ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.537.2006.1
sp. zn. 33 Odo 537/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Z. I. s. r. o. zastoupené advokátem, proti žalované O. V., zastoupené advokátem, o zaplacení 33.562,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 17 C 76/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. října 2005, č. j. 10 Co 177/2005-148, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 33.562,80 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 5. 6. 2000 do zaplacení s odůvodněním, že podle kupní smlouvy ze dne 20. 2. 1994 se žalovaná zavázala koupit objednané zboží a jeho cenu zaplatit v měsíčních splátkách do 25. 2. 1996. Na kupní cenu do dnešního dne nic nezaplatila.
Okresního soudu v Chomutově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. listopadu 2004, č. j. 17 C 76/97-127 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 33.562,80 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 5. 6. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 3. října 2005, č. j. 10 Co 177/2005-148, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho skutkovým i právním závěrem a dodal, že žalovaná nedůvodně vytýká soudu prvního stupně, že se nevypořádal s namítanou nemožností plnění, neboť z provedených důkazů vyplývá možnost a schopnost žalobkyně svůj závazek vůči ní splnit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí má podle ní ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Namítla, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zásadní právní význam napadeného rozsudku spatřuje v řešení otázky, zda zaniká povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu v případě následné nemožnosti plnění na straně prodávajícího nebo zda závazek kupujícího nadále trvá. Má zato, že následnou nemožností plnění podle §575 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) na straně prodávajícího došlo k zániku její povinnosti zaplatit sjednanou cenu. Zásadní právní význam přisuzuje rovněž řešení otázky neomezeného klamání spotřebitele ze strany žalobkyně. Vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], spočívá v neprovedení jí navržených důkazů o následné nemožnosti žalobkyně splnit svůj závazek dodat žalované objednané zboží. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyložil závěry soudu prvního stupně v otázce zániku smlouvy pro nemožnost plnění; soud prvního stupně se touto otázkou vůbec nezabýval. Z těchto důvodů dovolatelka navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) se nejedná, neboť i když napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí druhý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal (rozsudek ze dne 29. ledna 2004, č. j. 17 C 76/97-107, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. května 2004, č. j. 10 Co 318/2004-120), v obou případech rozhodl stejně, tj. žalobě zcela vyhověl. Proto lze přípustnost dovolání zvažovat pouze v intencích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou.
Námitky dovolatelky, že řízení trpí vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání nezakládají. Ze znění §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyplývá, že dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že jeho přípustnost může být dána pouze naplněním dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř, jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., kterým je možno napadnout rozhodnutí odvolacího soudu proto, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze úspěšně použít pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí; sám o sobě přípustnost dovolání nezakládá. Z těchto důvodů jsou bez významu výhrady žalované k provedenému dokazování, resp. postupu soudu při provádění a hodnocení důkazů.
Dovolatelkou vymezená otázka zásadního právního významu, tj. zda zaniká její povinnost zaplatit kupní cenu v případě následné nemožnosti plnění na straně žalobkyně nebo zda závazek nadále trvá, vychází ze zpochybnění skutkového zjištění (nemožnost splnit závazek), na kterém je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. V případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu, jímž lze vznést námitku, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy zpochybnit skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel [srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř., omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.]. Proto musí dovolací soud při řešení otázky, zda má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, vycházet ze skutkového stavu, na němž založil právní posouzení věci odvolací soud. Argumentuje-li dovolatelka nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle ní správného) skutkového závěru, že žalobkyně není schopna dodat zboží podle kupní smlouvy ze dne 20. 2. 1994, musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci o následné nemožnosti plnění podle §575 odst. 1 obč. zák.
Námitkou, že žalovaná byla „oklamána“, protože objednaný výrobek není ze speciálního materiálu, jenž neničí vitamíny, a na to navazujícími úvahami o přípustnosti klamání spotřebitele, brojí proti závěrům, na kterých není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Zde je třeba připomenout závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, uveřejněné v Souboru, svazku 1, pod č. C 23, případně usnesení ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněné v Souboru, svazku 1, pod č. C 71, podle nichž o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jde jen tehdy, jestliže právní otázka, kterou dovolatelka za významnou považuje, byla pro rozhodnutí určující. Otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu postaveno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v §237 odst. 3 o. s. ř.
Lze tedy uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2007
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu