ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.37.2007.1
sp. zn. 4 Tz 37/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. června 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. C., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 17. 7. 2006, sp. zn. 5 T 113/2006, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 17. 7. 2006, sp. zn. 5 T 113/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. C.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Mostě se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 17. 7. 2006, sp. zn. 5 T 113/2006, byl obviněný J. C. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil jednáním ze dne 24. 5. 2006, za což byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §35 odst. 1, §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 360 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému J. C. doručen dne 4. 8. 2006 a právní moci nabyl dne 15. 8. 2006.
Trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 2 T 45/2002, byl obviněný J. C. uznán vinným dvojnásobným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil jednáními ze dne 14. 12. 2001 a 18. 1. 2002, za což byl podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému J. C. doručen dne 18. 10. 2002, jeho obhájci dne 29. 10. 2002 a právní moci nabyl dne 7. 11. 2002.
Trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. 6 T 112/2002, byl obviněný J. C. uznán vinným dvojnásobným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil jednáními ze dne 9. 4. 2002 a 2. 5. 2002, za což byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1, §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému J. C. doručen dne 3. 5. 2002 a právní moci nabyl dne 3. 5. 2002.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 17. 7. 2006, sp. zn. 5 T 113/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. C. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Mostě se neřídil ustanoveními §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací vzhledem k dříve uloženým trestům obecně prospěšných prací trestními příkazy Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 2 T 45/2002 a Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. 6 T 112/2002, které obviněný dosud nezačal vykonávat. K trestu obecně prospěšných prací uloženému trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 2 T 45/2002, ve výměře 400 hodin, přestože předchozí trest stejného druhu ve výměře 300 hodin z trestního příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. 6 T 112/2002, obviněným vykonán nebyl, uvedl, že tuto nezákonnost bude možno napravit cestou obnovy řízení, a to vzhledem k datu vydání obou citovaných rozhodnutí.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 17. 7. 2006, sp. zn. 5 T 113/2006, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. C. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný J. C. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 2 T 45/2002, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. 6 T 112/2002, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 17. 7. 2006, sp. zn. 5 T 113/2006, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací ve výměře 360 hodin.
Jak vyplývá z podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona Probační a mediační služby, střediska Most, ze dne 13. 11. 2006, v době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz, tj. dne 17. 7. 2006, obviněný J. C. ještě ani nezačal vykonávat trest obecně prospěšných prací v celkové výměře 700 hodin, který mu byl uložen trestními příkazy Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 2 T 45/2002, a Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. 6 T 112/2002.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému J. C. trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 17. 7. 2006, sp. zn. 5 T 113/2006, ve výměře 360 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uložených trestů obecně prospěšných prací z trestních příkazů Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 2 T 45/2002 a Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. 6 T 112/2002, přesahoval v době vydání napadeného rozhodnutí nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin (již v době jeho rozhodování byla tato hranice překročena trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově, sp. zn. 6 T 112/2002, o 300 hodin).
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Mostě trestním příkazem ze dne 17. 7. 2006, sp. zn. 5 T 113/2006, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného J. C.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 5 T 113/2006 dále vyplývá, že Okresní soud v Mostě měl informaci o předchozích odsouzeních obviněného J. C. Tato skutečnost vyplývá z rejstříku trestů, který je založen na č. l. 16 předmětného trestního spisu. Samosoudkyně nezjišťovala, zda obviněný J. C. trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 2 T 45/2002, vykonal ani zda vykonal trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. 6 T 112/2002, v důsledku čehož neshromáždila všechny údaje potřebné pro rozhodnutí ve věci. Okresní soud v Mostě tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. C.
Je zřejmé, že všechna porušení zákona, která Nejvyšší soud zjistil na základě důvodů uvedených v podané stížnosti pro porušení zákona, se týkají výhradně výroku o trestu napadeného rozsudku. Podle §266 odst. 2 tr. ř. však lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 660 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 17. 7. 2006, sp. zn. 5 T 113/2006, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. C., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Okresnímu soudu v Mostě přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného J. C. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu.
Samosoudce Okresního soudu v Mostě v nově provedeném řízení doplní dokazování spisem téhož soudu, sp. zn. 2 T 45/2002, spisem Okresního soudu v Chomutově, sp. zn. 6 T 112/2002, aktuálním opisem rejstříku trestů obviněného, jakož i zprávou Probační a mediační služby České republiky, středisko Most, zda a případně v jakém rozsahu obviněný trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen předchozími trestními příkazy, vykonal. Provedením a vyhodnocením těchto důkazů společně s důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může Okresní soud v Mostě dospět k závěru o uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Samosoudce Okresního soudu v Mostě bude při svém rozhodování omezen ustanovením §273 tr. ř., které zakazuje, aby novým rozhodnutím došlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval:
JUDr. P. Š.