ECLI:CZ:NS:2007:33.CDO.4139.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 4139/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) F. H. a b) L. H., zastoupených advokátem, proti žalované L. T., o vrácení daru, vedené u Okresního soudu ve Ž. n. S. pod sp. zn. 9 C 92/2000, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v B. ze dne 14. srpna 2006, č. j. 15 Co 275/2006-319, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Ž. n. S. usnesením ze dne 7. března 2006, č. j. 9 C 92/2000-306, odmítl pro opožděnost podle §208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Ž. n. S. ze dne 29. prosince 2004, č. j. 9 C 92/2000-242, jímž bylo určeno, že „žalobci jsou vlastníky ideálního spoluvlastnického podílu ve výši jedné poloviny vzhledem k celku nemovitosti“ (ve výroku rozsudku blíže specifikované) s tím, že uvedený spoluvlastnický podíl je v jejich společném jmění, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků a státu. Současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v B. usnesením ze dne 14. srpna 2006, č. j. 15 Co 275/2006-319, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť se ztotožnil s jeho závěrem, že odvolání žalobkyně bylo podáno po marném uplynutí odvolací lhůty, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalobci podali proti usnesení odvolacího soudu dovolání, v němž rozvádí některé okolnosti případu, a polemizují (mimo jiné) se závěrem, že odvolání proti rozhodnutí ve věci podala žalobkyně opožděně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzovaném případě žalobci dovoláním napadli usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Přípustnost takového dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. tu nepřichází v úvahu, neboť napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž by bylo rozhodnuto ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srovnej usnesení dovolacího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 61/1998). Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože usnesením odvolacího soudu nebylo rozhodnuto ve věcech v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z §239 odst. 3 o. s. ř., jelikož podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba (příp. jiný návrh na zahájení řízení), a nikoli odmítl-li soud prvního stupně odvolání pro opožděnost ve smyslu §208 odst. 1 o. s. ř. (jako je tomu v posuzovaném případě). Obdobné závěry zaujal dovolací soud již ve svém usnesení ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 41/2003.
Dovolací soud proto dovolání žalobců pro jeho nepřípustnost odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla nárok (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. října 2007
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu