ECLI:CZ:NS:2007:33.CDO.697.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 697/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce S. J., zastoupeného advokátem, proti žalované B. spol. s r. o., zastoupené advokátem, o zaplacení 1,876.790,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 8 C 176/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. listopadu 2006, č. j. 20 Co 86/2006-123, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. listopadu 2006, č. j. 20 Co 86/2006-123, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 10. listopadu 2005, č. j. 8 C 176/2005-95, ve věci samé, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř). V dovolání byl totiž uplatněn - jak vyplývá z jeho obsahu - výlučně dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, který nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka (při velmi podrobném popisu vlastní verze skutku a rozboru namítaných logických rozporů v hodnocení provedených důkazů) vytkla odvolacímu soudu pouze nesprávně, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav věci ústící v nesprávný závěr, že žalobce jí v období od 6. 11. 1998 do 27. 1. 1999 půjčil finanční prostředky v celkové výši 2,480.000,- Kč, které byly sumarizovány ve smlouvě o půjčce ze dne 3. 9. 1999, z nichž mu bylo vráceno pouze 250.000,- Kč. Namítá-li nesprávné právní posouzení věci, konkrétně nesprávný závěr ohledně promlčení žalobcem uplatněného práva, pak pouze tvrzením, že žalovaná žalobci zmíněný finanční obnos nedlužila a nemohlo tudíž ani dojít dne 3. 6. 2003 k platnému uznání tohoto dluhu, jež by mělo za následek běh desetileté promlčecí doby, a dále tvrzením, že uznání dluhu nemohlo přivodit soudem dovozené právní následky, neboť Ing. L., který za žalovanou dluh písemně uznal, nevěděl o promlčení půjček. Na nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem tak žalovaná usuzuje výlučně zpochybněním skutkových závěrů, k nimž v dané věci odvolací soud dospěl; dovozuje, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že právo žalobce na vrácení půjček bylo promlčeno.
Protože dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci, který by jinak měl právo na jejich náhradu, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. února 2007
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu