ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.42.2007.1
sp. zn. 4 Tz 42/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 25. července 2007 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného L. D. S., proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2007 sp. zn. 72 T 270/2006, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2007 sp. zn. 72 T 270/2006, a v řízení, které mu předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §18 odst. 2 a §314a odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného L. D. S.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Samosoudce Okresního soudu v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 10. 1. 2007 sp. zn. 72 T 270/2006, tak, že podle §18 odst. 2 tr. ř. postoupil trestní věc obviněného S. z důvodu místní příslušnosti k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 1. 2007.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. D. S., neboť podle jeho názoru jím byl porušen zákon v ustanoveních §24 odst. 1, §187 odst. 1, 188 odst. 1 písm. a) a §314a odst. 1 tr. ř. v neprospěch tohoto obviněného.
Stěžovatel napadenému rozhodnutí vytýká, že samosoudce Okresního soudu v Ostravě nevzal v úvahu ustanovení §24 odst. 1 a §188 odst. 1 písm. a) tr. ř., a v rozporu s těmito ustanoveními postoupil trestní věc obviněného přímo soudu příslušnému podle §18 odst. 2 tr. ř. Okresní soud v Ostravě měl místo zvoleného postupu věc předložit k rozhodnutí o příslušnosti tomu soudu, jenž je nejblíže společně nadřízen jemu a soudu, který byl podle jeho názoru k projednání věci příslušný, což byl v daném případě Krajský soud v Ostravě, pokud měl za to, že sám k projednání věci příslušný není. Byť posléze věc skutečně Krajskému soudu v Ostravě předložil, projednání věci tímto soudem bránila existence pravomocného rozhodnutí, jež je nyní napadeno stížností pro porušení zákona.
Samosoudce Okresního soudu v Ostravě napadeným usnesením porušil zákon i v ustanovení §314a odst. 1 tr. ř., neboť nebyl k projednání věci příslušný. Vzhledem k právní kvalifikaci činu, jenž je obžalobou obviněnému kladen za vinu – trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), d) tr. zák. – měl o věci rozhodovat senát, a to v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení §187 odst. 1 tr. ř.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného v namítaném rozsahu, a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 12. 7. 2006 sp. zn. 2 NZt 333/2006 převzalo Nejvyšší státní zastupitelství v Brně podle §447 tr. ř. trestní věc, jež byla vedena u vyšetřovacího oddělení Bohorodčanského vyšetřovacího oddělení Správy Ministerstva vnitra Ukrajiny pro skutek spočívající v tom, že dne 2. 11. 2002 kolem 23. 00 hod. v obci P. na ulici V., U., po předchozí společné dohodě s V. I. I. a dalším dosud nezjištěným pachatelem, za účelem způsobení těžkého ublížení na zdraví a zastrašení poškozených vnikli do domu R. D. M., kde po slovní rozepři s majitelem domu vytáhli střelnou zbraň, revolver zn. Nagan a pistoli zn. Tokarev TT, kterými vystřelil na poškozeného M., čímž mu způsobili zranění, a to dvě hluboké střelné rány v oblasti břicha, s poškozením důležitých orgánů – velké předstěry tlustého a tenkého střeva, střevní dutiny, svalů pánve a měkkých tkání pravého předloktí, kterážto zranění přímo ohrožovala život poškozeného, a dále napadli přítomného synovce poškozeného P. P. B., kterému způsobili střelnou ránu pravé hýždě, pravého a levého stehna.
Dne 3. 10. 2006 zahájil podle §160 odst. 1 tr. ř. útvar Policie ČR, Služba kriminální policie a vyšetřování v Ostravě 3 usnesením sp. zn. ČTS:MROV-266/R TO-324-2006 trestní stíhání obviněného S. pro výše popsaný skutek, který byl kvalifikován jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 odst. 2 písm. b), c), d) tr. zák., s upřesněním, že se tohoto jednání dopustili proto, aby poškozeného M. donutili koupit osobní motorové vozidlo zn. Fabia blíže nezjištěného typu a VIN kodu.
Dne 21. 12. 2006 podal okresní státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě obžalobu k Okresnímu soudu v Ostravě na obviněného pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b), c),d) tr. zák. spočívající v tom, že dne 2. 11. 2002 v době kolem 23. 00 hod. v P. v B. okrese v I.-F. oblasti na U. po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti s V. I. I., stíhaným samostatně orgány činnými v trestním řízení na U., a s dalším dosud neustanoveným pachatelem se souhlasem R. D. M. vstoupili společně s P. P. B. do chodby rodinného domu R. D. M. a v průběhu rozpeře, týkající se odmítnutí koupě osobního motorového vozidla zn. Škoda Fabia R. D. M. od obviněného, namířil společně s V. I. I. na R. D. M. a P. P. B. přinesené střelné zbraně, a to revolver zn. Nagan a pistoli konstrukce Tokarev TT, vyzval R. D. M. a P. P. B., aby ihned vyšli před dům a současně společně s V. I. I. na R. D. M. a P. P. B. ze vzdálenosti asi jeden metr vystřelil, čímž R. D. M. způsobil dva průstřely pravého předloktí a dvě hluboké střelné rány břicha, jež poranily tlusté i tenké střevo, játra, žaludek, pánevní svaly, a napadený utrpěl také vykloubeninu levého kyčelního kloubu a zlomeninu kosti pánve, kteréžto poranění jej přímo ohrožovalo na životě a vyžádalo si jeho hospitalizaci v I.-F. O. k. n. v době od 27. 11. 2002, přičemž v průběhu hospitalizace se R. D. M. opakovaně podrobil operacím, byl udržován v medikamentózním spánku a dýchal prostřednictvím prolongované umělé ventilace plic, a P. P. B. bylo způsobeno střelné poranění levého a pravého stehna a pravé hýždě, když toto poranění si vyžádalo hospitalizaci poškozeného v I.-F. O. k. n. do 26. 11. 2002 (v obžalobě mylně uvedeno 2006) a způsobilo mu trvalé poškození zdraví.
Byť u trestného činu vydírání podle §235 odst. 2 tr. zák. je stanovena trestní sazba v rozpětí od dvou do osmi let, a je tak zřejmé, že k projednávaní věci je příslušný senát, a nikoli samosoudce, když podle ustanovení §314a odst. 1 tr. ř. koná samosoudce řízení jen o těch trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřesahuje pět let, vydal napadené usnesení samosoudce. Tímto procesním postupem byl zákon porušen v neprospěch obviněného, neboť zákonným soudcem byl v posuzovaném případě senát, a nikoli samosoudce.
Samotné usnesení ze dne 10. 1. 2007 sp. zn. 72 T 270/2006, na jehož základě postoupil samosoudce trestní věc obviněného podle §18 odst. 2 tr. ř. k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Frýdku-Místku jakožto soudu místně příslušnému, je v důsledku toho zatíženo závažnou procesní vadou. V posuzovaném případě měl předseda senátu ve věci nařídit neveřejné zasedání a obžalobu předběžně projednat, měl-li za to, že je dána příslušnost jiného soudu (§186 odst. 1 písm. a) tr. ř.), a učinit rozhodnutí podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení je nutno věc k rozhodnutí o příslušnosti předložit soudu, jež je nejblíže společně nadřízen soudu rozhodujícímu a soudu, jenž má být podle něj příslušný, pokud měl Okresní soud v Ostravě za to, že sám k projednání věci příslušný není. Vzhledem k tomu, že podle jeho názoru byla dána místní příslušnost Okresního soudu ve Frýdku-Místku, takovýmto nejblíže společně nadřízeným soudem byl Krajský soud v Ostravě, jemuž měla být věc předložena. Procesním postupem, který Okresní soud v Ostravě zvolil, byl porušen zákon.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2007 sp. zn. 72 T 270/2006, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §18 odst. 2 a §314a odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného L. D. S. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí konstatoval porušení zákona těch ustanovení trestního řádu, která byla skutečně Okresním soudem v Ostravě aplikována v rozporu se zákonem, nikoli těch, jež správně měla být užita, jak navrhoval stěžovatel ve stížnosti pro porušení zákona.
Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněného, Nejvyšší soud je podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí, která na toto rozhodnutí obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. července 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á