybně a neúplně zjištěném skutkovém stavu věci v důsledku toho, že zcela pominul jeho tvrzení a důkazy k nim předložené, nepřihlédl ke skutečnostem, jež v řízení vyšly najevo, a nesprávně (v rozporu s §132 o. s. ř.) hodnotil provedené důkazy (svědecké výpovědi). V dovolání podrobně rozebírá jednotlivé důkazy a činí z nich svůj závěr o skutkovém stavu věci, na jehož základě pak dovozuje právní posouzení věci, k němuž měl odvolací soud správně dojít. Tím ovšem uplatnil nezpůsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nepřichází v úvahu. Netvrdí totiž, že by odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu. Pokud v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech, musel by dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.
Lze tak uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání žalovaného nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by vůči žalovanému měla právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. července 2007
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu