ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1720.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1720/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce Ing. Mgr. L. N., proti žalovanému Ing. J. V., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 108.467,70 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 141/93, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. června 2006, č. j. 21 Co 444/2005-204, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. května 2005, č. j. 16 C 141/93-188, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 108.467,70 Kč s 3 % úrokem z prodlení od 18. 11. 1992 do zaplacení, rozhodl o nákladech řízení a zastavil řízení o zaplacení 3 % úroku z prodlení z částky 448.901,60 Kč od 18. 11. 1992 do zaplacení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. června 2006, č. j. 21 Co 444/2005-204, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 108.467,70 Kč, zrušil jej v části výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 3 % úrok z prodlení z částky 108.467,70 Kč od 18. 11. 1992 do zaplacení, jakož i ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo řízení částečně zastaveno, zůstal odvoláním nedotčen a nabyl samostatně právní moci).
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, je dovolací přezkum otevřen zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve skutkovém zjištění, je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zcela vyloučeno. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není způsobilý sám o sobě (i kdyby byl dán) přípustnost takového dovolání založit.
Žalovaný namítá, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) založil svůj právní závěr ohledně bezdůvodného obohacení na chybně a neúplně zjištěném skutkovém stavu věci v důsledku toho, že zcela pominul tvrzení žalovaného a důkazy k nim předložené, nepřihlédl ke skutečnostem, jež v řízení vyšly najevo, a nesprávně hodnotil provedené důkazy. V dovolání podrobně rozebírá jednotlivé důkazy a vyvozuje z nich svůj závěr o skutkovém stavu věci, z něhož následně dovozuje právní posouzení věci, k němuž měl odvolací soud správně dojít. Těmito námitkami ovšem neuplatnil způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., nýbrž dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je vyloučeno. Netvrdí totiž, že by odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu. Pokud v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech, musel by dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.
Protože správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska žalovaným uplatněných výtek nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumávat, neboť nejsou způsobilé přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit, nezbylo, než dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, jelikož jeho rozhodnutím řízení nekončí; ve věci bude vydáno ještě konečné rozhodnutí o příslušenství uplatněného nároku a o nákladech řízení - včetně nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. ledna 2007
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu