ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1252.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1252/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. L. V., proti žalované T. v. o. s. zastoupené advokátem, o zaplacení částky 160.020,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 15 C 331/2002, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2006, č. j. 15 Co 335/2006-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 31. března 2006, č. j. 15 C 331/2002-50, odmítl pro opožděnost (§208 odst. 1 o. s. ř.) odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. června 2003, č. j. 15 C 331/2002-29.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. května 2006, č. j. 15 Co 335/2006-59, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, neboť se ztotožnil s jeho závěrem, že odvolání žalované bylo podáno po marném uplynutí odvolací lhůty, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, v němž z blíže rozvedených důvodů polemizuje se závěrem, že odvolání proti rozhodnutí ve věci samé podala opožděně.
Žalobce ve vyjádření k dovolání připomíná své snahy vyřešit spor smírnou cestou a navrhuje dovolání žalované zamítnout pro opodstatněnost svých nároků.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalovanou), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzovaném případě žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. tu není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srovnej usnesení dovolacího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 61/1998). Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z §239 odst. 3 o. s. ř., jelikož podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba (příp. jiný návrh na zahájení řízení), a nikoli odmítl-li soud prvního stupně odvolání pro opožděnost podle §208 odst. 1 o. s. ř. (jako v posuzovaném případě). Obdobné závěry zaujal dovolací soud již ve svém usnesení ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 41/2003.
Dovolací soud proto dovolání žalované pro jeho nepřípustnost odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci v této fázi řízení žádné náklady nevznikly (§243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2007
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu