ECLI:CZ:NS:2007:33.CDO.3162.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 3162/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně S. p. a.s., zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. J. K., o zaplacení 867,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v O. pod sp. zn. 18 C 175/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v O. ze dne 15. ledna 2007, č. j. 57 Co 10/2007-37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v O. rozsudkem ze dne 7. srpna 2006, č.j. 18 C 175/2006-18, stanovil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 867,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % z částky 380,50 Kč od 25. 11. 2003 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 3 % z částky 487,- Kč od 23. 11. 2004 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku 4.438,- Kč.
Krajský soud v O. usnesením ze dne 15. 1. 2007, č. j. 57 Co 10/2007-37, odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně odmítl s tím, že v dané věci není odvolání přípustné, neboť napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2.000,- Kč (§202 odst. 2 o. s. ř.) Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným), není však v dané věci přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že napadený výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo pro nepřípustnost odmítnuto odvolání žalovaného, není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o odmítnutí odvolání není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měla jinak vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. srpna 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu