ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1109.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1109/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) M. K., a b) P. K., zastoupených JUDr. M. V., advokátem proti žalovaným 1) V. Z. a 2) J. Z., zastoupeným JUDr. Z. F., advokátkou o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 11 C 5/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. dubna 2005, č. j. 19 Co 49/2005-152, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 26. října 2004, č. j. 11 C 5/2003-115, zamítl žalobu, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně každému ze žalobců částku 50.000,- Kč se 100 % smluvním úrokem z prodlení od 8. 5. 2001 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. dubna 2005, č. j. 19 Co 49/2005-152, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobci jako prodávající uzavřeli se žalovanými jako kupujícími dne 22. 11. 1999 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k domu č. p. 225 na stavební parcele č. 420, včetně tohoto pozemku, vše zapsané u Katastrálního úřadu v Ú. n. O. na listu vlastnictví č. 1416 pro katastrální území Ch. (dále jen „předmětný dům“ či „dům“) za sjednanou kupní cenu 1,600.000,- Kč. Částka 1,500.000,- Kč byla žalobcům uhrazena při podpisu smlouvy a zbytek kupní ceny ve výši 100.000,- Kč měl být každému z nich po 50.000,- Kč uhrazen poštovní poukázkou do deseti dnů poté, co žalovaní obdrží od žalobců oznámení, že uhradili daň z převodu nemovitostí. Pro případ prodlení s úhradou nedoplatku kupní ceny byl smluvními stranami sjednán úrok ve výši 100 % ročně. Uvedenou kupní smlouvu sepsal právní zástupce žalobců advokát JUDr. J. J. Žalobci dopisem, který byl žalovaným doručen dne 26. 4. 2001 oznámili, že daň z převodu nemovitostí uhradili. V den podpisu smlouvy došlo k poškození bytu v prvním patře domu, k faktickému předání nemovitosti kupujícím došlo až 23. 11. 1999. Obvyklá cena domu před poškozením činila 2,300.000,- Kč a po poškození 2,200.000,- Kč. Žalovaní proto dopisy ze dne 9. 12. 1999 a 2. 2. 2000 prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. K. Š. u JUDr. J., který žalobce zastupoval, vytkli konkrétní vady domu a uplatnili slevu z kupní ceny ve výši 100.000,- Kč. Tvrzení žalobců, že v tu dobu již bylo ukončeno jejich zastupování JUDr. J., nebylo prokázáno. Kromě toho žalovaní žalobcům již v týdnu po převzetí nemovitostí konkrétní vady domu vytkli telefonicky.
Z takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) dovodil, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu ve smyslu §588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění (dále jen „obč. zák.“). Nedoplatek kupní ceny ve výši 100.000,- Kč se stal splatným desátým dnem po doručení oznámení žalobců žalovaným, že byla uhrazena daň z převodu nemovitostí; uhrazen však nebyl. Přesto žalobě nebylo vyhověno, neboť žalovaní v průběhu řízení úspěšně vznesli námitku započtení ve výši 100.000,- Kč z titulu slevy z kupní ceny ve smyslu §597 odst. 1 obč. zák. Dodatečně totiž vyšly najevo vady domu, na které prodávající ani nemohli kupující upozornit (vzhledem k časové posloupnosti). Žalovaní poté telefonicky i prostřednictvím svého právního zástupce řádně a včas vytkli konkrétní vady a uplatnili slevu ze sjednané kupní ceny ve výši 100.000,- Kč. Ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 100 % z dlužné částky ročně odvolací soud posoudil jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§39 ve spojení s 3 odst. 1 obč. zák.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. v přesvědčení, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam z hlediska výkladu §599 obč. zák. Namítli, že oba soudy nesprávně zjistily, že žalovaní včas vytkli (v rámci šestiměsíční lhůty) vady prodávané nemovitosti a tím jim vznikl nárok na slevu z kupní ceny. Jestliže žalovaní vytkli vady prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. K. Š., který předmětný dopis ze dne 9 12. 1999 zaslal JUDr. J. J., a dopisem ze dne 2. 2. 2000 uplatnili u něho slevu z kupní ceny, nesplnili podmínku uvedenou v §599 odst. 1 obč. zák, která stanoví, že kupující musí vady uplatnit u prodávajícího. JUDr. J. byl žalobci zmocněn toliko k sepsání kupní smlouvy ze dne 22. 11. 1999 a při podpisu smlouvy sdělil, že tímto je ukončeno jeho právní zastupování žalobců. Jestliže žalovaní vytkli vady u něho, nebyla žalobcům jako prodejcům žádná vada prodané věci řádně vytknuta. Z těchto důvodů navrhli zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli dovolání žalobců odmítnout.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005, kdy nabyla účinnosti jeho novela provedená zákonem č. 59/2005 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací podle (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými (účastníky řízení), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dále zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, je upravena v §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. Jelikož odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci, nemůže být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a zbývá posoudit jeho přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je přípustné pouze k řešení právních otázek. To znamená, že jeho přípustnost může být dána pouze naplněním dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., kterým je možno napadnout rozhodnutí odvolacího soudu proto, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít vůbec (srovnej výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.). Proto jak při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tak (v případě, že dovolání je shledáno přípustným podle tohoto ustanovení) při zvažování důvodnosti výhrad dovolatele proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, který vzal za základ svého rozhodnutí soud odvolací.
V projednávané věci, jak je patrno z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.), je výtka nesprávnosti právního posouzení, zda žalovaní vytkli řádně a včas vady prodávané věci u žalobců ve smyslu §599 odst. 1 o. s. ř., založena na kritice správnosti skutkových závěrů, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vyšel, případně na kritice vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění. Námitky žalobců, že žalovaní vytkli vady prodávané věci u JUDr. J. J., který jimi byl zplnomocněn toliko k sepsání kupní smlouvy, a ne u nich coby prodávajících, tak nejsou námitkami právními, nýbrž skutkovými, jež polemizují se správností (úplností) skutkových závěrů odvolacího soudu. Tím ovšem žalobci ve skutečnosti uplatnili dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž nemá při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. místo. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, tak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových zjištěních a vzal v úvahu skutečnosti, které žalobci tvrdili, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci. Kromě toho žalobci přehlédli, že závěr odvolacího soudu o splnění podmínky obsažené v §599 odst. 1 obč. zák. vychází též ze skutkového zjištění, že žalovaní vytkli konkrétní vady věci žalobcům v šestiměsíční lhůtě ústně (telefonicky).
Se zřetelem k výše uvedenému dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobců není podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným, kteří by podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokátky nelze s ohledem na jeho obsah za účelné považovat.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. dubna 2007
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu