ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.533.2005.1
sp. zn. 33 Odo 533/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. P.N., zastoupeného JUDr. P. P., advokátem proti žalovanému JUDr. J. B., zastoupenému Mgr. B. P., advokátem o zaplacení 204.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 395/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2004, č. j. 17 Co 369/2004-129, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2004, č. j. 17 Co 369/2004-129, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. června 2004, č. j. 28 C 395/2002-108, se zrušují a věc se vrací Obvodního soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 204.750,- Kč s příslušenstvím. Uváděl, že tato částka představuje odměnu za činnosti vykonané pro žalovaného v souvislosti se smlouvou o obstarání věci ze dne 28. 3. 2001. Podle ní měl žalobce zajistit činnosti související s prodejem nemovitostí – domu č. p. 54 se stavební parcelou st. č. 31 zapsaných u Katastrálního úřadu K. v k. ú. K., na LV č. 5405 (dále jen „předmětné nemovitosti“). Svůj závazek žalobce splnil tím, že vyhledal dva vážné zájemce o koupi, kteří nemovitosti smlouvou ze dne 4. 10. 2001 koupili. Přestože smlouva o obstarání věci byla časově omezena na dobu do uzavření kupní smlouvy, nejdéle do 30. 9. 2001, žalobci náleží odměna podle čl. III a V smlouvy. Nárok na odměnu v případě uplynutí doby, na kterou byla smlouva uzavřena, zůstal žalobci zachován, neboť ve lhůtě jednoho roku po uplynutí lhůty k plnění žalovaný uzavřel kupní smlouvu se zájemci, s nimiž žalobce jednal o prodeji.
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. března 2003, č. j. 28 C 395/2002-47, žalobu na zaplacení částky 204.750,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení od 17. 10. 2001 do zaplacení zamítl. Výkladem §43c odst. 1, 2 a §44 odst. 1, 3 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) dospěl k závěru, že v důsledku nedostatku akceptace návrhu smlouvy manželkou žalovaného MUDr. E. B. nedošlo k uzavření smlouvy o obstarání věci a žalobci právo na odměnu podle takové smlouvy nenáleží. K jednání žalovaného, který smlouvu uzavíral i ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu v rozsahu jedné ideální čtvrtiny patřícímu do společného jmění manželů, dodal, že tento právní úkon nelze poměřovat §145 odst. 2 obč. zák., jelikož nešlo o úkon, jenž by žalovaný činil sám s účinky pro oba manžele, ale o úkon, který mohl provést v zastoupení druhého ze zamýšlených účastníků smlouvy na straně objednatelů. Rovněž §21 odst. 1 zákona o rodině o zastupování manželů na jednání žalovaného nedopadá. Obě ustanovení předpokládají, že se jedná o úkony při vyřizování běžných záležitostí, dotýkajících se společných věcí. V dané věci nemohlo jít o běžnou záležitost za situace, kdy smluvní závazky směřovaly k dispozici s vlastnickým právem k nemovitostem. Rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2004, č. j. 12 Co 489/2003-68. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem, že žalobci nevznikl nárok na odměnu podle smlouvy. Předmětem smlouvy bylo obstarání prodeje nemovitostí jako celku a nikoliv spoluvlastnických podílů, přičemž vznik smlouvy byl podmíněn podpisem obou smluvních stran. Jestliže žalobce označil jako objednatele rovněž manželku žalovaného, byl zde zřejmý úmysl, aby se i ona stala smluvní stranou. Zkoumání podmínek §145 odst. 2 obč. zák. a §21 odst. 1 zákona o rodině považoval za nadbytečné, neboť úkon žalovaného se netýkal běžné záležitosti (mířil k dispozici s vlastnickým právem). Odvolací soud však přesto rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, jelikož zatížil řízení vadou spočívající v nesplnění poučovací povinnosti podle §118a odst. 2 o. s. ř.
Rozsudkem ze dne 7. června 2004, č. j. 28 C 395/2002-108, soud prvního stupně žalobu opět zamítl a rozhodl o nákladech řízení. S odkazem na závazný právní názor odvolacího soudu se již nezabýval otázkou existence smlouvy o obstarání věci (tu považoval za neplatnou) a nárok žalobce posuzoval jako požadavek na vydání plnění z bezdůvodného obohacení. Vyšel ze zjištění, že žalobce je podnikatelem s předmětem podnikatelské činnosti „realitní kancelář“. Dne 28. 3. 2001 žalovanému předložil návrh smlouvy, v němž byli jako objednatelé označeni JUDr. J. B. a MUDr. E. B. a jako obstaratel žalobce; smlouvu podpisem akceptoval jen žalovaný. Obsahem závazku žalobce bylo zajistit činnosti související s prodejem předmětných nemovitostí, jejichž podílovým spoluvlastníkem z ideálních tří čtvrtin byl výlučně žalovaný a spoluvlastnický podíl ke zbývající jedné ideální čtvrtině představoval společné jmění manželů J. a E. B. Podle čl. II smlouvy závazek žalobce zahrnoval povinnost nalézt vhodného zájemce o koupi, předběžně projednat všechny záležitosti potřebné pro uzavření kupní smlouvy za minimální cenu 6,500.000,- Kč, k tomu zajistit potřebné podklady z katastru nemovitostí, standardní prezentaci a propagaci nemovitostí, organizaci prohlídek nemovitosti, návrh kupní smlouvy, popř. návrh smlouvy o budoucí kupní smlouvě, návrh na vklad do katastru nemovitostí a znalecký posudek o ceně nemovitostí. Za tuto činnost byla sjednána odměna ve výši 3 % z celkové ceny nemovitostí zvýšená o 5 % DPH. Podle čl. III smlouvy „lhůta k plnění“ počala běžet podpisem smlouvy a měla končit podpisem kupní smlouvy, nejpozději dne 30. 9. 2001. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalobci přísluší právo na plnou odměnu i v případě, že k uzavření kupní smlouvy dojde do jednoho roku od uplynutí lhůty k plnění se zájemcem, s nímž jednal. Žalobce zajistil dohodnuté podklady z katastrálního a stavebního úřadu, vyvěsil billboard s jeho logem na domě s textem „na prodej“; nabídku prodeje inzeroval ve svém časopise I. R. a umístil ji rovněž na internetových stránkách. O koupi nemovitostí projevilo zájem 10 osob, mezi kterými byli rovněž J. H. a P. K. Koncem května 2001 učinil J. H. žalobci písemnou nabídku koupě za cenu 5,600.000,- Kč. Protože zaměstnancem žalobce mu bylo sděleno, že nabízená cena není přijatelná, k další kontaktům mezi J. H. a žalobcem již nedošlo. O zájemcích J. H. a P. K. se žalovaný dozvěděl až dopisem ze dne 16. 10. 2001. Smlouvou ze dne 17. 10. 2001 tito zájemci nemovitosti koupili. Takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně posoudil podle §733, §736 a §451 obč. zák. Smlouvu ze dne 28. 3. 2001 shledal neplatnou a dovodil, že se žalobce nemůže úspěšně domáhat nároku na sjednanou provizi (odměnu), nýbrž jen vydání bezdůvodného obohacení, jehož výše by odpovídala nákladům, jaké by žalovaný musel vynaložit na to, aby si sám vyhledal zájemce o koupi nemovitostí. Žalobci se sice podařilo prokázat, že podle neplatné smlouvy provedl pro žalovaného činnosti, ty ovšem nevedly k nalezení vhodného zájemce, a už vůbec ne k projednání záležitostí potřebných pro uzavření smlouvy; jediná prohlídka nemovitostí s budoucím kupcem k vyhledání kupujícího nepřispěla. Podpůrně soud prvního stupně spatřoval důvody pro zamítnutí žaloby ve skutečnosti, že žalobce nedoplnil skutková tvrzení o jednotlivých činnostech, které pro žalovaného vykonal, tudíž nesplnil povinnost tvrzení ani povinnost důkazní.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. listopadu 2004, č. j. 17 Co 369/2004-129, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 7. června 2004, č. j. 28 C 395/2002-108, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Jeho skutková zjištění považoval za úplná a ve vztahu k právnímu posouzení věci uvedl, že smlouva o obstarání věci je neplatná pro nedostatek podpisu manželky žalovaného. Požadavek žalobce z titulu smlouvy není důvodný a pro stručnost odkázal na závěry vyjádřené k této otázce ve svém předchozím kasačním usnesení. Připustil, že v případě neplatné smlouvy vzniká vzájemná restituční povinnost mezi jejími účastníky. V dané věci by to znamenalo vrácení jednotlivých plnění, která žalobce žalovanému poskytl; nárok z tohoto důvodu žalobce nepožadoval, ačkoli volnou úvahou by hodnotu takového plnění bylo možno zjistit. Žalovaná částka nemůže představovat bezdůvodné obohacení, jelikož žalovaný by při zajištění prodeje nemovitostí nemusel využít služeb realitní kanceláře a kupní smlouvu mohl uzavřít bez takové zprostředkovatelské činnosti.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (dále též „dovolatel“) včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Je přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadně právně významné. Namítá, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vadu řízení spatřuje v rozdílném postupu soudů v řízení; soud prvního stupně nejprve po něm požadoval přednesení tvrzení (a označení důkazů) o výši odměny požadované za činnosti obdobné těm, které poskytl žalovanému a následně jej dne 5. 4. 2004 vyzval k doplnění dalších žalobních tvrzení a označení důkazů k prokázání veškerých úkonů, které pro žalovaného vykonal v souvislosti se spornou smlouvou, včetně vyčíslení výše nákladů, jenž na každý konkrétní úkon vynaložil. I když této výzvě vyhověl, soud prvního stupně jeho žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene. Až z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se žalobce dozvěděl, že mohl požadovat náhradu, jejíž výši lze určit volnou úvahou. Má zato, že měl být o možnosti takového posouzení věci poučen již soudem prvního stupně. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř spatřuje v nesprávném právním závěru odvolacího soudu, že smlouva ze dne 28. 3. 2001 je neplatná v důsledku absence jejího podpisu manželkou žalovaného. Dospěl-li odvolací soud k závěru o její neplatnosti pro nedostatek podpisu MUDr. E. B., má zato, že odvolací soud náležitě nevyhodnotil existenci podílového spoluvlastnictví mezi žalovaným a jeho manželkou. Žalovaný byl z titulu svého spoluvlastnického podílu oprávněn uzavřít smlouvu ohledně ideálních tří čtvrtin nemovitostí výlučně a ve vztahu k jedné ideální čtvrtině případně se svou manželkou; MUDr. E. B. nemohl být proto určen návrh na uzavření smlouvy týkající se podílu žalovaného ve výši ideálních tří čtvrtin, ale jen v rozsahu jedné ideální čtvrtiny patřící do společného jmění manželů a jen v této části by mohla být smlouva neplatná podle §41 obč. zák. K prokázání svých tvrzení opakovaně nabídl důkaz billboardem, jenž umístil na prodávané nemovitosti. V závěru dovolání zpochybnil správnost rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení. Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby byly rozsudky obou soudů zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání, neboť z pohledu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nejde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Výhrady žalobce jsou pouze skutkového charakteru a nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Právní závěr odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy ze dne 28. 3. 2001 považuje za správný.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze dle §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) se nejedná, neboť i když napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí druhý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal, předchozím rozsudkem rozhodl stejně, tj. žalobu zcela zamítl. Proto lze přípustnost dovolání zvažovat pouze v intencích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Úspěšné uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze namítnout, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak přichází v takovém dovolání v úvahu jen za situace, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že je dán zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, tedy že je dovolání přípustné. Sám o sobě však tento dovolací důvod přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže. Bez významu je tudíž výhrada dovolatele o existenci vady řízení.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat nesprávné právní posouzení věci, zpochybnil dovolatel správnost závěru odvolacího soudu, že smlouva ze dne 28. 3. 2001 je smlouvou o obstarání věci podle §733 obč. zák., která nebyla uzavřena platně. Vzhledem k tomu, že posouzení této otázky bylo pro rozhodnutí věci významné (určující), a - jak bude uvedeno dále - odvolací soud ji vyřešil v rozporu s hmotným právem, má napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam a dovolání proti němu je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §43a odst. 1 obč. zák. projev vůle, směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen \"návrh\"), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí.
Podle §43c odst. 1obč. zák. včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu.
Podle §44 odst. 1 věty první obč. zák. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti.
Podle §44 odst. 3 obč. zák. je-li návrh určen dvěma nebo více osobám, a z jeho obsahu vyplývá, že úmyslem navrhovatele je, aby všechny osoby, kterým je návrh určen, se staly stranou smlouvy, je smlouva uzavřena, jestliže všechny tyto osoby návrh přijmou.
Podle §145 odst. 2 obč. zák. obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.
Podle §774 obč. zák. zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele.
V rozporu s citovanými ustanoveními odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že smlouva ze dne 28. 3. 2001 je neplatná.
Smlouva jako dvoustranný či vícestranný právní úkon vzniká (je uzavřena) v okamžiku, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabude účinnosti (§44 odst. 1 a §43c odst. 1 a 2 obč. zák.). Návrh na uzavření smlouvy je přitom jednostranným projevem vůle, kterým navrhovatel (oferent) navrhuje druhé straně (oblátovi) uzavření smlouvy. Je-li návrh určen dvěma nebo více osobám a z jeho obsahu vyplývá, že úmyslem navrhovatele je, aby všechny osoby, kterým je určen, se staly stranou smlouvy, je smlouva uzavřena, jestliže návrh přijmou všechny tyto subjekty; v opačném případě smlouva nevznikne. Úmysl předkladatele návrhu smlouvy, aby se její stranou staly všechny v jejím záhlaví vyjmenované subjekty, je nutno zjistit výkladem projevu vůle (§35 odst. 2 obč. zák.) Následné chování účastníka právního úkonu (oferenta) je relevantní při výkladu projevu jeho vůle [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 33 Cdo 938/2004]. Předložil-li žalobce jako oferent návrh smlouvy (kde na straně oblátů byla uvedena rovněž v tu dobu nepřítomná manželka žalovaného) jen přítomnému žalovanému (oblátovi) a v důsledku jeho akceptace již neměl v úmyslu návrh předkládat jeho manželce, došlo přijetím návrhu žalovaným mezi přítomnými k uzavření smlouvy, ze které jsou oprávněni a povinni jen oni. Na úmysl žalobce být smlouvou vázán v případě přijetí návrhu jen žalovaným lze usuzovat jak z toho, že se po podpisu smlouvy žalovaným dne 28. 3. 2001 nesnažil návrh doručit jeho manželce k akceptaci, tak i ze skutečnosti, že bezprostředně po podpisu smlouvy začal vyvíjet činnosti směřující ke splnění svých povinností ze smlouvy.
Odvolací soud, ale i soud prvního stupně navíc nesprávně posoudily smlouvu ze dne 28. 3. 2001 jako smlouvu o obstarání věci podle §733 obč. zák. Předmětem závazku smlouvy o obstarání věci může být obstarání určité záležitosti objednatele, nikoliv pouze obstarání věci v hmotném smyslu. Může jít např. o zajištění svatby, pohřbu, nákupu určitých věcí apod. Předmětem závazku obstaratele nemůže být ovšem obstarání uzavření smlouvy za odměnu, neboť to je předmětem smlouvy zprostředkovatelské (§774 – 777 obč. zák.). Zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele (§774 obč. zák.). Tento smluvní typ usnadňuje setkání nabídky s poptávkou; jde o dvoustranný právní úkon mezi zájemcem na straně jedné a zprostředkovatelem na straně druhé, jehož výsledkem má být uzavření další smlouvy mezi zájemcem a třetí osobou. Samo zprostředkování zahrnuje vyhledávání osob, které mohou být uvažovány jako smluvní strany se zájemcem, navázání styku s nimi a zjišťování konkrétního úmyslu uzavřít zprostředkovanou smlouvu. Zprostředkovatel nezastupuje zájemce, neuskutečňuje právní úkon, pouze vyvíjí činnost směřující k uzavření smlouvy mezi zájemcem a třetí osobou. Při srovnání předmětů smlouvy o obstarání věci (§733 obč. zák.) a smlouvy zprostředkovatelské (§774 obč. zák.) je určujícím kriteriem především vymezení toho, co má být podle smlouvy obstaráno či vykonáno. Jestliže předmětem smlouvy ze dne 28. 3. 2001 byl pouze závazek vyhledat kupce a učinit opatření k tomu, aby kupní smlouva mohla být s třetí osobou jako kupujícím uzavřena, odpovídá takové ujednání právě smlouvě zprostředkovatelské. Není sice vyloučena dohoda, podle níž má zprostředkovatel nejen vyhledat potencionálního kupce, ale též za zájemce zprostředkovanou smlouvu s třetí osobou uzavřít (v tom případě by ovšem šlo o smíšenou smlouvu zprostředkovatelskou a příkazní), avšak ke vzniku platného závazku mezi zájemcem a třetí osobou by byla nutná písemná plná moc, udělená zájemcem k tomu, aby zprostředkovatel jménem zájemce uzavřel s třetí osobou kupní smlouvu. Ve vztahu k třetím osobám je totiž zprostředkovatel oprávněn za zájemce jednat, jen byl-li k tomu zmocněn písemnou plnou mocí (§777 obč. zák.). Plná moc, kterou stejného dne udělil žalovaný žalobci neobsahuje zmocnění k uzavření kupní smlouvy jménem žalovaného (natož jménem jeho manželky), neboť byla vystavena k “zajištění prodeje nemovitosti“ a opravňovala žalobce „činit veškeré úkony potřebné k vyřízení této záležitosti dle ujednání ve smlouvě ze dne 28. 3. 2001“(srov. čl. II smlouvy).
Smyslem smlouvy ze dne 28. 3. 2001 byl závazek žalobce vyvíjet činnosti (viz čl. II) směřující k tomu, aby žalovaný a jeho manželka mohli uzavřít se zájemcem vyhledaným žalobcem svým jménem a na svůj účet kupní smlouvu, jejímž předmětem budou nemovitosti v jejich spoluvlastnictví. Existence společného jmění manželů a výše spoluvlastnických podílů k těmto nemovitostem nehrála roli, neboť uzavření zprostředkovatelské smlouvy není ještě úkonem, který by se bezprostředně dotýkal společné věci ( §145 odst. 2 obč. zák.); až kupní smlouva, kterou měl žalobce připravit pro žalovaného (v případě nalezení vážného zájemce o koupi) a jejíž účastnicí by musela být i manželka žalovaného s ohledem na spoluvlastnický podíl spadající do společného jmění manželů, představuje právní úkon, ke kterému (nebyla-li by ho přímo účastna) je třeba jejího souhlasu pod sankcí relativní neplatnosti (srov. §40a a §145 odst. 2 obč. zák.), protože jeho prodej nepředstavuje obvyklou správu společného majetku manželů (§145 odst. 2 věta první obč. zák.).
Ze všech těchto důvodů nemůže závěr o neplatnosti smlouvy ze dne 28. 3. 2001 obstát.
Protože odvolací soud vyvodil ze skutkových zjištění nesprávné právní závěry o neplatnosti smlouvy, tzn. vyřešil tuto právní otázku v rozporu s hmotným právem (§43a odst. 1, §43c odst. 1, §44 odst. 1, §44 odst. 3, §145 odst. 2 a §774 obč. zák.), spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Tím je naplněn uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo, než napadený rozsudek podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit. Jelikož důvody zrušení platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení budou soud prvního stupně, případně i soud odvolací vázány právním názorem, který byl vysloven v tomto rozsudku (§243d odst. 1 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2007
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu