ECLI:CZ:NS:2007:33.CDO.31.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 31/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Z. M., proti žalované J. V., o částku 8.235,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 5C 17/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 2005, č. j. 28 Co 395/2005-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 25. dubna 2005, č. j. 5 C 17/2005-37, odmítl podání žalobce ze dne 30. 6. 2003, rozhodl o nákladech řízení a o vrácení zaplaceného soudního poplatku.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. září 2005, č. j. 28 Co 395/2005-50, odvolání žalobce proti tomuto usnesení soudu prvního stupně pro vady odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce podáním, které je podle svého obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovoláním, byť je označeno jako „odvolání“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání, bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o odmítnutí odvolání podle §43 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř. v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání pro vady, které brání jeho projednání, není podle občanského soudního řádu přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 915/2003, ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1014/2004, a ze dne 10. 3. 2005, sp.zn. 29 Odo 837/2003) a Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), toto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Žalobce podáním nepřípustného dovolání procesně zavinil jeho odmítnutí, žalované prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2007
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu