ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1690.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1690/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. T., Bc., proti žalovaným 1) Z. S. a 2) J. S., zastoupeným JUDr. S. D., advokátem o částku 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 305/2002, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2004, č. j. 18 Co 432/2004-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 24. března 2004, č. j. 18 C 305/2002-54, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 50.000,- Kč se 7,5 % úrokem z prodlení ode dne 1. 12. 2001 do zaplacení, zamítl žalobu v části o zaplacení dalšího 6,5 % úroku z prodlení a úroku z prodlení za dobu od 28. 11. 2001 do 29. 11. 2001 a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. prosince 2004, č. j. 18 Co 432/2004-78, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil jen tak, že žalovaní jsou povinni přisouzenou částku s příslušenstvím zaplatit žalobci společně a nerozdílně, jinak jej potvrdil, v nákladovém výroku jej změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit náklady řízení k rukám advokáta JUDr. M. L., CSc., jinak jej potvrdil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobce měl zájem koupit nemovitost žalovaných. K jednání se žalobcem žalovaní zmocnili svou dceru J. P., která se prokazovala plnou mocí jimi vystavenou 13. 10. 1999. Za žalobce jeho jménem na základě zmocnění vystupovala jeho sestra M. T., která z jeho prostředků dne 20. 11. 2001 vyplatila žalovaným na základě dohody částku 50.000,- Kč tak, že ji pro ně předala Janě Procházkové. Jednalo se o zálohu na uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní ohledně předmětné nemovitosti. O tom byla dne 20. 11. 2001 sepsána listina, která byla podepsána J. P. a obsahovala závazek žalovaných vrátit převzatou zálohu žalobci, pokud se pro překážky na jejich straně nemovitost neprodá. Smlouva o smlouvě budoucí uzavřena nebyla, žalovaní své nemovitosti prodali jinému zájemci. Zálohu žalovaní žalobci nevrátili ani přes jeho výzvy.
Na základě těchto skutkových zjištění odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že uvedená listina ze dne 20. 11. 2001 není smlouvou o budoucí kupní smlouvě ve smyslu §50a a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.). Za situace, kdy žalovaní se žalobcem smlouvu o budoucí smlouvě kupní neuzavřeli a nemovitost prodali jinému, vzniklo jim na jeho úkor přijetím zálohy, jehož právní důvod odpadl, bezdůvodné obohacení, které jsou mu povinni vydat (§451 a §456 obč. zák.). Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že závazek žalovaných je společný a nerozdílný. Ztotožnil se i s jeho závěrem, že na straně žalovaných je dána pasivní legitimace, neboť svou dceru zmocnili mimo jiné k převzetí zálohy. Jednala tak jejich jménem a práva a povinnosti ve smyslu §22 odst. 1 a §32 odst. 2 obč. zák. vznikaly přímo jim. Stejně jako soud prvního stupně neuznal odvolací soud ani námitku žalovaných, že žalobce není ve sporu aktivně legitimován, když dovodil, že jeho sestra jednala pouze jako jeho zmocněnec (§31 a násl. obč. zák.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž vytkli odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil aktivní legitimaci žalobce, neboť z provedených důkazů nevyplývá, že M. T. jednala na základě zmocnění svého bratra. Odvolací soud pochybil i v otázce posouzení jejich pasivní legitimace, jelikož svou dceru J. P. nezmocnili k přebírání záloh ani ke sjednávání dohod o záloze a budoucím prodeji. Zmocněna byla pouze k prodeji nemovitosti. Z listiny ze dne 20. 11. 2001 proto pro ně žádný závazek nemůže vyplývat. K vrácení zálohy může být povinna jen jejich dcera. Z uvedených důvodů navrhli napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 3. 2005 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým byla s účinností ode dne 1. 4. 2005 provedena novela občanského soudního řádu).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými subjekty (účastníky řízení) při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, který byl ve věci vydán, se řídí §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., kterým je možno namítat nesprávnost skutkových zjištění, je zcela vyloučeno. Námitka existence vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jež představuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., sama o sobě, i kdyby byla dána, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ) založit nemůže. Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud (až na výjimky zde uvedené) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam či nikoli, relevantní pouze ty právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.
Žalovaní sice napadají správnost právního posouzení aktivní a pasivní věcné legitimace odvolacím soudem, avšak ve skutečnosti (podle obsahu dovolacích námitek) uplatnili dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Namítají-li, že provedenými důkazy nebyla prokázána skutečnost, že sestra žalobce M. T. jednala na základě zmocnění svého bratra a že obdobně jejich dcera J. P. jednala na základě jejich zmocnění, brojí tak proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním, na nichž odvolací soud postavil svůj právní závěr o věcné legitimaci účastníků řízení. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.
Protože správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích výtek nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumávat, neboť nejsou způsobilé přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit, nezbylo mu, než dovolání žalovaných podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovaným právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. června 2007
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu