ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.117.2006.1
sp. zn. 33 Odo 117/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) JUDr. J. H., b) L. H., obou zastoupených advokátem, proti žalované I. s. r. o., o zaplacení částky 500.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 163/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. června 2005, č. j. 37 Co 132/2002-69, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. října 2001, č. j. 38 C 163/99-49, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 500.000,- Kč a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 15. 4. 1997 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod pozemku p. č. 42/39 v k. ú. Ú. zapsaného na LV u Katastrálního úřadu B. Dodatkem č. 1 z téhož dne se žalovaná zavázala zabezpečit vlastním jménem a na vlastní účet vybudování inženýrských sítí na parcele p. č. 42/15 ve stejném katastrálním území inženýrské sítě nezbytné k výstavbě rodinného domu a zajistit pro žalobce možnost bezplatného připojení na ně nejpozději do 30. 5. 1998. Pro případ porušení těchto závazků si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 500.000,- Kč splatnou do 30. 6. 1998. S odkazem na §544 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) dospěl soud prvního stupně k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je platné, a protože bylo prokázáno, že žalovaná svůj závazek včas nesplnila (inženýrské sítě byly vybudovány až 29. 6. 1998 a stavba příjezdové komunikace byla zkolaudována 1. 12. 1998), shledal žalobní požadavek důvodným. Nepřihlédl k námitce nepřiměřenosti smluvní pokuty s argumentací, že občanský zákoník nedává soudu právo smluvní pokutu snížit.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. června 2005, č. j. 37 Co 132/2002-69, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje ze shodných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, a tudíž pro rozpor s dobrými mravy je toto smluvní ujednání neplatné. Smluvní pokuta měla zajistit včasné splnění závazku žalované vybudovat inženýrské sítě nezbytné pro výstavbu rodinného domu a zajistit jejich bezplatné připojení. Žalovaná prostřednictvím subdodavatele v termínu splnila svůj závazek týkající se výstavby kanalizace, vodovodu, plynovodu, kabelové přípojky a trafostanice. Ve lhůtě nedokončila příjezdovou komunikaci, která byla oproti smluvenému termínu v důsledku opožděné dostavby ostatních domů v lokalitě zkolaudována až 1. 12. 1998. Tomuto rozsahu porušení závazku ze smlouvy není podle odvolacího soudu smluvní pokuta ve výši 500.000,- Kč přiměřená s přihlédnutím k tomu, že její výše výrazně převyšuje výši škody, která žalobcům pozdní dostavbou příjezdové komunikace skutečně vznikla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání (dále též „dovolatelé“). Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. odvolacímu soudu vytýkají, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí s jeho závěrem o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy. Výši smluvní pokuty nepovažují za nepřiměřenou s přihlédnutím ke kupní ceně pozemku a hodnotě stavby rodinného domu. V důsledku prodlení žalované byla žalobcům způsobena nemalá škoda, neboť se nemohli do rodinného domu nastěhovat a nemohli prodat svůj byt a garáž. Není bez významu, že žalovaná je právnickou osobou disponující značnými finančními zdroji, a proto nelze vzhledem k těmto jejím poměrům částku 500.000,- Kč vnímat jako nepřiměřenou; žalovaná měla možnost si také pro případ prodlení subdodavatele sjednat smluvní pokutu a snížit tak riziko případné ztráty. S těmito argumenty dovolatelé navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení [§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř.] ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o dovolání přípustné §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 3 o. s. ř.
Žalobci nenamítají, že by řízení bylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., případně jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, a ani z obsahu spisu nic takového neplyne. Proto se dovolací soud zabýval pouze tvrzenými dovolacími důvody.
Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřují žalobci v nesprávném závěru o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Podle §544 odst. 1 obč. zák., sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.
V dané věci odvolací soud dovodil, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 500.000,- Kč, sjednané pro případ nedodržení sjednaného závazku žalované zabezpečit vlastním jménem a na vlastní účet vybudování inženýrských sítí na parcele p. č. 42/15 v k. ú. Ú. inženýrské sítě nezbytné k výstavbě rodinného domu a zajistit pro žalobce možnost bezplatného připojení na ně nejpozději do 30. 5. 1998, je neplatným ujednáním, neboť odporuje dobrým mravům.
Normy občanského práva jsou podle výslovné úpravy §2 odst. 3 obč. zák. zásadně normami dispozitivního charakteru. Jen tak je totiž subjektům občanskoprávních vztahů umožněno, aby si v souladu s uplatňujícím se principem autonomie mohly v podmínkách tržního hospodářství, volné soutěže a konkurence smlouvou svobodně uspořádat občanskoprávní vztahy a jejich obsah, tj. souhrn vzájemných subjektivních občanských práv a povinností, odchylně od občanského zákoníku. Tak mohou subjekty občanskoprávních vztahů nejlépe realizovat vlastní osobní a hospodářské představy a záměry v souladu s jejich individuálními zájmy a potřebami, neboli realizovat je po svém. To tedy znamená, že v prvé řadě je rozhodující to, co si smluvní subjekty dohodly. Tato smluvní svoboda má však své meze a nemůže se dostat - pod sankcí absolutní neplatnosti - do rozporu se zákonem (§39 obč. zák.).
Aby se právní úkon příčil dobrým mravům ve smyslu §39 obč. zák., musel by se jeho obsah ocitnout v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Dobré mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ke konkretizaci takto obecně stanovených pravidel je třeba užít dalších vodítek, ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu ke smluvní pokutě v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít ohled na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.
Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, které jsou souhrnně upraveny v ustanovení §544 až §558 obč. zák. a jejichž smyslem a účelem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazků. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku.
Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že smluvní pokuta ve výši 500.000,- Kč překračuje její účel spočívající zejména v pohrůžce majetkové sankce vůči žalované pro případ, že nesplní zajištěné povinnosti (zprostředkovat řádně, včas a bezplatně připojení na rozvody inženýrských sítí a místní komunikaci), a v zabezpečení žalobců proti případným škodám, které by jim mohly nesplněním zajištěné povinnosti vzniknout. Žalobci dne 15. 4. 1997 uzavřeli nejprve smlouvu o koupi pozemkové parcely č. 42/39 v k. ú. Ú. za cenu 1.045.500,- Kč a následným dodatkem č. 1 uzavřeným téhož dne žalovaná převzala smluvní pokutou sankcionovaný závazek vztahující se k pozemku p. č. 42/15. Není sporu o tom, že žalovaná část svého závazku (připojení na příjezdovou a vnitřní komunikaci) včas nesplnila. Dovolací soud má zato, že smluvní pokuta ve výši 500.000,- Kč je v porovnání s rozsahem závazku žalované (zajištění připojení ke kabelové přípojce a trafostanici, rozvodům plynu, vody a kanalizace, rozvodům NN a k příjezdové a vnitřní komunikaci) a jeho bezúplatností (úplatným byl jen prodej pozemku p. č. 42/39) ve zjevném nepoměru. Oproti odvolacímu soudu nepovažuje dovolací soud za rozhodující pro závěr o nepřiměřenosti smluvní pokuty (a neplatnosti takového ujednání) rozsah, v jakém žalovaná svůj závazek nesplnila včas, okolnosti, za kterých došlo k jejímu prodlení s napojením na místní komunikaci, dobu prodlení ani cenu zakoupeného pozemku a hodnotu nově zřízené stavby. Tyto skutečnosti by byly významné, jen pokud by v souzené věci bylo možno nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit; na rozdíl od obchodněprávních vztahů (§1 odst. 1 a §301 obchodního zákoníku) v občanskoprávních vztazích moderační právo soudu ovšem upraveno není. Ujednání o smluvní pokutě lze tak podle §39 o. z. posoudit jen z hlediska souladu nebo rozporu dohodnuté výše smluvní pokuty s dobrými mravy toliko jako platné či neplatné (tzn. bez možnosti shledat je neplatné jen co do výše rámec dobrých mravů přesahující).
Lze proto uzavřít, že smluvní pokuta ve výši 500.000,- Kč je - s ohledem k celkovým okolnostem, za nichž došlo k uzavření právního úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval, povaze a hodnotě závazku žalované - nepřiměřená a ujednání o ní je proto podle §39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy neplatné.
Žalobcům se tak nepodařilo prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení zpochybnit správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto jejich dovolání, podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř., zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobcům právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu