ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1619.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1619/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně M. l. O. příspěvkové organizace se sídlem ve S., zastoupené advokátkou, proti žalovanému K. V., zastoupenému advokátkou, o 489.691,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 113 C 144/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. prosince 2004, č. j. 15 Co 346/2004-158, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. prosince 2004, č. j. 15 Co 346/2004-158, se ve výroku, kterým bylo zastaveno řízení o odvolání žalovaného proti výroku o nákladech řízení a proti vyhovujícím výrokům rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 22. prosince 2000, č. j. 113 C 144/99-76, co do částek 159.900,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně od 2. 8. 1995 do zaplacení a 329.740,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně od 28. 7. 1995 do zaplacení, a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se dvěma žalobami následně spojenými ke společnému projednání a rozhodnutí usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 7. srpna 2000, č. j. 113 C 144/99-58, domáhala po žalovaném zaplacení částek 623.592,- Kč a 810.980,- Kč s příslušenstvím. Uváděla, že na základě kupní smlouvy ze dne 10. 7. 1995 č. 010/III/95 mu dodala dřevní hmotu, za kterou jí žalovaný dosud nic nezaplatil.
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. prosince 2000, č. j. 113 C 144/99-76, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 623.592,- Kč s 0,05 % úrokem z prodlení denně od 2. 8. 1995 do zaplacení a částku 810.980,- Kč s 0,05 % úrokem z prodlení denně od 28. 7. 1995 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. prosince 2004, č. j. 15 Co 346/2004-158, zastavil v důsledku částečného zpětvzetí odvolání řízení o odvolání proti vyhovujícím výrokům co do částek 463.691,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně od 2. 8. 1995 do zaplacení a 481.239,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně od 28. 7. 1995 do zaplacení. S odkazem na §43 a §205 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (čl. 15, hlava I., část dvanáctá zák. č. 30/2000 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“ - zastavil současně řízení o odvolání žalovaného proti vyhovujícím výrokům co do částek 159.900,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně od 2. 8. 1995 do zaplacení a 329.740,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně od 28. 7. 1995 do zaplacení a proti výroku o nákladech řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalovaný totiž ani na výzvu soudu neodstranil vady, které činily odvolání neprojednatelným. Předmětem řízení bylo plnění uskutečněné na základě kupní smlouvy ze dne 10. 7. 1995 prostřednictvím řady dílčích dodávek, ohledně nichž byly vystaveny samostatné dodací listy. Kupní cena takto dodaného zboží byla žalobkyní vyúčtována dvěma samostatnými fakturami v částkách 623.592,- Kč a 810.980,- Kč s uvedením dodacích listů. Pro určení přezkumného rozsahu odvolací soud považoval za nezbytné, aby žalovaný uvedl, kterých konkrétních dodávek dřevní hmoty se jeho odvolání (po jeho částečném zpětvzetí) týká a jaké konkrétní námitky a důkazy k tomu přednáší. Za nedostatečné považoval pouhé uvedení peněžních částek, proti nimž se odvolává, neboť takové vymezení věcného rozsahu odvolání podle odvolacího soudu odporuje §205 odst. 1 o. s. ř. a brání v pokračování odvolacího řízení. Jelikož ani přes výzvu k odstranění vad ze dne 8. 11. 2004, č. j. 15 Co 346/2004-149, žalovaný vytčené nedostatky odvolání neodstranil, tj. nespecifikoval, kterých konkrétních dodávek dřevní hmoty, jejichž zaplacení bylo v tomto řízení proti němu uplatněno, se odvoláním napadené částky, jak jsou shora po částečném zpětvzetí odvolání vymezeny, týkají, jaké konkrétní odvolací námitky jsou žalovaným proti nim uplatňovány a jaké jsou v té souvislosti činěny důkazní návrhy, odvolací soud řízení o odvolání zastavil. Žalovaný se sice pokusil podáním ze dne 15. 11. 2004 vytýkané vady odstranit, což se mu částečně podařilo, avšak činěné námitky vyvozované z propočtů neodpovídají jak peněžním částkám, které byly obsahem jeho částečného zpětvzetí odvolání, tak ani peněžním částkám, které zůstaly jeho odvoláním napadeny, současně se vyjadřuje k dodávkám dřevní hmoty a vyúčtovaným částkám ve vztahu k oběma fakturám s tím, že setrvává na odvolacích důvodech uvedených v původním odvolání, ve kterém žádná podrobná specifikace námitek k jednotlivým dodávkám obsažena není.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Kromě výhrad adresovaných soudu prvního stupně ke způsobu hodnocení provedených důkazů, vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně zastavil odvolací řízení a nepřihlédl ke snaze žalovaného vytýkané vady odvolání odstranit. Z tohoto důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „o. s. ř. ), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001). S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 1. 2001, bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou shora citovaným zákonem (dále opět jen „o. s. ř.“).
Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř. a je i důvodné.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání má být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu, a čeho se odvolatel domáhá.
Podle §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Podle §211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
Náležitost odvolání spočívající v údaji o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, se neomezuje vždy jen na individualizaci napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně datem jeho vydání (vyhlášení) a jednacím číslem, popřípadě spisovou značkou. Obsahuje-li rozhodnutí soudu prvního stupně více výroků, které jsou ve smyslu §206 odst. 2 o. s. ř. způsobilé samostatně nabýt právní moci, musí být v odvolání uvedeno, proti kterým z nich směřuje, tak, aby bylo zřejmé, které výroky jsou z přezkumné činnosti odvolacího soudu vyloučeny (srov. §212 odst. 1 o. s. ř.). Jestliže soud rozhodl některým z výroků napadeného rozhodnutí o dělitelném plnění (zpravidla o zaplacení peněžité částky), musí z odvolání též vyplývat, v jaké části je tento výrok napaden (tzv. kvantitativní stránka odvolání); odvoláním účastníka směřujícím jen proti části výroku o dělitelném plnění totiž může dojít k tzv. rozštěpení původně jednotného práva, o němž bylo rozhodnuto jedním výrokem, na dvě práva se samostatným skutkovým základem ve smyslu §206 odst. 2 o. s. ř. (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 1998, sp. zn. 20 Cdo 887/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 1999, pod číslem 127). Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 36/1999, formuloval mimo jiné závěr, podle kterého lze odvolací řízení zastavit jen pro vady odvolání, jejichž neodstranění by bránilo v pokračování odvolacího řízení (srovnej rovněž usnesení ze dne 28. června 2001, sp. zn. 20 Cdo 2560/2000). O vadu, bez jejíhož odstranění nelze v odvolacím řízení pokračovat, jde mimo jiné tehdy, není-li z odvolání zřejmé, jaké části napadeného rozhodnutí se týká odkladný účinek odvolání, ať již by šlo o část oddělitelného předmětu řízení (§206 odst. 2 o. s. ř.) či o otázku, zda není napaden jen některý z vedlejších výroků, takže by zůstal v právní moci výrok o věci samé (§206 odst. 3 o. s. ř.).
V dané věci nelze odvolání žalovaného ze dne 21. 2. 2001 ve spojení s podáním ze dne 15. 11. 2004 (po částečném zpětvzetí odvolání ze dne 3. 4. 2001) pokládat za neúplné jen proto, že v něm neuvedl, „… kterých konkrétních dodávek dřevní hmoty, jejichž zaplacení bylo v tomto řízení proti němu uplatněno, se odvoláním napadené částky, po částečném zpětvzetí odvolání, týkají“ a v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu, a že neučinil důkazní návrhy. Obsah odvolání - po jeho částečném zpětvzetí - nevzbuzuje pochybnosti v tom, že žalobě vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 623.592,- Kč s denním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % od 2. 8. 1995 do zaplacení (výrok I.) je odvoláním napaden v rozsahu částky 159.900,90 Kč s 0,05 % denním úrokem z prodlení od 2. 8. 1995 do zaplacení a žalobě vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 810.980,- Kč s 0,05 % denním úrokem z prodlení od 28. 7. 1995 do zaplacení (výrok II.) v rozsahu částky 329.740,10 Kč s 0,05 % denním úrokem z prodlení od 2. 8. 1995 do zaplacení; v této části tudíž bylo možno mít odvolání - ve shodě s R 36/1999 – za projednatelné.
Neúplnost vylíčení skutkových tvrzení (požadavek odvolacího soudu, aby žalovaný přednesl, kterých konkrétních dodávek dřevní hmoty se odvoláním napadené částky týkají) a neoznačení důkazů, na kterých staví svou procesní obranu, nemůže být důvodem pro zastavení odvolacího řízení, neboť souvisí s otázkou povinnosti tvrzení (§101 odst. 1 o. s. ř.) a povinností důkazní (§120 odst. 1 o. s. ř.); v konečném důsledku se nesplnění těchto povinností žalovaným odrazí na jeho procesním úspěchu v odvolacím řízení.
Závěr odvolacího soudu, že odvolání žalovaného vykazuje vady, které brání jeho věcnému projednání, není správný a dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci, byl uplatněn po právu; Nejvyšší soud proto dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, věta za středníkem, odst. 2, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2007
Vít Jakšič
předseda senátu