ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.171.2006.1
sp. zn. 4 Tz 171/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 17. ledna 2007 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné Mgr. J. K., proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26. 10. 2005 sp. zn. 1 T 95/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26. 10. 2005 sp. zn. 1 T 95/2005, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněné Mgr. J. K.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o náhradě škody učiněném podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k poškozenému P. J.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Poškozený P. J., bytem S., se podle §229 odst. 1 tr. ř. odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26. 10. 2005 sp. zn. 1 T 95/2005, byla obviněná Mgr. J. K. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustila tím, že dne 19. 11. 2002 v době kolem 14.35 hod. řídila osobní automobil Škoda Felicia GLXi po pozemní komunikaci silnice II. třídy ve směru na K. – Č., v katastrálním území obce M. K., když v důsledku nesprávného způsobu jízdy nepřizpůsobila své chování zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla, dopravně technickému stavu pozemní komunikace, takže při projíždění úsekem pozemní komunikace do stoupání na mokrém povrchu vozovky nezvládla řízení, s vozidlem vjela do levého protisměrného jízdního pruhu, kde se střetla s protijedoucím osobním automobilem tovární značky Škoda Felicia Combi LX 1,9 D, řízeným P. U., bytem Č., okres B.-v., následně došlo ke střetu osobního automobilu tovární značky Renault Trafic, řízeným P. S., bytem Č., okres B.-v., do před ním havarovaného osobního automobilu Škoda Felicia Combi LX 1,9 D, řízeného P. U., přičemž došlo k usmrcení poškozené nezl. M. J., naposledy bytem S., okres B.-v., která utrpěla zranění, a to krvácení do mozkových komor a mezi pleny mozkové, mnohočetné zlomeniny klenby a spodiny lební, roztržení lebečně páteřního spoje, zhmoždění mozku a mozečku, zlomeninu krční páteře, což byla bezprostřední příčina smrti poškozené, přičemž dále došlo k těžkému zranění řidičky P. U., která utrpěla zlomeninu druhého krčního obratle, zlomeninu pravé čéšky, zlomeninu základního článku pátého prstu na levé ruce, tříštivou zlomeninu těla stehenní kosti vpravo s posunem úlomků, otřes mozku s délkou citelného omezení v obvyklém způsobu života po dobu přibližně pěti měsíců,, dále došlo k těžkému zranění další spolujezdkyně nezl. D. U., bytem Č., okres B.-v., která utrpěla zlomeninu spodiny lební v oblasti pravé pyramidy s výtokem mozkomíšního moku z pravého ucha, otok mozku, řezné rány třetího prstu pravé ruky, zlomeninu páté záprstní kůstky na pravé ruce, drobné oděrky na obou dolních končetinách, poškození šestého hlavového nervu vpravo s dvojitým viděním, s délkou citelného omezení v obvyklém způsobu života po dobu přibližně dvou měsíců, když došlo k poškození důležitého orgánu – mozku. Ve vozidle řízeném P. U. nebyla řidička ani spolujezdkyně nezl. D. U. a nezl. M. J. připoutány bezpečnostními pásy. Na základě znaleckého posudku Ústavu soudního inženýrství VUT Brno nebyla zjištěna technická závada vozidla jakožto příčina dopravní nehody. Obviněná Mgr. J. K. porušila svým jednáním ustanovení §4a,b), §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů.
Za to byl obviněné Mgr. K. uložen v sazbě §224 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Dále byl podle §49 odst. 1 a §50 odst. l tr. zák. obviněné uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému P. J. částku 240.000,- Kč, přičemž tento poškozený byl současně podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozená Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR, pobočka Brno, Cejl 5, Brno, byla s celým nárokem na náhradu škody podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudek ve výroku o vině a trestu nabyl právní moci dne 18. 1. 2006, ve výroku o náhradě škody dne 22. 3. 2006.
Ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněné Mgr. J. K. stížnost pro porušení zákona, a to proti výroku o náhradě škody v rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26. 10. 2005 sp. zn. 1 T 95/2005, učiněnému podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k poškozenému P. J. Podle názoru ministra spravedlnosti byl zákon v neprospěch obviněné porušen v ustanoveních §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř., a v řízení předcházejícím rovněž v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.
Základ porušení zákona spatřuje stěžovatel ve skutečnosti, že při rozhodování o výši uplatněného nároku na náhradu škody postupoval nalézací soud podle hmotněprávního ustanovení občanského zákoníku, které v době rozhodné, tj. smrti nezl. M. J., nebylo platné. V době rozhodování o výši přiznaného nároku neobsahovalo ustanovení §444 obč. zák. třetí odstavec, podle něhož okresní soud určil výši škody, přičemž připuštění tohoto způsobu rozhodování by znamenalo připuštění zpětné účinnosti hmotněprávní normy, což však český právní řád vylučuje. Okresní soud nehodnotil důsledně všechny okolnosti případu, které byly pro stanovení správné výše náhrady škody nezbytné, a postupoval tak v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26. 10. 2005 sp. zn. 1 T 95/2005, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněné Mgr. J. K., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušil výroky o náhradě škody učiněné podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k poškozenému P. J., a dále aby postupoval podle §271 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. odsuzuje-li soud obviněného pro trestný čin, kterým jinému způsobil majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas a řádně uplatněn (§43 odst. 3); nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obviněnému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem odkáže soud poškozeného také se zbytkem jeho nároku, jestliže je mu nárok z jakéhokoli důvodu přiznán jen zčásti.
P. J., otec nezl. M. J., byl dne 14. 3. 2003 orgány činnými v trestním řízení řádně poučen o svých právech poškozeného. V trestním řízení se nechal zastupovat zmocněncem JUDr. J. B., který vyčíslil nároky poškozeného jednak ve výši 655.000,- Kč za jednorázové odškodnění podle §444 odst. 3 obč. zák., dále náklady spojené s uplatněním nároku na náhradu škody ve výši 49.626,- Kč a náklady na vypracování znaleckého posudku ve výši 6.500,- Kč, celkově ve výši 711.126,- Kč.
U hlavního líčení dne 26. 10. 2005 byl přítomen zmocněnec poškozeného, z obsahu protokolu o hlavním líčení vyplývá, že výše zmíněný písemně uplatněný nárok na náhradu škody byl okresnímu soudu doručen osobně zmocněncem před zahájením jednání. Po zahájení hlavního líčení pak předseda senátu v souladu s ustanovením §206 odst. 2 tr. ř. přečetl tento písemný návrh, aniž byl zmocněncem poškozeného jakkoli doplněn.
Z odůvodnění napadeného výroku rozsudku o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že nalézací soud nenabyl pochybností o oprávněnosti uplatněného nároku pokud jde o jednorázové odškodnění otce ve výši 240.000,- Kč, a tento právní závěr měl dle názoru okresního soudu oporu v ustanovení §444 odst. 3 obč. zák. Pokud jde o nároky matky a sestry poškozené nezl. M. J., nebyly k dispozici jejich rodné listy, z nichž by byl osvědčen příbuzenský vztah k nezletilé poškozené, proto soud neshledal zákonné podmínky pro přiznání těchto částí nároku na náhradu škody. Pokud jde o uplatněné nároky spojené s právním zastoupením poškozeného, okresní soud poukázal na ustanovení §154 tr. ř., dle kterého by poškozenému za dané situace přiznání této částky náleželo, avšak rozhodování o této povinnosti k náhradě nákladů trestního řízení a jejich výši činí soud prvního stupně až po právní moci rozsudku, jak vyplývá z ustanovení §155 odst. 2 tr. ř. Proto dále postupoval podle §229 odst. 2 tr. ř. a poškozeného P. J. odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §444 odst. 3 obč. zák. za škodu způsobenou usmrcením náleží pozůstalým jednorázové odškodnění, a to
a)manželovi nebo manželce 240.000,- Kč,
b)každému dítěti 240.000,- Kč,
c)každému rodiči 240.000,- Kč
d)každému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného počatého dítěte 85.000,- Kč,
e)každému sourozenci zesnulého 175.000,- Kč
f)každé další fyzické osobě žijící ve společné domácnosti s usmrceným v době vzniku události, která byla příčinou škody na zdraví s následkem jeho smrti 240.000,- Kč.
K události rozhodné pro vznik nároku na náhradu škody – dopravní nehodě, při níž zemřela nezl. M. J., dcera P. J. - došlo dne 19. 11. 2002, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanského zákoníku), který neobsahoval ustanovení §444 odst. 3. K novelizaci občanského zákoníku a doplnění citovaného zákonného ustanovení došlo zákonem č. 47/2004 Sb. ze dne 14. 1. 2004, který nabyl účinnosti dne 1. 5. 2004.
Obecně platí, že nový právní předpis, který řeší stejný právní institut jinak (zcela nebo jen zčásti) než dosavadní právní úprava, může mít vliv na právní vztahy, které vznikly před jeho účinností, je-li jeho vztah k dosavadnímu předpisu založen na principu tzv. zpětné účinnosti (retroaktivity). Právní teorie rozeznává zpětnou účinnost (retroaktivitu) nepravou a pravou. Nepravá zpětná účinnost (retroaktivita) znamená, že novým právním předpisem se sice mají řídit i právní vztahy vzniklé před jeho účinností, avšak až ode dne jeho účinnosti; samotný vznik těchto právních vztahů a nároky z těchto vztahů, vzniklé před účinností nového právního předpisu, se spravují dosavadní právní úpravou. O pravou zpětnou účinnost (retroaktivitu) jde tehdy, jestliže se novým právním předpisem má řídit vznik právního vztahu a nároků účastníků z tohoto vztahu také v případě, kdy právní vztah nebo nároky z něj vyplývající vznikly před účinností nového právního předpisu. Pravá zpětná účinnost není v českém právním řádu přípustná, neboť k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo. Součástí právní jistoty je také zákaz zpětné účinnosti (retroaktivity) právních předpisů, resp. jejich retroaktivního výkladu; tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného vyjádřen v čl.40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, lze pro ostatní právní odvětví dovodit z čl. 1 Ústavy České republiky (srov. např. právní názory uvedené v nálezech pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 2. 1996 sp. zn. Pl.ÚS 9/95, ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl.ÚS 21/96).
Dovodil-li okresní soud, že základ a výše nároku na náhradu škody poškozeného P. J., jež vznikla před účinností zákona č. 47/2004 Sb., mají být posuzovány již podle tohoto nového předpisu účinného v době rozhodování soudu, uplatnil tak nepřípustný princip pravé zpětné retroaktivity. Nejvyšší soud konstatuje, že výrokem o náhradě škody učiněném ve vztahu k poškozenému P. J. podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. byl porušen zákon v těchto citovaných zákonných ustanoveních, neboť pro vyslovení byť částečně přiznaného nároku na náhradu škody nebyl dán zákonný podklad.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26. 10. 2005 sp. zn. 1 T 95/2005, byl porušen zákon ve výroku o náhradě škody učiněném ve vztahu k poškozenému P. J., a to v ustanoveních §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněné Mgr. J. K.
Vzhledem k tomu, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné, Nejvyšší soud současně s výrokem učiněným podle §268 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí pouze ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozenému P. J., který byl učiněn podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř., neboť tento výrok lze oddělit od ostatních. Současně byla zrušena i všechna rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §271 odst. 2 tr. ř. zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody, užije přiměřeně ustanovení §265. Podle ustanovení §265 tr. ř. zruší-li odvolací soud napadený rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody a nerozhodne-li ve věci sám, odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem. Poškozený P. J. byl proto podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není řádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á