ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.600.2005.1
sp. zn. 33 Odo 600/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně J. F., zastoupené advokátem, proti žalovanému R. N., o zaplacení částky 50.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 15 C 143/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. ledna 2005, č. j. 15 Co 226/2004-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 27. října 2003, č. j. 15 C 143/2003-20, ve výrocích, jimiž zamítl žalobu na zaplacení částky 50.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vzal za prokázané, že na základě plné moci ze dne 23. 12. 1998 uzavřela žalobkyně zastoupená K. L. dne 23. 10. 2002 smlouvu, jejímž předmětem byly blíže specifikované nebytové prostory ve vlastnictví žalobkyně spolu s vnitřním zařízením za účelem provozování baru a ubytování za měsíční nájemné 32.000,- Kč bez určení, jaká část představuje nájemné za nebytové prostory a jaká nájemné za věci movité. Žalovaný složil částku 50.000,- Kč jako kauci, jež měla být použita k úhradě případného poškození nebytových prostor nebo měla propadnout v případě skončení nájemního vztahu před uplynutím doby nájmu (do 1. 3. 2007) v důsledku jednostranného právního úkonu žalovaného. Z podnětu žalovaného byla dne 23. 6. 2003 sepsána mezi žalovaným a žalovanou, za kterou ji podepsala K. L. (aniž by listina obsahovala údaj o tom, že tak činí jako zástupce žalobkyně), dohoda o ukončení nájmu k datu 30. 6. 2003. Jejím obsahem bylo rovněž ujednání, že propadá shora uvedená kauce ve prospěch žalobkyně v důsledku ukončení nájemního vztahu ze strany žalovaného. S odkazem na §3 odst. 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, dovodil odvolací soud neplatnost celé smlouvy pro neurčitost ujednání o výši nájemného, neboť nebylo smluvními stranami rozlišeno, jaká část z celkového nájemného ve výši 32.000,- Kč připadá na nájemné nebytových prostor a jaká na nájemné jejich vnitřního zařízení. Není-li smlouva platná, nevznikl žalobkyni nárok na zaplacení nájemného a neplatnou je rovněž i dohoda o kauci. Dohoda o ukončení nájmu ze dne 23. 6. 2003 neobstojí jako samostatný důvod plnění a nezakládá právo žalobkyně ponechat si kauci. Uznání závazku ve výši 73.198,10 Kč shledal odvolací soud platným jen ohledně spotřebovaného vodného a poplatků za telefon, coby bezdůvodného obohacení, které na úkor žalobkyně žalovaný získal. V souladu s §457 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) jsou z důvodu neplatnosti smlouvy povinny si její strany navzájem vydat plnění, které podle ní obdržely. Plnění žalobkyně spočívalo v poskytnutí práva užívat nebytové prostory. Hodnota tohoto plnění se rovná ceně obvyklé za užívání nebytových prostor v daném místě a čase. Proti této pohledávce uplatnil žalovaný námitku započtení částky 50.000,- Kč z titulu nevrácené kauce. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že tato pohledávka existuje a je splatná a že její zápočet proti pohledávce žalobkyně byl učiněn důvodně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. shledává v závěru odvolacího soudu o absolutní neplatnosti nájemní smlouvy pro neurčitost ujednání o výši nájemného, jestliže není rozlišeno, jakou část představuje nájemné nebytových prostor a jakou nájemné jejich vnitřního zařízení. Odvolacímu soudu vytýká rovněž nesprávné posouzení rozsahu plné moci ze dne 23. 12. 1998 a není srozuměna s tím, že uvěřil tvrzení žalovaného, že ji vyzval k vrácení částky 50.000,- Kč. Z těchto důvodů navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Žalobkyně sice v dovolání uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, avšak podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) žádné konkrétní námitky proti výroku o nákladech řízení neuplatnila. I kdyby dovolání proti nákladovému výroku směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Podle písm. b) tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání žalobkyně založena, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal.
Zbývá tedy přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.); dovolací soud je povinen odvolacím soudem zjištěný skutkový stav převzít. Výhradou, že odvolací soud uvěřil tvrzení žalovaného a nikoliv žalobkyně, nezpochybňuje dovolatelka právní posouzení věci, nýbrž nepřípustně uplatňuje dovolací důvod, který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je podmíněna nejen tím, že rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměrů sporů jiných (obdobných), nýbrž i tím, že dotčené právní posouzení věci je významné pro věc samu. Tento předpoklad nesplňuje situace, kdy řešení příslušné právní otázky se nemůže projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane-li jeho postavení vůči druhé straně sporu (ve vztahu žalobce - žalovaný) nezměněno. Jinak řečeno, spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání věcně projednatelné, jestliže věcnému přezkumu posouzení byť jediné právní otázky brání to, že není splněna podmínka jejího zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nebo to, že řešení této otázky odvolacím soudem nebylo dovoláním zpochybněno. Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je - podle posledně označeného ustanovení - nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 29 Odo 700/2004, usnesení 2 Cdon 808/97 ze dne 27. května 1999 uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na dvou závěrech (na závěru, že smlouva o nájmu nebytových prostor je neplatná a na tom, že žalobou uplatněná pohledávka zanikla započtením částky 50.000,- Kč), z nichž každý samostatně obstojí jako důvod zamítnutí žaloby. Závěr, že dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, by tedy byl namístě, jen kdyby dovolací soud shledal napadené rozhodnutí zásadně významným pro řešení obou těchto otázek. K tomu by mohlo dojít jen za předpokladu, že žalobkyně jejich řešení dovoláním také zpochybnila. Takovému úsudku ovšem brání skutečnost, že dovolatelka proti právnímu závěru o zániku její pohledávky v důsledku započtení nebrojí.
Jelikož dovolání žalobkyně není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému, který by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2007
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu