ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1557.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1557/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. T., zastoupeného advokátem, proti žalované V. z. p. České republiky, o zaplacení částky 99.307,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 8 C 156/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2005, č. j. 55 Co 89/2005-309, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 99.307,60 Kč s příslušenstvím. Jako majitel nestátního zdravotnického zařízení (dále též „NZZ“), provozovaného na základě registrace vydané Okresním úřadem v L., vyúčtoval žalované podle uzavřené smlouvy jím provedené výkony zdravotní péče v odbornostech 001 (praktický lékař) a 918 (rehabilitace) za měsíce listopad 1998 až únor 1999, které mu žalovaná dosud nezaplatila. Trestní stíhání proti němu vedené a ukončené vydáním trestního příkazu se týkalo skutku omezeného obdobím od 1. 1. 1997 do srpna 1998 a nemohlo se tudíž dotknout nároku na zaplacení výkonů zdravotní péče, provedených v období od listopadu 1998 do února 1999. Alternativně, pro případ, že by jeho původní nárok vycházející z existence smlouvy neobstál, domáhal se žalobce přiznání žalované částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení, neboť výkony zdravotní péče provedl pacientům lege artis a výše bezdůvodného obohacení odpovídá hodnotě bodu podle zveřejněného sazebníku.
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. listopadu 2004, č. j. 8 C 156/2000-296 (v pořadí druhým ve věci vydaným), žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 99.307,60 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázané, že žalobce jako držitel registrace nestátního zdravotnického zařízení vydaného Okresním úřadem v L., č. j. ZDR 35/94-registr, uzavřel se žalovanou dne 3. 1. 1997 smlouvu č. 1520 o poskytování a úhradě zdravotní péče. Výkony zdravotní péče žalobce vyúčtoval žalované fakturami č. 23, 24, 25 a 26 za rok 1998, č. 1 a č. 3 za rok 1999 v celkové částce 99.307,60 Kč. Vztah mezi účastníky soud prvního stupně posoudil podle §262 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Z trestního příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. května 2004, č. j. 3 T 65/20001-1782, soud prvního stupně zjistil, že žalobce byl shledán vinným z trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona (dále jen „tr.zák.“), kterého se měl dopustit tím, že v období od 1. 1. 1997 do srpna 1998 jako majitel NZZ prováděl rehabilitační výkony, jež vyúčtovával žalované, přitom mimo skutečně provedených výkonů vykazoval i rehabilitační a lékařské výkony, které nebyly vůbec provedeny, přičemž za neoprávněně vykázané rehabilitační výkony v období od 1. 1. 1997 do 30. 8. 1998 mu bylo vyplaceno 126.496,- Kč a za období od 1. 10. 1997 do 30. 8. 1998 mu bylo vyplaceno 193.602,- Kč. Dále se dopustil trestného činu neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. tím, že nesplnil zákonné podmínky pro provoz NZZ a od podpisu smlouvy s žalovanou dne 12. 1. 1997 do konce roku 1997 mu bylo proto neoprávněně vyplaceno 546.546,- Kč a v roce 1998 částka 570.627,- Kč za rehabilitační a lékařské výkony. Z toho soud prvního stupně dovodil, že žalobce uplatňuje zaplacení výkonů zdravotní péče za období listopadu 1998 až února 1999, tedy mimo období vymezené v trestním příkazu, a proto jeho nárok shledal oprávněným.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. dubna 2005, č. j. 55 Co 89/2005-309, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zcela zamítl; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Za bezpředmětné považoval úvahy o platnosti smlouvy ze dne 3. 1. 1997, neboť žalobce uplatňoval nároky ze smlouvy ze dne 12. 1. 1997. Jestliže byl žalobce uznán shora citovaným trestním příkazem mimo jiné vinným, že jako majitel NZZ nesplnil zákonné podmínky pro jeho provoz, a z tohoto důvodu mu byly žalovanou neoprávněně vyplaceny částky z prostředků veřejného zdravotního pojištění (trestním příkazem se odvolací soud považoval být vázán podle §135 odst. 1 o. s. ř.), nemůže se úspěšně domáhat proplacení faktur za provedené výkony zdravotnického zařízení, neboť smlouva ze dne 12. 1. 1997 je od počátku absolutně neplatná (§39 obč. zák.). Neproplacením požadovaných výkonů (faktur) se žalovaná nemohla na úkor žalobce bezdůvodně obohatit; jestliže by faktury na základě neplatné smlouvy proplatila, dopustil by se žalobce pokračujícího trestného činu neoprávněného podnikání, neboť by se ke škodě cizího majetku obohatil. Z těchto důvodů nenáleží žalobci částka ani z titulu bezdůvodného obohacení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále jen „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. odvolacímu soudu vytkl, že jeho rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podle dovolatele předmět tohoto řízení není totožný s „předmětem trestního řízení“. Připustil, že byl odsouzen trestním příkazem ze dne 7. května 2004, č. j. 3 T 65/2001-1782, vydaným Okresním soudem v Litoměřicích pro skutek spáchaný v období od 1. 1. 1997 do srpna 1998. Částky, jejichž úhrady se domáhá, byly vyúčtovány za období následující po skutku vymezeném v citovaném trestním příkazu; předmět sporu se tedy netýká časově ani věcně stejného období, a proto se odvolací soud nemohl odvolávat na §135 o. s. ř. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Napadené rozhodnutí bylo sice vydáno po 1. 4. 2005, ale stalo se tak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.). Proto bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení, při splnění podmínky advokátního zastoupení [§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.] ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že je podle §237 odst. 1 písm a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalobce žádnou z uvedených vad v dovolání nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu; dovolací soud se tedy zabýval pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem tak, jak byl žalobcem obsahově vymezen, a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
I když žalobce výslovně uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, ve skutečnosti zpochybňuje pouze meritorní výrok napadeného rozsudku. Navíc podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) nevyvrací skutkové závěry, na kterých je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nýbrž zpochybňuje právní posouzení věci - výklad §135 odst. 1 o. s. ř. – pokud vedl ke změně rozsudku soudu prvního stupně a zamítnutí žaloby za dobu po 31. 8. 1998.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dovolatel přehlíží, že soud je podle §135 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu. Zcela v souladu s tímto ustanovením byl odvolací soud vázán výrokem trestního příkazu o tom, že žalobce spáchal (mimo jiné) trestný čin neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. tím, že jako majitel NZZ nesplnil zákonné podmínky pro jeho provoz a neoprávněně ve větším rozsahu poskytoval služby (první podmínka skutkové podstaty tohoto trestného činu) a tímto činem získal značný prospěch (druhá podmínky skutkové podstaty trestného činu). Na tomto základě pak odvolací soud založil závěr o absolutní neplatnosti smlouvy ze dne 12. 1. 1997, jelikož byla uzavřena v rozporu se zákonem a nebyla podepsána statutárním zástupcem. Z tohoto pohledu je proto nerozhodná skutečnost, že ve skutkové větě vztažené k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1 a odst. 2 písm. b) tr. zák. je vymezeno období od . 1. 1. 1997 do srpna 1998 a ve skutkové větě vztažené k trestnému činu neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. období roku 1997 a 1998. Z hlediska hmotného práva byl pro rozhodnutí odvolacího soudu směrodatný závěr o spáchání trestného činu neoprávněného podnikání (a v návaznosti na něj o absolutní neplatnosti smlouvy ze dne 12. 1. 1997), a nikoliv o období, ve kterém došlo ze strany žalobce k vyúčtování neoprávněných výkonů zdravotní péče.
Protože se žalobci nepodařilo prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] zpochybnit správnost meritorního výroku napadeného rozsudku, dovolací soud jeho dovolání směřující proti tomuto výroku zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1, resp. §146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2007
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu