ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1362.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1362/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně A. L. J. H. s.r.o. zastoupené advokátem, proti žalované Z. O., o zaplacení částky 121.803,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 12 C 174/2004, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. července 2005, č. j. 15 Co 489/2005-77, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. července 2005, č. j. 15 Co 489/2005-77, potvrdil usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. května 2005, č. j. 12 C 174/2004-67, jímž bylo odmítnuto pro opožděnost odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 9. listopadu 2004, č. j. 12 C 174/2004-45.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalovanou), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených v §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky řízení, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě je rozhodnutím ve věci samé rozhodnutí o žalobkyní uplatněném nároku na zaplacení částky 121.803,- Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud potvrdil jako správné usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl pro opožděnost odvolání žalované proti rozsudku, kterým bylo soudem prvního stupně rozhodnuto ve věci samé; již proto nelze přípustnost dovolání posoudit podle §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku řízení možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem pouze v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, ve výčtu uvedeno není a nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle §239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalované není přípustné ani podle §237 o. s. ř., ani podle §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud České republiky je proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá situaci, kdy žalobkyni v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by měla jinak právo proti žalované, která procesně zavinila zastavení dovolacího řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věta první a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. února 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu