ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.2.2007.1
sp. zn. 4 Tz 2/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. března 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. D. N. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. M., proti trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 1 T 34/2006, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 1 T 34/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a §314e odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. M.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu Plzeň - jih se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu Plzeň - jih ze dne ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 1 T 34/2006, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, písm. e) tr. zák. Trestné činnosti se dopustil tak, že dne 11. 2. 2006 v době od 8:00 hodin do 10:00 hodin v obci L., okr. P. – j., společně s dosud neustanovenou osobou strhali z dřevěné oplechované budovy na hřišti T. S. L. 8 ks vlnitých hliníkových plechů, které poté naložili do vozíku připraveného automobilu a z místa činu odvezli, čímž způsobili sdružení T. S. L. škodu v celkové výši 1.200,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 1. 3. 2004, sp. zn. 1 T 122/2003, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu osmnácti měsíců. Za shora uvedené jednání mu byl v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku.
Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 4. 8. 2006 a téhož dne nabyl právní moci.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. M. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti vytkl Okresnímu soudu Plzeň - jih, že obviněného J. M. uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. přesto, že předchozí trestná činnost zakládající znak zpětnosti z rozsudku Okresního soudu Plzeň – město, sp. zn. 1 T 122/2003, byla již zahlazena, neboť podle §60 odst. 2 tr. zák. došlo k osvědčení obviněného ze zákona. V daném případě nemohlo být proto jednání obviněného posouzeno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, písm. e) tr. zák., neboť nebyly naplněny všechny znaky této skutkové podstaty. Okresnímu soudu Plzeň - jih bylo z opisu rejstříku trestů známo, že obviněný J. M. byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 1. 3. 2004, sp. zn. 1 T 122/2003, k podmíněnému trestu odnětí svobody, kdy zkušební doba mu končila dne 5. 9. 2004. Rejstřík trestů neobsahoval záznam, zda došlo k osvědčení obviněného. Přes tuto skutečnost si okresní soud nevyžádal spis Okresního soudu Plzeň – město, sp. zn. 1 T 122/2003 a nezjistil tak spolehlivě skutkový stav věci.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. M. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.
Podle §60 odst. 1 tr. zák. jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Výjimečně může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, a
a) stanovit nad odsouzeným dohled,
b) přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta, přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v §59 odst. 1, nebo
c) stanovit dosud neuložená přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v §26 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život.
Na výkon dohledu se užije obdobně ustanovení §26 a §26b.
Podle §60 odst. 2 tr. zák. neučinil-li soud do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil.
Podle §60 odst. 3 tr. zák. bylo-li vysloveno, že se podmíněně odsouzený osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil (odstavec 2), hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
Podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový trestný čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že samosoudkyně Okresního soudu Plzeň - jih se citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Pro naplnění pojmu odsouzen je třeba odsuzující rozsudek za takový čin, který nabyl právní moci. Není tedy třeba, aby došlo k výkonu uloženého trestu, a to za předpokladu, že se na pachatele nesmí hledět, jako by odsouzen nebyl (např. §60 odst. 3 tr. zák.). Potrestáním ve smyslu citovaného ustanovení se rozumí předcházející trestní postih, tj. že pachatel byl nejenom odsouzen, ale i vykonal alespoň zčásti uložený trest, pokud výkon trestu nebo samotná právní moc rozsudku, kterým byl trest uložen, nemá za následek to, že se na něho hledí, jako by odsouzen nebyl. Pokud pak jde o splnění další zákonné podmínky, že tedy k odsouzení nebo potrestání muselo dojít v posledních třech letech, je u „odsouzení“ rozhodující právní moc rozsudku, avšak u „potrestání“ okamžik výkonu trestu, event. upuštění od výkonu trestu, podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, prominutí trestu i okamžik podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud měl k dispozici fotokopii trestního spisu Okresního soudu Plzeň - jih, sp. zn. 1 T 34/2006, ze které zjistil, že dne 7. 3. 2006 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň – jih u Okresního soudu Plzeň – jih obžalobu na obviněného J. M. Součástí spisu je fotokopie rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 1. 3. 2004, sp. zn. 1 T 122/2003. Z této vyplývá, že obviněnému J. M. byl uložen za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu osmnácti měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň – město ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 1 T 139/2000, který nabyl právní moci dne 5. 3. 2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody. Výrok o vině a trestu nabyl právní moci dnem 1. 3. 2004. V opisu rejstříku trestů ze dne 17. 2. 2006, který je rovněž součástí spisu Okresního soudu Plzeň - jih, sp. zn. 1 T 34/2006, má obviněný J. M. dva záznamy, a to odsouzení Okresním soudem Plzeň – město, sp. zn. 1 T 139/2000 a sp. zn. 1 T 122/2003. V posledně citovaném odsouzení je vyznačen konec zkušební doby na den 5. 9. 2004. Záznam, zda bylo v této trestní věci rozhodováno o osvědčení obviněného J. M., opis rejstříku trestů neobsahuje.
Samosoudkyně Okresního soud Plzeň – jih rozhodla ve věci trestním příkazem ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 1 T 34/2006 a obviněného J. M. ve shodě s podanou obžalobou uznala vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a uložila mu podmíněný trest odnětí svobody.
Pokud tedy v předmětné věci byl obviněný stíhán za trestnou činnost, které se podle zjištění orgánů činných v trestním řízení dopustil dne 11. 2. 2006, přicházelo v úvahu za splnění dalších zákonných podmínek (předchozí odsouzení nebo potrestání) jeho jednání posoudit jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., neboť se trestné činnosti dopustil ve lhůtě tří let od právní moci odsuzujícího rozsudku ze trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.
V době vydání trestního příkazu však již bylo odsouzení z rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 1. 3. 2004, sp. zn. 1 T 122/2003, zahlazeno. Samosoudkyně Okresního soudu Plzeň - jih tuto skutečnost mohla dovodit z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen (č.l. 40), neboť neobsahuje údaj o tom, že by se obviněný ve zkušební době neosvědčil, a údaje v opisu rejstříku trestů byly vyznačeny 18 měsíců po skončení zkušební doby. Uvedené zjištění mělo následně vést samosoudkyni v rámci úvah o tom, zda je v daném případě naplněn znak zpětnosti (§247 odst. 1 písm. e) tr. zák.) k prověření, zda o osvědčení obviněného J. M. ve věci Okresního soudu Plzeň – město, sp. zn. 1 T 122/2003, bylo rozhodováno, případně s jakým výsledkem. Jen tímto způsobem mohla dostát povinnosti vyplývající z ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., neboť je povinností soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Pokud by při zjišťování skutkového stavu ve vztahu ke znaku zpětnosti samosoudkyně takto postupovala, zjistila by ze spisu Okresního soudu Plzeň – město, sp. zn. 1 T 122/2003, že rozsudek ze dne 1. 3. 2004 nabyl u obviněného J. M. téhož dne právní moci ve výroku o vině a trestu. Z usnesení založeném na č.l. 173 se podává, že obviněnému J. M. byla podle §334 odst. 1 tr. ř. a §38 odst. 2, §59 odst. 3 tr. zák. započítána do souhrnného trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců již vykonaná zkušební doba ode dne 5. 3. 2003 do 1. 3. 2004 ze zrušeného trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň – město ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 1 T 139/2000. Zkušební doba podmíněného odsouzení mu tak ve věci Okresního soudu Plzeň – město, sp. zn. 1 T 122/2003, končila dnem 5. 9. 2004. Na č. l. 231 spisu je referát ze dne 20. 2. 2006 s pokynem vyznačení osvědčení obviněného J. M. ze zákona (§60 odst. 2 tr. zák.).
Jak vyplývá z uvedených zjištění, v projednávané věci nebylo možno přihlížet k odsouzení obviněného J. M. z rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 1. 3. 2004, sp. zn. 1 T 122/2003, neboť v době spáchání skutku (t.j. dne 11. 2. 2006) se obviněný ze zákona osvědčil (§60 odst. 2 tr. zák.), a bylo nutno na něj hledět, jako by odsouzen nebyl (§60 odst. 3 tr. zák).
Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu je však zřejmé, že samosoudkyně neučinila potřebné úkony, které by ke zjištění shora uvedených skutečností směřovaly. Jelikož trestní zákon stanoví v ustanovení §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. pro naplnění pojmu odsouzen odsuzující rozsudek za takový čin (§247 tr.zák.), který nabyl právní moci, ovšem za předpokladu, že se na pachatele nesmí hledět, jako by odsouzen nebyl, což v daném případě splněno nebylo, nepřicházelo v úvahu kvalifikovat jednání obviněného podle ustanovení §247 odst. 1 písm. e) tr. zák.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyslovil Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň - jih, ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 1 T 34/2006, byl porušen zákon v ustanovení §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a §314e odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. M.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň - jih, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudkyně Okresního soudu Plzeň - jih doplní dokazování spisy Okresního soudu Plzeň – město, sp. zn. 1 T 139/2000 a sp.zn. 1 T 122/2003. Provedením těchto důkazů a jejich vyhodnocením v kontextu důkazů, jež jsou již v trestním spisu fixovány, může dospět k rozhodnutí o právní kvalifikaci jednání obviněného, t.j. zda se jedná o trestný čin nebo zda připadá v úvahu věc postoupit jinému příslušnému orgánu, který by mohl zažalovaný skutek posoudit jako přestupek (§50 odst. 1 písm. a) z.č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů).
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je Okresní soud Plzeň - jih vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. M., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2007
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval: JUDr. P. Š.