ECLI:CZ:NS:2007:33.CDO.43.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 43/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce MVDr. F. Š., CSc., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) T. K. a 2) Ing. H. K., o zaplacení částky 17.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v T. pod sp. zn. 26 C 145/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v H. K. ze dne 7. září 2006, č. j. 26 Co 32/2006-177, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v T. rozsudkem ze dne 21. října 2005, č. j. 26 C 145/2004-96, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 8.760,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % z této částky od 12. 9. 2004 do zaplacení (výrok I.), žalobu v části, jíž se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 17.400,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % z této částky od 12. 9. 2004 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3 % z částky 26.160,- Kč od 1. 1. 2004 do 11. 9. 2004, zamítl (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.) a o povinnosti žalobce nahradit státu náklady řízení, jejichž výše bude vyčíslena dodatečně (výrok IV.). Doplňujícím usnesením ze dne 21. listopadu 2005, č. j. 26 C 145/2004-104, rozhodl, že žalovaní nahradí státu náklady řízení, jejichž výše bude stanovena dodatečně, v rozsahu 33 %.
K odvolání žalobce Krajský soud v H. K. rozsudkem ze dne 7. září 2006, č. j. 26 Co 32/2006-177, rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích II., III. a ve výroku doplňujícího usnesení potvrdil, změnil je ve výroku IV. tak, že žalobce je povinen nahradit náklady řízení státu v rozsahu 67 %, a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Usnesením ze dne 21. září 2006, č. j. 26 C 145/2004-182, soud prvního stupně vyčíslil náklady řízení státu, jež jsou povinni nahradit žalovaní.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozoval z §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Po podrobné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení formuluje jednotlivé otázky, jejichž řešení činí napadené rozhodnutí zásadně významným po stránce právní (§237 odst. 3 o. s. ř.), zpochybňuje postup odvolacího soudu v řízení a namítá extrémní porušení základních práv zakotvených v Ústavě a v Listině základních práv a svobod. Závěrem navrhl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), shledal, že není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalobce (podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 17.400,- Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 3 % od 12. 9. 2004 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3 % z částky 26.160,- Kč od 1. 1. 2004 do 11. 9. 2004. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci (která není věcí obchodní) bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč, přičemž k příslušenství uplatňovaného nároku se nepřihlíží, je přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. vyloučena.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce, aniž se mohl zabývat námitkami v něm uplatněnými, odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, když žalovaným v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. ledna 2007
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu