ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.84.2005.1
sp. zn. 33 Odo 84/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a Víta Jakšiče ve věci žalobce Ing. P. Č., proti žalovanému D., s. b. d. o zaplacení částky 67.962,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 62/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. května 2004, č. j. 44 Co 237/2003-69, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 3. 4. 2001 domáhal po žalovaném zaplacení částky 67.962 Kč s příslušenstvím, kterou mu v prosinci 1994 bez právního důvodu zaplatil. Uváděl, že žalovaný jej přípisem z 20. 4. 1994 vyzval k uhrazení doplatku členského podílu na byt v částce 66.793,- Kč ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Protože měl zato, že porušil stanovy žalovaného a rozhodnutí představenstva ze dne 15. 12. 1993 o vypořádání stavby a stanovení dalšího členského vkladu, podepsal dne 11. 5. 1994 dohodu o uznání dluhu 67.962,- Kč. Žalovaný jej k uznání dluhu ovšem přiměl tím, že jej uvedl v omyl. V tu dobu nebyla určena výše doplatku dalšího členského vkladu k bytu (usnesení představenstva ze dne 15. 12. 1993 č. 213/23 o doplatku nerozhodlo) a sám se k jejímu doplatku ve smyslu §223 obch. zák. nezavázal. Žalovaný se tak přijetím žalované částky na jeho úkor bezdůvodně obohatil.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. července 2003, č. j. 54 C 62/2001-51, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 67.962,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 1. 1. 1995 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce je členem žalovaného bytového družstva a nájemcem bytu v B. ve vlastnictví žalovaného. Usnesením č. 213/25 ze dne 15. 12. 1993 představenstvo žalovaného družstva schválilo vyúčtování stavby bytových bloků včetně stanovení nákladů na bytovou jednotku zdrojového krytí členských podílů a jejich vyúčtování s jednotlivými členy družstva dle písemného sestavení s tím, že určilo výši jejich členského podílu a jeho splatnost do třiceti dnů od vyrozumění člena družstva. Ve vyúčtování stavby ze dne 20. 12. 1993 vystaveném žalovaným družstvem se ve vztahu k bytu v 9. podlaží objektu uvádí, že původní členský podíl byl předepsán ve výši 191.912,- Kč, definitivní členský podíl stanovený vyúčtováním stavby činí 258.704,56 Kč a doplatek činí 66.793,- Kč. Dne 13. 1. 1994 byla žalovaným pod podacím číslem 30306 odeslána zásilka, která byla žalobci doručena 12. 2. 1994. Přípisem ze dne 20. 4. 1994 žalovaný žalobci sdělil, že je po něm požadováno plnění z titulu dalšího členského vkladu bez uvedení jeho výše. V dohodě o uznání dluhu a splátkách ze dne 11. 5. 1994 uzavřené mezi účastníky se žalobce zavázal uhradit žalovanému nejpozději do 31. 12. 1994 dluh ve výši 66.793,- Kč - včetně 3 % úroku - celkem 67.962,- Kč s tím, že dlužník neuhradil věřiteli ve lhůtě splatnosti členský podíl v D. podle usnesení představenstva družstva ze dne 15. 12. 1993. Žalobce uvedenou částku žalovanému poukázal dne 27. 12. 1994. Vyúčtování stavby bloku C 7 bylo s peněžním ústavem provedeno dne 27. 9. 1996. V čl. 14 odst. 5 stanov žalovaného platných ke dni vzniku nároku (správně článku 15 odst. 5) se uvádí, že po dokončení výstavby vypořádá družstvo s financujícím peněžním ústavem finanční zdroje…Po finančním uzavření stavby rozdělí družstvo náklady a zdroje financování na jednotlivé byty a nebytové prostory a představenstvo rozhodne o konečné výši dalšího členského vkladu, vztaženého ke každému jednotlivému bytu (nebytové prostoře). Podle článku 14 odst. 3 další členský vklad je majetková účast člena na družstevní výstavbě, převyšující základní členský vklad, to znamená, je to členský vklad snížený o základní členský vklad a zvýšený o hodnotu splaceného investičního úvěru, poskytnutého na družstevní výstavbu. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně uzavřel, že usnesením představenstva žalovaného č. 213/25 ze dne 15. 12. 1993 ve spojení s tehdy platnými stanovami nemohla být žalobci stanovena povinnost zaplacení dalšího členského vkladu, neboť teprve dne 27. 9. 1996 bylo žalovanému známo konečné vyúčtování stavby bloku C 7, v němž je umístěn byt žalobce. Nelze tak dojít k závěru, že již ke dni 15. 12. 1993 byla výstavba dokončena a žalovaný „finančně uzavřel“ stavbu. Usnesením nebylo rozhodnuto o výši jednotlivých dalších členských vkladů. Bylo-li proto takové plnění po žalobci požadováno, nebylo o něm představenstvem rozhodnuto způsobilou formou v souladu se stanovami. Okolnost případného doručení vyúčtování stavby považoval soud prvního stupně za bezvýznamnou, neboť nebylo řádně rozhodnuto o výši jednotlivých členských vkladů. Kromě toho je názoru, že usnesení nemá náležitosti ve smyslu zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdy platném znění (dále opět jen „obch. zák.“), poněvadž není podepsáno nejméně dvěma členy představenstva žalovaného. Žalobce sice uznal svůj závazek vůči žalovanému ve výši, kterou žalovaný určil jako další členský vklad, jenž však v té době neexistoval. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný, který od žalobce přijal plnění před dokončením oficiálního vyúčtování stavby (vycházeje toliko z existence sjetiny, z níž si žalovaný byl schopen spočítat náklady na stavbu a rozúčtovat je na jednotlivé byty), se na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Přijal totiž od žalobce plnění bez právního důvodu, které je povinen vydat (§451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění - dále jen „obč. zák.“).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. května 2004, č. j. 44 Co 237/2003-69, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 67.962,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 1. 1. 1995 do zaplacení zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Skutková zjištění soudu prvního stupně odlišně právně posoudil. Konstatoval, že o bezdůvodném obohacení lze uvažovat jen za situace, kdy plnění bylo získáno na základě důvodu, který neexistoval, byl neplatný, odpadl nebo bylo získáno z nepoctivých zdrojů, přičemž v této věci žádná z vyjmenovaných skutkových podstat nebyla naplněna. Dovodil, že představenstvo žalovaného v souladu se stanovami schválilo usnesením ze dne 15. 12. 1993 č. 213/23 vyúčtování stavby včetně stanovení nákladů na bytovou jednotku, zdroj krytí členských podílů a jejich vyúčtování s jednotlivými členy družstva a stanovilo (byť pouze na podkladě písemného sestavení) výši vkladu, která byla žalobci předepsána k úhradě. Stalo se tak sice v době, kdy nebylo dokončeno oficiální vyúčtování stavby, tedy v rozporu s článkem 15 odstavcem 5 a 6 stanov, avšak za stavu, kdy podle článku 15 odst. 2, 3 a 4 stanov má představenstvo možnost požadovat další členský vklad formou zálohy (přitom výše zálohy se nestanoví rozhodnutím). Žalobcem poskytnuté plnění proto není bezdůvodným obohacením. Výše žalovaným požadovaného a žalobcem poskytnutého plnění rozporována nebyla, ač žalobce mohl postupovat podle článků 15 odstavce 5a 6, 112 a 114 stanov. Námitkou žalovaného, že nárok žalobce na vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení je promlčen, se odvolací soud nezabýval.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž odvolacímu soudu vytkl, že v rozporu se stanovami žalovaného a §223 odst. 4 obch. zák. dospěl k závěru, že se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně neobohatil. Je přesvědčen, že z předložených důkazů (zejména dohody o uznání dluhu a splátkách ze dne 11. 5. 1994 a dopisu žalovaného ze dne 20. 4. 1994, č. j. 44/94/So) je zřejmé, že žalovaný po něm požadoval zaplacení doplatku dalšího členského vkladu - konečného finančního plnění, a nikoli zálohy na toto plnění. I nadále je názoru, že není možné plnit na základě právního důvodu, který v době plnění doposud neexistoval, neboť k danému okamžiku ještě nebylo známo konečné vyúčtování stavby a žalovaný tak při stanovení výše dluhu vycházel pouze ze svých propočtů. Napadený rozsudek odvolacího soudu proto navrhl zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaný s dovoláním nesouhlasí, neboť právní posouzení věci odvolacím soudem je správné. Připomíná, že vedle vyúčtování stavby objektu, jak vyplývá z usnesení představenstva ze dne 15. 12. 1993, které je v zápise č. 25/Kř/93 označeno pod poř. č. 213/25, schválilo představenstvo rozdělení nákladů na bytové jednotky, zdrojové krytí, členské podíly a jejich vyúčtování s jednotlivými členy družstva podle písemné sestavy. Žalobci bylo vyúčtování ze dne 20. 12. 1993 zasláno doporučeným dopisem ze dne 4. 1. 1994. Žalobce doplatek členského vkladu ve výši 66.793,- Kč nezaplatil ve stanovené lhůtě. Uhradil jej spolu s úrokem z prodlení v částce 1.169,- Kč o rok později na základě dohody o uznání dluhu ze dne 11. 5. 1994, v níž je uvedena výše dluhu, důvod pohledávky a jméno dlužníka s jeho podpisem. Žalovaný pokládá zpochybnění písemného uznání dluhu s odstupem deseti let za neetické. Žalobce, jemuž příslušelo právo odvolání proti vyúčtování nákladů stavby a stanovení členského podílu, tohoto práva nevyužil a naopak svůj dluh uznal.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. obsahující přechodná ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení, při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., se dále zabýval otázkou, zda je též důvodné.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Existence těchto vad tvrzena nebyla a nevyplývá ani z obsahu spisu.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. ze skutkových zjištění dovodil nesprávné právní závěry.
V posuzovaném případě žalobce napadá správnost právního závěru odvolacího soudu, že se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně neobohatil.
Podle §451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, jejímž důsledkem je povinnost vydat vše, čeho bylo plněním při absenci právního titulu nabyto. O takový případ se jedná, jestliže někdo plnil jinému, ač s ním nebyl v žádném právním vztahu, a od počátku chyběl právní důvod plnění.
Podle článku 14 odst. 1 a 3 stanov Stavebního bytového družstva D. (účinných v rozhodném období) majetkovou účastí člena v družstvu je členský vklad, tvořený základním členským vkladem a dalším členským vkladem. Další členský vklad je majetkovou účastí člena na družstevní výstavbě převyšující základní členský vklad.
Podle článku 15 odst. 2 stanov zálohovou výši dalšího členského vkladu určí představenstvo před zahájením družstevní výstavby tak, aby jeho výška kryla rozpočtem stanovené náklady připadající na byt (nebytový prostor), který bude členovi přidělen, snížené o státní příspěvek poskytnutý peněžním ústavem na výstavbu, případně o jiné zdroje financování družstevní výstavby. Další členský vklad dle článku 14 odst. 3 a 4 stanov se skládá z části základního členského vkladu a z části peněžitého, případně jiného plnění ve výši připadající na družstevní byt (nebytový prostor), který má být členovi předán do nájmu.
Podle článku 15 odst. 4 stanov v případě nutnosti zvýšit zálohu na další členský vklad je člen povinen zvýšení dalšího členského vkladu uhradit ve výši, lhůtě a způsobem, které stanoví představenstvo.
Podle článku 15 odst. 5 stanov po dokončení výstavby vypořádá družstvo s financujícím peněžním ústavem finanční zdroje užité k výstavbě. Po finančním uzavření stavby rozdělí družstvo náklady a zdroje financování objektu na jednotlivé byty a nebytové prostory a představenstvo rozhodne o konečné výši dalšího členského vkladu, vztaženého ke každému jednotlivému bytu (nebytové prostoře).
Podle článku 15 odst. 6 stanov s rozdělením nákladů a zdrojů financování na byty (nebytové prostory) a s rozhodnutím o konečné výši dalšího členského vkladu seznámí představenstvo člena nejpozději do 6 měsíců od finančního uzavření stavby. Rozhodnutí o konečné výši dalšího členského vkladu musí být členovi doručeno do vlastních rukou. Proti tomuto rozhodnutí se může člen písemně odvolat. Odvolání nemá odkladný účinek. Nedoplatek dalšího členského vkladu je splatný do 30ti dnů od doručení rozhodnutí, pokud představenstvo nerozhodne jinak. V téže lhůtě je družstvo povinno vrátit případný přeplatek dalšího členského vkladu členu.
Podle článku 112 odst. 1, 2 a 4 stanov rozhodnutí orgánů družstva dotýkající se jednotlivých členů družstva nebo jednotlivých orgánů družstva se oznamují těmto členům nebo orgánům. Opravným prostředkem člena proti rozhodnutím orgánů družstva je odvolání. O odvolání proti rozhodnutí představenstva rozhoduje shromáždění delegátů, jehož rozhodnutí je konečné.
Podle článku 77 odst. 1 stanov na návrh člena vysloví soud neplatnost usnesení shromáždění delegátů, pokud usnesení je v rozporu s právními předpisy nebo stanovami družstva.
Závěr odvolacího soudu, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro vznik nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu §451 obč. zák., je správný.
Z výsledků řízení vyplývá, že stanovy družstva (článek 15 odst. 5 a 6) umožňují představenstvu žalovaného rozhodnout o konečné výši dalšího členského vkladu ve vztahu k jednotlivému bytu až poté, co v souvislosti s dokončením výstavby vypořádá s financujícím peněžním ústavem finanční zdroje užité k této výstavbě. Děje se tak formou rozhodnutí, proti němuž je možné se odvolat ke shromáždění delegátů. V tomto ohledu je tedy třeba přisvědčit žalobci, že žalovaný po něm požadoval zaplatit doplatek dalšího členského vkladu v částce 66.793,- Kč v době, kdy ještě nebylo provedeno vypořádání s peněžním ústavem. Jestliže ovšem žalobce žalovanému požadované plnění poskytl, nejednalo se v právním vztahu mezi nimi o poskytnutí plnění, k němuž by právní důvod chyběl. V každém případě totiž šlo o platbu na další členský vklad, tedy o majetkovou účast žalobce (člena družstva) na družstevní výstavbě převyšující základní členský vklad (článek 14 odst. 1 a 3 stanov), připadající na byt, k němuž žalobci v tu dobu svědčilo právo nájmu. Žalobce odvolání proti rozhodnutí představenstva ze dne 15. 12. 1993, jímž bylo schváleno vyúčtování stavby bytového bloku (včetně stanovení nákladů na bytovou jednotku zdrojového krytí členských podílů a jejich vyúčtování s jednotlivými členy družstva dle písemného sestavení) a určena výše a splatnost členského podílu jednotlivých členů, nepodal. Shromáždění delegátů tak správnost tohoto rozhodnutí představenstva nepřezkoumávalo. Za této situace soud z rozhodnutí představenstva ze dne 15. 12. 1993 v tomto řízení vychází, neboť soudnímu přezkumu ve smyslu článku 77 odst. 1 stanov by bylo možno podrobit pouze usnesení shromáždění delegátů, a to k návrhu člena na vyslovení neplatnosti takového usnesení. Pokud by mohl soud v rámci jakéhokoli řízení řešit jako otázku předběžnou platnost rozhodnutí představenstva o výši dalšího členského vkladu, byla by uvedená úprava zcela nadbytečná a ztrácela by smysl. Jinými slovy řečeno, žalobce plnil na základě rozhodnutí představenstva žalovaného, jehož platnost (soulad s právními předpisy a stanovami žalovaného) nebyla kvalifikovaně zpochybněna. Vzhledem k těmto závěrům nemůže pak být úspěšná námitka žalobce, že dne 11. 5. 1994 uznal neexistující závazek (představenstvo žalovaného o výši nedoplatku dalšího členského vkladu rozhodlo a žalobce možnosti odvolat se proti takovému rozhodnutí ke shromáždění delegátů nevyužil). Rovněž opodstatněnou není výhrada žalobce, že závazek plnit mu nemohl vzniknout i proto, že se k plnění nezavázal ve smyslu §223 odst. 4 obch. zák. Uvedené ustanovení se totiž týká další majetkové účasti člena družstva na podnikání družstva, a nikoli majetkové účasti člena bytového družstva na výstavbě konkrétního družstevního bytu, o něž v tomto případě jde. Správný je tudíž závěr odvolacího soudu, že přijetím plnění se žalovaný na úkor žalobce nikterak bezdůvodně neobohatil.
Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že žalobci se prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nepodařilo zpochybnit věcnou správnost rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto dovolání žalobce zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy v dovolacím řízení neúspěšnému žalobci právo na jejich náhradu nevzniklo a žalovaný v této fázi řízení žádné náklady nevynaložil (§243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. února 2007
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu