ECLI:CZ:NS:2007:33.CDO.399.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 399/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. N. J., zastoupenému advokátem, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 88/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2006, č. j. 11 Co 422/2005-100, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.933,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2006, č. j. 11 Co 422/2005-100, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. listopadu 2004, č. j. 13 C 88/2004-53, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
V posuzovaném případě založil odvolací soud své rozhodnutí na závěru, že požadavek žalobce na uložení povinnosti žalovanému uzavřít s ním kupní smlouvu nemá oporu v zákoně. Dovolatel prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. správnost tohoto závěru nezpochybnil. Naopak připustil, že si je vědom toho, že v současné právní úpravě „absentuje povinnost neoprávněného uživatele nabýt vlastnictví a zaplatit kupní cenu“. Má však za to, že přiznává-li mu zákon právo na ochranu vlastnického práva před neoprávněnými zásahy, je (hypoteticky) možné, resp. „je ideálním řešením rozhodnout tak, že rozsudek nahradí uzavření kupní smlouvy s tím, kdo se fakticky chová jako vlastník“ (v daném případě okupuje pozemky a provádí na nich skládku).
Přípustnost dovolání není založena již tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní význam po právní stránce, nýbrž až závěrem, že tomu tak skutečně je. Dovolací soud je povolán spojovat závěr o zásadním právním významu potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu jen s posouzením těch právních otázek, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž správnost dovolatel zpochybnil. Dovolacímu přezkumu nemůže být - logicky vzato - podrobena právní otázka, která nebyla v rozhodnutí odvolacího soudu řešena, a zásadní právní význam nelze spojovat se závěrem, na němž dovoláním napadené rozhodnutí nespočívá.
Ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení. Právní otázky se mohou stát předmětem dovolacího přezkumu tehdy, zpochybnil-li dovolatel řešení, která ve vztahu k nim odvolací soud zaujal.
Jestliže tedy žalobce v dovolání nezpochybnil správnost závěru, na němž potvrzující rozsudek odvolacího soudu spočívá, nelze než uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu nemůže být po právní stránce zásadně významné. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.550,- Kč (§7 písm. e/, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění před 1. 9. 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§2 odst. 1 ve spojení s §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění před 1. 9. 2006) a z částky 308,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z těchto částek odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. (viz předložené osvědčení o registraci č. 38147/98/3749000/3392 z 15. 6. 1998). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podal návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 22. února 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu