ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1320.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1320/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce L. M., jako správce konkurzní podstaty úpadce P. g. a. s. zastoupeného advokátkou, proti žalované JUDr. J. Š., CSc., zastoupené advokátem, o zaplacení 2,288.249,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 376/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2005, č. j. 18 Co 459/2004-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.014,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2005, č. j. 18 Co 459/2004-73, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. června 2004, č. j. 19 C 376/2002-55, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění §241a odst. 3 o. s. ř.). Při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tak jako v posuzované věci) musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem.
Jak vyplývá z obsahu dovolání, žalobce v něm uplatňuje především dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci. Vytýká totiž odvolacímu soudu nesprávně zjištěný skutkový stav věci ústící v závěr, že v řízení nebylo prokázáno, že by úpadce investoval částky v celkové výši 2,890.386,43 Kč právě do nemovitosti žalované, neboť dům byl v době uzavření nájemní smlouvy již zcela stavebně dokončen a kompletně zařízen. Žalobce namítá, že soudy obou stupňů zcela přehlédly výsledky šetření policie, která potvrdila, že práce byly skutečně prováděny na stavbě domu na P. a následně fakturovány na společnost úpadce, kde jako předseda představenstva rozhodoval manžel žalované.
Námitku, že „v této věci se může jednat o rozsáhlou trestnou činnost, kde po prohlášení konkurzu je absurdní zamítnout žalobu, jelikož manželka hlavního podezřelého z trestného činu, která by měla být obohacena o milionové částky, vznesla námitku promlčení“, nelze mít za zpochybnění právního posouzení věci odvolacím soudem. Odvolací soud v posuzované věci nepřisvědčil námitce, kterou žalobcem uplatnil ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, že soud se má ve vztahu k běhu promlčecí doby u bezdůvodného obohacení zabývat i tím, zda počátek běhu promlčecí doby, jak jej zákon stanoví, není v rozporu s dobrými mravy. Konstatoval, že dobrými mravy lze poměřovat pouze výkon práv a povinností účastníků občanskoprávních vztahů. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby je stanoven zákonem a nemůže tudíž být sám o sobě v rozporu s dobrými mravy, jak dovozoval v odvolání žalobce. Připomněl, že měl-li žalobce na mysli spojit úvahy o dobrých mravech s trestním stíháním představitelů úpadce, pak právě z tvrzení žalobce se podává, že představitelé úpadce nejsou trestně stíháni proto, že vynakládali finanční prostředky úpadce na zhodnocení nemovitosti žalované, nýbrž proto, že vynaložené finanční prostředky neoprávněně zahrnovali do daňových dokladů. Proti těmto závěrům odvolacího soudu žalobce nebrojí, resp. nevznáší žádné konkrétní výhrady, jimiž by jejich správnost zpochybnil. Dovolací soud je vázán dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení. Právní otázky se mohou stát předmětem dovolacího přezkumu pouze tehdy, zpochybnil-li dovolatel řešení, která ve vztahu k nim odvolací soud zaujal. Jestliže tedy žalobce v dovolání neuvedl žádné konkrétní výhrady, jimiž by zpochybnil správnost závěru odvolacího soudu o aplikovatelnosti §3 odst. 1 obč. zák., nelze než uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu nemůže být po právní stránce zásadně významné.
Lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalované náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 7.500,- Kč (§3 odst. 1, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 31. 8. 2006), z paušální náhrady hotových výdajů v částce 75,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 8. 2006) a z částky 1.439,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. července 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu