ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.39.2007.1
sp. zn. 4 Tz 39/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 31. května 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné Ž. G., proti pravomocnému trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 5 T 87/2006, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 5 T 87/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné Ž. G.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Brně se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 10 T 76/2006, byla obviněná Ž. G. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustila jednáním ze dne 18. 2. 2006, za což byla odsouzena podle §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Trestní příkaz byl obviněné Ž. G. doručen dne 15. 5. 2006 a právní moci nabyl dne 24.5.2006.
Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 5 T 87/2006, byla obviněná Ž. G. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustila jednáním ze dne 28. 1. 2006, za což byla podle §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. odsouzena k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Trestní příkaz byl obviněné Ž. G. doručen dne 15. 5. 2006 a právní moci nabyl dne 24. 5. 2006.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 5 T 87/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné Ž. G. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §89 odst. 3, §37a tr. zák. a §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Městský soud v Brně se neřídil ustanoveními §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 10 T 76/2006. Dále podle stěžovatele bylo třeba posoudit jednání, pro která byla obviněná v obou shora citovaných trestních věcech stíhána, jako jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., neboť byly vedeny jednotným záměrem a naplňovaly stejnou skutkovou podstatu trestného činu, přičemž byly spojeny stejným způsobem provedení a také blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 5 T 87/2006, byl porušen zákon v neprospěch obviněné Ž. G. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě projednávané trestní věci byla obviněná Ž. G. odsouzena trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 10 T 76/2006, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a poté byla odsouzena trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 5 T 87/2006, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.
Jak vyplývá z podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona Probační a mediační služby, střediska Brno, ze dne 21. 11. 2006, v době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz, tj. dne 24. 4. 2006, obviněná Ž. G. ještě ani nezačala vykonávat trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který jí byl uložen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 10 T 76/2006.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněné Ž. G. trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 5 T 87/2006, ve výměře 300 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 10 T 76/2006, přesahoval v době vydání napadeného rozhodnutí o 100 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Městský soud v Brně trestním příkazem ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 5 T 87/2006, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněné Ž. G.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 87/2006 vyplývá, že Městský soud v Brně v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, zejména další trestní spis Městského soudu v Brně týkající se předchozí trestné činnosti obviněné Ž. G. Městský soud v Brně věděl, a to z lustra na obžalobě (č. l. 21 spisu), že se proti obviněné vede u téhož soudu další trestní řízení, ale neučinil potřebné kroky ke zjištění, v jakém stadiu se věc nachází a zda již ve věci bylo vydáno rozhodnutí. Městský soud v Brně tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné Ž. G.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 100 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud se dále zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 5 T 87/2006, měl být uložen společný trest, a to ve vztahu k trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 10 T 76/2006.
Nejvyšší soud považuje za nutné poznamenat, že obviněná Ž. G. byla trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 10 T 76/2006, doručeným obviněné dne 15. 5. 2006, uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustila jednáním ze dne 18. 2. 2006, trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 5 T 87/2006, doručeným obviněné dne 15. 5. 2006, byla uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustila jednáním ze dne 28. 1. 2006.
Z hlediska právní kvalifikace uvedených jednání obviněné Ž. G. je třeba uvést, že se obviněná dopustila trestné činnosti opakovaným jednáním spočívajícím v tom, že v samoobslužných prodejnách odcizila volně vystavené zboží, v prvním případě dva svetry, ve druhém případě 1 ks toaletní vody značky Puma, v obou případech přitom postupovala tím způsobem, že si zboží uschovala pod bundu a bez zaplacení se pokusila odejít z prodejny. Je zřejmé, že jednotlivé dílčí útoky jednání obviněné Ž. G. naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., jsou spojeny zcela stejným způsobem provedení a velmi blízkou souvislostí časovou i v předmětu útoku, z bezprostřední návaznosti a identického způsobu provedení jednotlivých dílčích útoků lze vyvodit závěr, že jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem obviněné Ž. G. pokračovat v trestné činnosti. Za této situace bylo třeba posoudit jednání obviněné Ž. G. podle §89 odst. 3 tr. zák. jako pokračující trestný čin krádeže. K uvedenému je třeba dodat, že v období od 28. 1. 2006 – 18. 2. 2006 nebyl obviněné Ž. G. doručen návrh na potrestání ani jí nebylo sděleno obvinění pro dílčí útok ze dne 28. 1. 2006, takže posouzení jednání obviněné jako pokračujícího trestného činu krádeže nebrání ani ustanovení §12 odst. 11 tr. ř.
Městský soud v Brně měl tedy vyčkat nabytí právní moci u trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 10 T 76/2006 a dále postupovat podle ustanovení §37a tr. zák., které upravuje ukládání společného trestu za trestné činy spáchané ve formě pokračování v případech, kdy nejsou všechny dílčí útoky pokračujícího trestného činu projednávány společně v jednom řízení.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 5 T 87/2006, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné Ž. G., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněné Ž. G. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36, §37a a §45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné Ž. G., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2007
Předseda senátu:
JUDr. J. P.