ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.516.2005.1
sp. zn. 33 Odo 516/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. J. R., advokátem proti žalovaným 1) J. M., a 2) Mgr. L. M., zastoupeným Mgr. Ing. V. Z., advokátem o zaplacení částky 71.831,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 6 C 49/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. ledna 2004, č. j. 6 C 49/2000-200, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. října 2004, č. j. 57 Co 135/2004-231, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. ledna 2004, č. j. 6 C 49/2000-200, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. října 2004, č. j. 57 Co 135/2004-231, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. října 2004, č. j. 57 Co 135/2004-231, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. ledna 2004, č. j. 6 C 49/2000-200, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce na žalovaných domáhal zaplacení částky 71.831,60 Kč s 18% úrokem z prodlení od 15. 10. 1999 do zaplacení, a rozhodnuto o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně i proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž navrhl, aby byly oba tyto rozsudky zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně muselo být pro nedostatek funkční příslušnosti soudu podle §243c odst. 1 ve spojení s §104 odst. 1 OSŘ zastaveno (srovnej blíže např. usnesení ze dne 17. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1072/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 477).
Dovolání žalobce proti meritornímu výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ a jeho přípustnost není dána ani podle písm. c) tohoto ustanovení. Žalobce v něm totiž namítá pouze nesprávnost závěru, ze kterého soudy obou stupňů vyšly, t. j. že se mu v řízení nepodařilo prokázat existenci dohody o tom, že materiál použitý při zhotovení díla pro žalované na kamenný sokl a s tím související dodatečné původně nesjednané práce byly ze strany žalovaných objednány ústně a následně potvrzeny jako zhotovené, stejně jako existenci ujednání účastníků o jejich dodatečné úhradě. Žalobce sice sám označuje tyto dovolací námitky jako dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) OSŘ, ve skutečnosti jde však jenom o zpochybnění skutkových zjištění, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí. Pokud se dovolatel zmiňuje o právním posouzení věci, pak pouze v tom smyslu, že kdyby soudy vyšly z jiného (podle něho správného) skutkového závěru, musely by následně věc posoudit jinak (správně) po právní stránce. Jedná se tak o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 OSŘ, který – jak plyne z výslovného znění tohoto ustanovení – v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ použít nelze.
Žalobce tedy uplatnil výlučně dovolací důvod, který není způsobilý přípustnost dovolání proti meritornímu výroku založit. Dovolání pak není přípustné ani proti výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (srov. blíže usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Za této situace Nejvyššímu soudu ČR jako soudu dovolacímu (§10a OSŘ) nezbylo, než podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) OSŘ dovolání žalobce odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným, kteří by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2007
Vít Jakšič
předseda senátu