ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1718.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1718/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) L. B. a 2) M. B., zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 1,200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. 9 C 215/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v P. ze dne 1. prosince 2005, č. j. 15 Co 206/2005-248, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro P. rozsudkem ze dne 17. února 2005, č. j. 9 C 215/2000-219, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaní rukou společnou a nerozdílnou zaplatili částku 1,200.000,- Kč s 21 % úrokem z prodlení od 1. 3. 1997 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně tak rozhodl poté, co jeho v pořadí první - též žalobu zamítající - rozsudek ze dne 16. května 2002, č. j. 9 C 215/2000-104, Městský soud v P. usnesením ze dne 30. září 2003, č. j. 15 Co 15/2003-184, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v P. rozsudkem ze dne 1. prosince 2005, č. j. 15 Co 206/2005-248, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění platném do 31. 3. 2005 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, otevírá se dovolací přezkum zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve skutkovém zjištění, je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zcela vyloučeno. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není způsobilý sám o sobě (i kdyby byl dán) přípustnost takového dovolání založit. Žalobkyně sice v dovolání označila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., avšak po obsahové stránce jej vymezila pouze námitkou, že soudy obou stupňů nesprávně došly ke zjištění, že mezi účastníky nebyla uzavřena ústní dohoda, v rámci níž by se žalovaní zavázali k úhradě žalované částky. Ačkoli byla tato skutečnost mezi účastníky nesporná, soudy ji pominuly a z provedených důkazů vyvodily závěry zcela opačné. Těmito výhradami ovšem ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je (jak bylo shora uvedeno) vyloučeno. Námitky směřující proti skutkovému stavu věci nemohou mít v posuzované věci žádnou právní relevanci a dovolacímu soudu nepřísluší z hlediska takovýchto výtek správnost rozhodnutí odvolacího soudu zkoumat.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaným v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. ledna 2007
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu