ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.698.2006.1
sp. zn. 33 Odo 698/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. V., proti žalované F., s. r. o. zastoupené advokátem, o 66.053,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 5 C 731/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. září 2005, č. j. 24 Co 230/2005-67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozsudek pro uznání ze dne 26. října 2004, č. j. 5 C 731/2004-50, kterým Okresní soud v Semilech (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 66.053,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 21. 9. 1999 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Napadené rozhodnutí má podle ní ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť v něm řešenou otázku podmínek, za kterých lze vydat rozsudek pro uznání podle §153a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odvolací soud vyřešil v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, spatřuje dovolatelka v nesprávné aplikaci §114b odst. 5 o. s. ř. Namítá, že jí nebyla doručena kvalifikovaná výzva k vyjádření, nemohla se proto ve věci vyjádřit a nebyly tak splněny podmínky, za nichž lze o věci rozhodnout rozsudkem pro uznání podle §153a odst. 3 o. s. ř. Přestože na zásilce ze dne 5. 8. 2004 obsahující platební rozkaz bylo uvedeno, že obsahuje rovněž výzvu podle §114b odst. 2 o. s. ř., ve skutečnosti nebylo usnesení s takovou výzvou v zásilce obsaženo. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2004, sp. zn. 21 Cdo 1109/2004, a ze dne 21 října 2003, sp. zn. 29 Odo 296/2003, má zato, že i když je ve věci rozhodnuto platebním rozkazem (§114b odst. 2 o. s. ř.), může být účastník vyzván podle §114b odst. 1 o. s. ř. pouze tehdy, vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu. Spor účastníků je sporem jednoduchým, a proto okolnosti případu ani povaha věci neodůvodňovaly vydání výzvy podle §114b odst. 1 o. s. ř. Dále má dovolatelka zato, že jí bylo postupem soudu odňato právo jednat před soudem a řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve jeho přípustností.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Podle písm. b) tohoto ustanovení nemůže být přípustnost dovolání žalované založena, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal.
Přípustnost dovolání lze tudíž zvažovat pouze v intencích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu, jímž lze vznést námitku, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy zpochybnit skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel [srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř., omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.]. Proto musí dovolací soud při řešení otázky, zda má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, vycházet ze skutkového stavu, jak byl zjištěn odvolacím soudem.
Podstatou výhrad žalované k závěru o naplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání je mimo jiné tvrzení, že jí spolu s platebním rozkazem nebyla doručena výzva k vyjádření podle §114b o. s. ř. Obsahově tedy jde o nesouhlas se skutkovým zjištěním odvolacího soudu, na kterém je shora uvedený právní závěr založen, t. j. o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. Ten ovšem, jak už bylo uvedeno, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s .ř. založit nemůže a dokonce nepodléhá dovolacímu přezkumu ani v případě, že dovolání podle zmíněného ustanovení přípustné je.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) není způsobilá založit ani námitka, že nebyly splněny podmínky pro vydání výzvy s ohledem na okolnosti případu nebo povahu projednávané věci.
Usnesení podle §114b odst. 1 o. s. ř. může soud vydat i ve věci, ve které rozhodl platebním rozkazem; není totiž vyloučeno, aby povinnost vyjádřit se ve věci a povinnost označit důkazy byla žalované uložena podmíněně, tedy za předpokladu, že podá odpor proti platebnímu rozkazu. Vydání usnesení podle §114b odst. 1 o. s. ř. není v případě uvedeném v §114b odst. 2 o. s. ř. (při rozhodnutí o věci platebním rozkazem) podmíněno tím, že to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu (srovnej rozsudek ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 382/2004, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 2005, pod. č 65). Odkazy dovolatelky na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 12. srpna 2004, sp. zn. 21 Cdo 1109/2004, a ze dne 21 října 2003, sp. zn. 29 Odo 296/2003, nejsou přiléhavé, neboť jejich závěry se nevztahují k situaci, kdy o věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci, který by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. srpna 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu