ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.10.2007.1
sp. zn. 4 Tz 10/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 28. února 2007 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného M. V., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2006, sp. zn. 23 To 515/2006, a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 32 T 15/2006, byl pod bodem 4) obviněný M. V. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že v blíže nezjištěných dnech v období od měsíce srpna 2005 do listopadu 2005 v několika případech odebral od V. L., různé druhy nářadí a nástrojů, které V. L. odcizil v O. G. v Č. B., a to rozbrus zn. Narex 150 mm, velký a malý rozbrus a nejméně 2 ks halogenové svítilny, ač věděl, že tyto věci byly získány trestnou činností. Za to mu byl v sazbě §251 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců. Poškozená společnost G. ČR, k. s. se sídlem P. – Č., K., byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Českých Budějovicích z podnětu odvolání obviněných V. L., L. V. a M. V. rozsudkem ze dne 4. 9. 2006, sp. zn. 23 To 515/2006, podle §258 odst. 1 písm. a), b), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to mimo jiné i v případě obviněného M. V. ve výroku o vině pod bodem 4 rozsudku, a u všech obviněných ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody u poškozené společnosti G. ČR, k. s. Tímto rozsudkem byl M. V. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2006, sp. zn. ZT 1497/2005, pro skutek spočívající v tom, že v blíže nezjištěných dnech v období od měsíce srpna 2005 do listopadu 2005 v několika případech odebral od V. L., různé druhy nářadí a nástrojů, které V. L. odcizil v O. G. v Č. B., a to rozbrus zn. Narex 150 mm, velký a malý rozbrus, autobaterii, 4 ks halogenové svítilny, 2 ks vypínače, 3 ks dvojzásuvky a 1 ks kabelu na anténu, ač věděl, že tyto věci byly získány trestnou činností, v čemž byl spatřován trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. účinného do 30. 6. 2006, neboť nebylo zjištěno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán.
Proti posledně citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2006, sp. zn. 23 To 515/2006, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného M. V. Namítá v ní, že napadeným rozhodnutím byl ve prospěch tohoto obviněného porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §226 písm. a), §2 odst. 6 a §88 odst. 1, 4 tr. ř.
V písemném odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti popsal důkazní situaci v posuzovaném případě, kdy jediným důkazem usvědčujícím obviněného M. V. jsou odposlechy telefonních hovorů, které vedl s obviněným V. L. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydal přitom Okresní soud v Českých Budějovicích na základě konkrétního podezření V. L. ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., tedy ze zvlášť závažného úmyslného trestného činu, který byl spatřován v celkem osmi případech vloupání do prodejních stánků a prodejen. Odposlech byl přitom nařízen ještě před zahájením trestního stíhání obviněného V. L., k němuž došlo až dne 23. 11. 2005, přičemž k jeho zahájení došlo pouze pro jeden z uvedených osmi případů vloupání, které nebylo při nařizování odposlechu navíc vůbec zmiňováno.
Podle názoru stěžovatele nařízení odposlechu telefonních hovorů ještě před zahájením trestního stíhání je v souladu s ustanovením §88 odst. 1 tr. ř., kde je uvedeno, že základní podmínkou povolení odposlechu je vedení trestního stíhání pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin, což je proti pojmu trestního stíhání podstatně širší. V tomto počátečním stádiu trestního řízení je rozhodováno nejen na základě důkazů procesně použitelných v řízení před soudem, ale i na základě důkazů operativní povahy, jako jsou např. i poznatky získané od informátorů, přičemž tyto důkazy nejsou pro jejich povahu ve spise výslovně uváděny.
Požadavek krajského soudu na pořízení písemných přepisů odposlechů shledává stěžovatel nadbytečným a v této souvislosti poukázal na rozhodnutí uveřejněné pod č. 56/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle názoru stěžovatele je obsahem záznamu telefonního záznamu nutno rozumět údaje o telefonních číslech volaného a volajícího, přičemž tyto náležitosti obsahoval již protokol opatřený okresním soudem, jenž je založen ve spise.
Záznam o odposlechu telefonických hovorů vedených z telefonu užívaného obviněným V. L., je tedy důkazem opatřeným zákonným způsobem, který je procesně použitelný, a to i když neexistoval jeho písemný přepis. Tento záznam pak dostatečně usvědčuje obviněného M. V. ze spáchání trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 tr. zák.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2006, sp. zn. 23 To 515/2006, pokud jím byl obviněný M. V. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §226 písm. a), §2 odst. 6 a §88 odst. 1, 4 tr. ř. ve prospěch obviněného M. V.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Z obsahu napadeného trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že dne 7. 7. 2005 vydal Okresní soud v Českých Budějovicích k návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích z téhož dne, pod č. j. 16 Nt 1903/2005-4/V, V – 60/2005, příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a podle §88 odst. 1 tr. ř. nařídil odposlech telekomunikačního provozu ve spisu uvedené telefonní stanice na dobu od 11. 7. 2005 do 31. 12. 2005. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že V. L. byl dne 5. 3. 2005 propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, přičemž ve výkonu trestu odnětí svobody byl v minulosti opakovaně za rozsáhlou majetkovou trestnou činnost, a to zejména vloupání do objektů prodejen a novinových stánků. V. L. byl dne 14. 5. 2005 zadržen při páchání majetkové trestné činnosti, kdy se vloupal do novinového stánku. Operativním šetřením bylo dále zjištěno, že podezřelý V. L. se opakovaně dopouští majetkové trestné činnosti, a to zejména vloupání do novinových stánků a kiosků, a je proto podezřelý ze spáchání osmi případů, které jsou konkretizovány v uvedeném rozhodnutí.
Dne 30. 1. 2006 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích obžalobu na V. L., J. A., J. K., L. V., M. V., J. D. a J. T. Obviněný V. L. byl ze skutků, které byly popsány ve výše citovaném příkazu k odposlechu telekomunikačního provozu, obžalován pouze pro jeden skutek, kterého se měl dopustit v době od 17.00 hodin dne 5. 6. 2005 do 3.45 hodin dne 6. 6. 2005 v H. P. na N., když vnikl po vylištování skleněné výplně dveří do objektu trafiky, kde vše prohledal a odcizil zde věci, které jsou blíže specifikovány v obžalobě, čímž firmě T. – K. M., N., H. P., způsobil odcizením věcí škodu ve výši 193.927,- Kč, a poškozením objektu jí způsobil další škodu ve výši 13.250,- Kč.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 32 T 15/2006, byl obviněný V. L. zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř., pro výše popsaný skutek ze dne 5. 6. 2005. Obviněný M. V. byl tímto rozsudkem uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že v blíže nezjištěných dnech v období od měsíce srpna 2005 do listopadu 2005 v několika případech odebral od V. L., různé druhy nářadí a nástrojů, které V. L. odcizil v O. G. v Č. B., a to rozbrus Narex 150 mm, velký a malý rozbrus a nejméně 2 ks halogenové svítilny, ač věděl, že tyto věci byly získány trestnou činností. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že obviněný M. V. v přípravném řízení i v hlavním líčení využil svého práva nevypovídat. Jeho jednání, pro které byl uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., bylo prokázáno záznamem o odposlechu telekomunikačního provozu, když byla zdokumentována komunikace mezi ním a obviněným V. L.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku ve vztahu k zákonnosti nařízení odposlechu telekomunikačního provozu uvedl, že v posuzovaném případě se nejedná o nezákonné rozšiřování aplikace ustanovení §88 odst. 1 tr. ř., neboť k nařízení odposlechu telekomunikačního provozu byly splněny zákonné podmínky. Dále uvedl, že přepis jednotlivých záznamů telekomunikačního provozu není podstatnou náležitostí protokolu o záznamu telekomunikačním provozu, neboť rozhodným důkazem je samotný záznam telekomunikačního provozu, tedy záznam na CD disku.
Krajský soud v Českých Budějovicích se se závěry soudu prvního stupně týkajícími se zákonnosti a přípustnosti aplikace ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. neztotožnil. Především se zabýval přezkumem postupu, který předcházel vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž se zabýval listinami, které byly Okresnímu soudu v Českých Budějovicích předloženy do 7. 7. 2005, tedy do data vydání příkazu k odposlechu.
Krajský soud v Českých Budějovicích konstatoval, že bylo vedeno trestní stíhání proti neznámému pachateli pro trestné činy krádeže §247 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 tr. zák., neboť neznámý pachatel v době od 8. 4. 2005 do 28. 6. 2005 se v deseti případech vloupal do prodejen novin a cigaret, případně nářadí. Na místě činu byly vždy zajišťovány stopy, zejména trasologické a daktyloskopické, které však, jak vyplývá z odborných vyjádření, nebyly způsobilé k identifikaci možného pachatele. Ve čtyřech případech útoků byly zajištěny pachové stopy, které byly porovnány se srovnávací pachovou konzervou obviněného V. L. Z jednotlivých odborných vyjádření přitom vyplývá, že pouze v případech trestné činnosti vedené u Obvodního oddělení Policie ČR v Trhových Svinech a Obvodního oddělení Policie ČR v Českých Budějovicích, byla odborná vyjádření týkající se otisků pachových stop vyhotovena již 24. 6. 2005, tedy přede dnem vydání posuzovaného příkazu k odposlechu telekomunikačního provozu, v dalších případech tomu tak nebylo. Okresnímu soudu tedy v době rozhodování o povolení odposlechu chyběl důkaz, že obviněný se měl trestné činnosti dopouštět v rozsahu uvedeném státním zástupcem v návrhu na nařízení odposlechu telekomunikačního provozu. Jde tak zejména o zjištění, že výše způsobené škody u majetkových deliktů, jež měl tehdy podezřelý V. L. spáchat, nedosahovala částky 500.000,- Kč, takže jeho jednání nemohlo být kvalifikováno jako trestný čin krádeže podle §247 odst 1 písm. b), písm. e), odst. 3 písm. b) tr. zák., tedy jako zvlášť závažný trestný čin výslovně jako podmínka uvedený v ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. (srov. ustanovení §41 odst. 2 a §62 tr. zák.) Z uvedeného důvodu odvolací soud k důkazu spočívajícím v záznamu odposlechu telekomunikačního provozu nepřihlížel, neboť byl pořízen v rozporu s ustanovením §88 odst. 1 tr. ř.
Krajský soud v Českých Budějovicích se dále vyjádřil k otázce podstatných náležitostí protokolu o záznamu telekomunikačního provozu uvedených v ustanovení §88 odst. 4 tr. ř., když uvedl, že podstatnou náležitostí protokolu o záznamu telekomunikačního provozu je kromě uvedených údajů o obsahu provedené hovoru i přepis jednotlivých hovorů. Podle jeho názoru by měla být přepsána ta část hovoru, která se vztahuje k projednávané věci, a kterou se navrhuje provedení důkazu. V případě, kdy by některá ze stran měla výhrady proti obsahu (přepisu) telefonního hovoru, může být podle názoru odvolacího soudu jako doplňující důkaz proveden poslech hovoru podle přiložené zvukové nahrávky.
Podle ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen odposlech ihned přerušit, záznam o jeho obsahu zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
Z obsahu stížnosti pro porušení zákona je zřejmé, že stěžovatel nenabyl pochybností o zákonnosti nařízeného odposlechu, byť z podrobného rozboru okolností, jež vydání rozhodnutí o jeho povolení předcházely, je patrno, že soudce okresního soudu skutečně neměl vytvořeny zákonné předpoklady pro jeho povolení. Při úvaze, zda připadá v úvahu užití takové právní kvalifikace činu, která by opravňovala k závěru, že jde o zvlášť závažný úmyslný trestný čin, vycházel v posuzovaném případě z prostého součtu škod jednotlivých popsaných skutků, z nichž byl V. L. podezřelý, který dosáhl výše 511.000,- Kč. Úkolem soudce, jenž o povolení odposlechu rozhoduje, však není jen mechanicky přejímat závěry, které státní zástupce v návrhu uvádí, ale požadovat jejich verifikaci v rozsahu, který dosud provedená šetření skýtají. V posuzovaném případě nadto státní zástupce sám svá tvrzení o výši škody zpochybnil v odůvodnění žádosti pokud uvedl, že „porovnáním zajištěných stop na místě činu se srovnávacím materiálem u podezřelé osoby, nebyla zjištěna shoda“. Vznikla tak nejasnost, který z jmenovitě uvedených útoků je vlastně možno přisuzovat V. L. a který nikoli, přičemž tato nejasnost je zásadní, neboť vypuštěním některého z útoků by nepochybně poklesla výše škody pod hranici 500.000,- Kč, ale i přesto byla soudcem rozhodujícím o povolení odposlechu ponechána bez povšimnutí. Je-li v ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. okolností podmiňující úvahu o možném povolení odposlechu to, že musí jít o zvlášť závažný úmyslný trestný čin, a v daném případě bylo naplnění této okolnosti dovozováno z právní kvalifikace činu, kde kvalifikačním momentem je výše způsobené škody, pak jde o okolnost conditio sine qua non, a pokud si soudce nesjednal o této okolnosti jasno, rozhodoval bez znalosti věci, aniž zjistil, zda má či nemá dány zákonné předpoklady pro užití ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. Byť lze názoru ministra spravedlnosti vyjádřeném ve stížnosti pro porušení zákona přisvědčit v závěru, že na počátku trestního stíhání se orgány činné v trestním řízení opírají i o zjištění operativní povahy, která nejsou ve spise založena, musí být z odůvodnění rozhodnutí o povolení odposlechu zřejmé, že je však soudce měl k dispozici, seznámil se s nimi, vyhodnotil je a že je zahrnul do svých úvah o naplnění zákonných podmínek pro aplikaci §88 odst. 1 tr. ř., neboť přisvědčit opačnému postupu by znamenalo připuštění možnosti, že aplikace těchto striktně vymezených zákonných podmínek tohoto ustanovení je záležitostí pouhé volné úvahy státního zástupce, případně soudce.
Krajský soud v Českých Budějovicích tak zcela důvodně akcentoval ve svém rozhodnutí okolnosti předcházející vydání rozhodnutí o odposlechu, a důvodně dospěl k závěru, že uvedený důkaz – odposlech – byl pořízen v rozporu se zákonem. S tímto hodnocením se Nejvyšší soud ztotožnil, stejně jako se závěrem, že takto pořízený důkaz nelze v trestním řízení použít, právě z důvodu jeho nezákonnosti.
Pro další posouzení věci je proto nerozhodné zda byly či nebyly v této konkrétní trestní věci provedeny písemné přepisy odposlechů a v jakém rozsahu. Vzhledem k tomu, že však námitka ministra spravedlnosti směřuje k posouzení právě tohoto problému, Nejvyšší soud proto připomíná konstantní judikaturu řešící uvedenou problematiku (srov. R 56/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Předpokladem provedení důkazu záznamem telekomunikačního provozu je sepsání protokolu o tomto úkonu, který musí obsahovat zákonem stanovené podstatné náležitosti, a musí tak splňovat určité formální podmínky. Nedostatek jejich splnění, zejména, pokud jde o údaje o místě, času, způsobu provedení, jakož i osobě, která záznam pořídila, však lze odstranit, a to i v řízení před soudem, stejným způsobem, tak jako v případě odstranění formálních nedostatků protokolu sepsaného o jakémkoli jiném úkonu trestního řízení, např. výslechem osob, které se provedeného úkonu zúčastnily, popřípadě jej provedla, a to v postavení svědka. Takový postup nelze považovat za nepřípustnou manipulaci se záznamy telekomunikačního provozu a nevymyká se ani možnostem soudu, takže věc nevyžaduje další šetření ve smyslu např. ustanovení §221 tr. ř. o vrácení věci státnímu zástupci k došetření.
Podstatnou náležitostí protokolu o záznamu telekomunikačního provozu je i uvedení údajů o obsahu provedeného záznamu. Z dikce zákona však vyplývá, že podstatnou náležitostí předmětného protokolu není přepis jednotlivých hovorů na provedeném záznamu, ale postačuje uvedení údajů o čase jednotlivých hovorů, číslech a osobách uživatelů účastnických stanic, tedy o osobách volajících a volaných.
Pokud Nejvyšší soud konstatoval, že provedení konkrétního odposlechu tehdy podezřelého V. L. nebylo z důvodů výše rozvedených v souladu se zákonem a tento odposlech nemohl být užit jako důkaz v jeho trestní věci, platí stejný závěr i ve vztahu k užití tohoto důkazu v trestní věci obviněného M. V.
V této souvislosti je na místě citovat ustanovení §88 odst. 4 tr. ř., podle nějž má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o osobě, která záznam pořídila. Ostatní záznamy je třeba označit, spolehlivě uschovat a v protokolu založeném do spisu poznamenat, kde jsou uloženy. V jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, lze záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je i v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1 nebo souhlasí-li s tím účastník odposlouchávané stanice.
Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu je zřejmé, že obviněnému M. V. bylo usnesením dne 23. 11. 2005 sp. zn. ČTS:ORCB-1719/TČ-OK-2005, sděleno podle §160 odst. 1 tr. zák. obvinění pro trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., a pro stejný trestný čin byla dne 30. 1. 2006 podána Okresním státním zastupitelstvím v Českých Budějovicích sp. zn. ZT 1497/2005-110 na obviněného obžaloba. Jde o trestný čin, na který je stanovena trestní sankce trestem odnětí svobody až na dvě léta. Z výše této sankce je patrno, že nejde o trestný čin, který splňuje náležitosti „zvlášť závažného úmyslného trestného činu“ tak, jak je vymezen zákonnými ustanoveními §41 odst. 1 a §62 tr. zák. Nejde rovněž ani o úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva (srov. Š., P. a kolektiv, Trestní řád, Komentář, 5. vydání, Praha: C. H. Beck, Praha 2005, str. 674 a násl.). Z přezkoumávaného trestního spisu je dále rovněž patrno, že ve spise není souhlas účastníka odposlouchávané stanice s užitím odposlechu coby důkazu. Nebyla tak splněna ani jedna z formálních podmínek pro to, aby odposlech pořízený v trestní věci V. L. mohl být užit jako důkaz v trestní věci obviněného V., a pokud okresní soud v odsuzujícím rozsudku z tohoto důkazu jakožto jediného usvědčujícího vycházel, porušil zákon. Krajský soud v Českých Budějovicích toto pochybení napravil, když obviněného s ohledem na důkazní nouzi z obžaloby zprostil podle §226 písm. a) tr. ř.
Z výše uvedených důvodů neshledal Nejvyšší soud podanou stížnost pro porušení zákona důvodnou, a proto ji podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á