ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.396.2005.1
sp. zn. 33 Odo 396/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) P. R., a b) Ing. A. T., zastoupených obecným zmocněncem Ing. V. T., proti žalované M. H., a. s. zastoupené JUDr. J. K., advokátkou, o zaplacení smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 C 58/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. prosince 2004, č. j. 19 Co 2571/2004-54, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. prosince 2004, č. j. 19 Co 2571/2004-54, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se po žalované domáhali zaplacení 200.000,- Kč z titulu smluvní pokuty, která byla sjednána v kupní smlouvě, jíž převedli na žalovanou svůj pozemek v katastrálním území Ř.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. září 2004, č. j. 34 C 58/2004-36, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali, aby žalovaná zaplatila každému z nich zaplatila 100.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2004, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. prosince 2004, č. j. 19Co 2571/2004-54, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované stanovil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit každému ze žalobců částku 100.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Stejně jako soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli smlouvu, podle níž žalobci převedli do vlastnictví žalované každý svou ideální polovinu pozemku PK č. 241 za sjednanou kupní cenu 400.000,- Kč. Ve smlouvě (v článku III) bylo sjednáno, že kupní cenu zaplatí kupující prodávajícím započtením tak, že do jejich vlastnictví převede bezúplatně stavební pozemek o výměře do 600 m2 podle jejich vlastního výběru, nacházející se v intravilánu obce Ř., vybavený všemi potřebnými a dostupnými inženýrskými sítěmi, aby byl připraven pro výstavbu rodinného domu. Převod takto připravené parcely na prodávající uskuteční kupující neprodleně potom, co budou takovéto pozemky určené územním plánem obce k zástavbě rodinnými domy rozparcelovány a vybudované inženýrské sítě zkolaudovány, nejpozději však do 30. 11. 2003. V článku IV. smlouvy bylo ujednáno, že v případě, že kupní cena nebude kupující ve prospěch prodávajících do 30. 11. 2003 zaplacena formou započtení podle článku III. smlouvy, zaplatí kupující prodávajícím cenu ve výši 400.000,- Kč, spolu se smluvní pokutou ve výši 200.000,- Kč. Zatímco soud prvního stupně hodnotil ujednání ohledně zaplacení kupní ceny formou započtení a ohledně smluvní pokuty jako neplatná pro neurčitost a pro rozpor se zákonem (pohledávky určené k započtení jsou pohledávkami žalobců za žalovanou), odvolací soud uzavřel, že smlouvu je nutné hodnotit jako celek. Tuto smlouvu, která neodporuje obsahu nebo účelu zákona, pak posoudil jako smlouvu atypickou nepojmenovanou, jejímž obsahem byl převod vlastnického práva k pozemku žalobců na žalovanou za to, že žalobci od ní nejpozději do 30. 11. 2003 získají stavební pozemek připravený ke stavbě rodinného domku. Ujednání o smluvní pokutě, která měla být podle dohody smluvních stran zaplacena v případě, že žalovaná ve sjednané lhůtě na žalobce stavební pozemek nepřevede, odpovídá dle názoru odvolacího soudu definici uvedené v §544 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že smlouva, kterou účastníci uzavřeli, je smlouvou nepojmenovanou, která se nejvíce přibližuje smlouvě směnné. Je přesvědčena, že smlouva, jejímž předmětem je převod vlastnického práva za úplatu, je obsahově kupní smlouvou, kterou zákon definuje a upravuje. O směnnou smlouvu se nemohlo jednat proto, že v době uzavření smlouvy nebyla žalovaná vlastníkem pozemku, který chtěli žalobci získat do vlastnictví. Ujednání obsažené v článku III bylo závazkem uzavřít v budoucnu darovací smlouvu. Započtení by však přicházelo v úvahu pouze tehdy, pokud by i převod pozemku ze žalované na žalobce byl úplatný. Započtení kupní ceny bezúplatným převodem pozemku je rozporuplné. Závazek, který smlouvou převzala žalovaná, je neurčitý, neboť předmětem převodu byl „žalobci vybraný pozemek do 600 m2“. Má-li jít o povinnost, jejímž nesplněním vzniká sankce v podobě smluvní pokuty, musí jít o povinnost určitou a jednoznačnou. Žalovaná připomíná, že v průběhu řízení tvrdila, že žalobci si žádný pozemek nevybrali a oni toto tvrzení nepopřeli. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že bezúplatný převod „vybraného“ pozemku se uskuteční poté, co pozemky, které byly územním plánem určeny k výstavbě rodinných domků, budou rozparcelovány a co budou zkolaudovány na nich zbudované inženýrské sítě. Možnost převodu tedy neodvisela pouze od vůle žalované. Další pochybení odvolacího soudu shledává žalovaná v tom, že se nezabýval otázkou, zda nesplnění závazku je důsledkem jejího zaviněného opomenutí. Ke splnění předmětného závazku bylo totiž nutně zapotřebí součinnosti žalobců, které prokazatelně nebylo poskytnuto (tedy výběr pozemku). Nesprávným shledává žalovaná rovněž to, že uplatněný nárok na smluvní pokutu nebyl – přes veškeré okolnosti případu – poměřován §3 odst. 1 obč. zák. Chybný je rovněž výrok o nákladech řízení, když předmětem řízení byly samostatné nároky žalobců. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto. Odkazují na právní závěry odvolacího soudu, které respektují a považují za správné. Zdůrazňují, že obsahem smlouvy, kterou se žalovanou uzavřeli, nebylo nic, co by se příčilo kogentním ustanovením zákona. Úmyslem žalobců bylo zcizit svou nemovitost za současného nabytí nemovité protihodnoty, tedy v podstatě směnit nemovitosti a pokud by k tomu nedošlo ve sjednaném termínu, docílit navýšení kupní ceny formou smluvní pokuty. Žalobci neměli zájem prodat svůj pozemek, nechtěli pouze bránit v rozvoji obce a ke zcizení přivolili s tím, že preferovali naturální směnu. Pokud žalovaná nedodržela ujednání, nebylo to jejich vinou, stejně jako skutečnost, že přesnějším zaměřením ztratila jimi převáděná parcela téměř třetinu výměry. Smlouva byla formulována právě s ohledem na nemožnost specifikovat konkrétní pozemek, který měl představovat ekvivalent. Bylo-li by neplatné ujednání o smluvní pokutě, musí být neplatná celá smlouva a žalobci jsou připraveni žalované vrátit kupní cenu oproti vrácení převedeného pozemku.
Vzhledem k datu vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu bylo v řízení o dovolání postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. dubnem 2005 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu včas oprávněnou osobou (žalovanou), že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a že jsou splněny i další podmínky dovolacího řízení uvedené v §241 a 241a odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Žalovaná v dovolání netvrdí, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., případně jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, a ani z obsahu spisu nic takového neplyne. Proto se dovolací soud zabýval jen tvrzeným dovolacím důvodem tak, jak byl v dovolání obsahově vymezeny.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že podstatou námitek žalované je nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že smlouva, kterou účastníci uzavřeli, a jíž posoudil jako nepojmenovanou smlouvu, je platným právním úkonem. Podle názoru žalované jde o smlouvu kupní, jejíž ujednání obsažené v článku III. a potažmo i IV. jsou neplatné pro svou neurčitost.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, případně jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý, je-li po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný – a tím určitý – není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel podle §35 odst. 2 obč. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 7/98). Jde-li o právní úkon, pro který je stanovena pod sankcí neplatnosti písemná forma, musí určitost obsahu projevu vůle vyplývat z textu listiny, na níž je tento projev vůle zaznamenán; v takovém případě nestačí, je-li obsah smlouvy jasný smluvním stranám (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 311/2001, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C.H.Beck, svazku 15 pod č. C 1075).
Odvolací soud v dané věci výkladem smlouvy podle §35 odst. 2 obč. zák. dovodil, že jde o smlouvu nepojmenovanou (§51 obč. zák.), která se obsahově nejvíc přibližuje smlouvě směnné (jejím předmětem je „převod vlastnického práva k pozemku č. 241 v katastrálním území Ř. ze žalobců na žalovanou za stavební pozemek v intravilánu obce Ř. vybavený inženýrskými sítěmi, aby byl připraven zcela pro výstavbu rodinného domu“). S tímto závěrem není možno souhlasit. Lze přisvědčit dovolatelce, že posuzovaná nedatovaná smlouva, kterou účastníci uzavřeli, je podle svého obsahu smlouvou kupní zakládající synallagmatický závazkový právní vztah, jehož účelem je úplatný převod vlastnického práva z prodávajících na kupující. Posuzovanou smlouvou se žalobci jako prodávající zavázali odevzdat žalované jako kupující předmět koupě – tj. zde specifikovaný pozemek do vlastnictví a žalovaná jako kupující se zavázala předmět koupě převzít a zaplatit za něj žalobcům jako prodávajícím sjednanou kupní cenu ve výši 400.000,- Kč. Atypickým je výlučně ujednání smluvních stran, pokud jde o způsob úhrady sjednané kupní ceny, když účastníci se dohodli, že namísto kupní ceny vyjádřené v penězích daruje žalovaná žalobcům ve sjednané lhůtě pozemek, který – jak vyplývá již z obsahu žalobních tvrzení i z provedeného dokazování – neměla žalovaná v době uzavření smlouvy dosud ve vlastnictví, resp. který měl jako věc v právním smyslu v budoucnu teprve vzniknout (měl být vytýčen a opatřen inženýrskými sítěmi). Tomuto závěru nasvědčuje skutečnost, že smluvní strany si ujednaly, že v případě neposkytnutí daru bude kupní cena uhrazena v penězích. Lze souhlasit se žalovanou rovněž v tom, že ujednání smluvních stran o tzv. náhradním (zástupném) plnění kupní ceny, tedy o poskytnutí nepeněžního ekvivalentu, neobstojí z hlediska určitosti a je tudíž ve smyslu §37 obč. zák. neplatné (nepeněžní ekvivalent nebyl ve smlouvě řádně specifikován a tento nedostatek bránil i v posouzení, zda vůbec šlo o plnění možné). Již v řadě svých rozhodnutí Nejvyšší soud ČR (srov. např. rozsudek ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 129/2005) dovodil, že je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy a jaká jsou jejich práva a povinnosti, není-li to poznatelné z textu listiny.
Je-li ujednání o zástupném plnění kupní ceny neplatné pro neurčitost, nemůže obstát ani ujednání o sankci, která byla smluvními stranami sjednána pro případ porušení povinnosti takové plnění poskytnout.
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud vybudoval svůj měnící rozsudek na nesprávné interpretaci §35 odst. 2 obč. zák., v důsledku čehož jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; proto je žalovanou uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. naplněn.
Za této situace dovolacímu soudu nezbylo, než podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. přezkoumávaný rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta prvá o. s. ř.). V jeho průběhu bude odvolací soud vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto rozsudku (§243d odst. 1 věta prvá ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnut v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. dubna 2007
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu