ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.44.2007.1
sp. zn. 4 Tz 44/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. července 2007 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. B., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 2. 2002 sp. zn. 1 T 289/2001 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 2. 2002 sp. zn. 1 T 289/2001 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného J. B.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Teplicích se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný J. B. byl trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 11. 1997 sp. zn. 2 T 145/1997, který nabyl právní moci dne 16. 12. 1997, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v době od 15.00 hod. dne 20. 8. 1997 do 07.30 hod. dne 21. 8. 1997 v B., okres T. z objektu administrativní budovy v areálu stavebního dvora P. ve společnosti dosud neustanovených pachatelů odcizil ze střechy 8 ks hliníkových střešních desek o rozměrech 6,5 x 0,9 m, 9 ks hliníkových střešních desek o rozměrech 1x 0,9 m a spojovací materiál k těmto deskám v celkové hodnotě 15 418,- Kč ke škodě V. s., a.s. P., stavební divize V., T.
Za to byl obviněný J. B. podle §247 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dále byl zavázán k povinnosti nahradit škodu ve výši 15 418,- Kč poškozenému obchodní společnosti V. s. P., a.s. V., T.
Tento obviněný byl následně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 2. 2002 sp. zn. 1 T 289/2001, který nabyl právní moci dne 9. 10. 2002, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. (bod I.), jehož se dopustil tím, že dne 9. 10. 1999 kolem 09.00 hodin v B., ulici B., okres T., z bytu, kde byl na návštěvě, odcizil 3 kusy CD, audiokazety, reflektor a další věci, vše v celkové hodnotě 1 510,- Kč, klíče od osobního motorového vozidla Trabant 601 a následně před domem toto motorové vozidlo v hodnotě 2 900,- Kč ke škodě S. K., přičemž tento čin spáchal v době kratší než 3 roky od pravomocného odsouzení trestním příkazem vydaným samosoudcem Okresního soudu v Teplicích dne 21. 11. 1997 pod č. j. 2 T 145/97-30, jímž byl uznán vinným z trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobou dvou roků, který nabyl právní moci dne 16. 12. 1997. Dále též pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (bod II.), jehož se dopustil tím, že dne 9. 10. 1999 krátce po 09.00 hodin v B., ulici B., ve směru ke Sběrným surovinám L., pobočka B. – Ch., v době pravomocného zákazu řízení motorových vozidel uloženém mu dopravním inspektorátem Okresního ředitelství Policie ČR v Teplicích ze dne 21. 6. 1999 č. j. ORTP-12-469/DS-99 na dobu 12 měsíců s právní mocí dne 19. 7. 1999, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Trabant 601 bez státní poznávací značky.
Za oba tyto trestné činy byl obviněný podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B., a to proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 1 T 289/2001. Napadeným rozhodnutím byl podle názoru stěžovatele porušen zákon v ustanoveních §3 odst. 1, §247 odst. 1 písm. e), §60 odst. 2, 3 tr. zák. v neprospěch obviněného.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že jediným znakem zakládajícím trestnost krádeže pod bodem I. trestního příkazu sp. zn. 1 T 289/2001 byla zpětnost podle písm. e) ustanovení §247 odst. 1 tr. zák., a to ve vztahu k odsouzení za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. (správně podle §247 odst. 1 tr. zák.) trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 11. 1997 sp. zn. 2 T 145/1997, kterým byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let. Trestní příkaz sp. zn. 2 T 145/1997 nabyl právní moci dne 16. 12. 1997, proto zkušební doba uplynula dnem 16. 12. 1999. Trest byl zahlazen osvědčením ze zákona podle §60 odst. 2 tr. zák., o čemž byl v trestním spise učiněn dne 19. 1. 2001 úřední záznam, a na obviněného se dále hledělo, jako by nebyl odsouzen (viz §60 odst. 3 tr. zák.)
Tato skutečnost byla orgánům činným v trestním řízení známa, neboť součástí vyšetřovacího spisu v trestní věci Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 1 T 289/2001 na č. l. 38 je opis rejstříku trestů ze dne 13. 3. 2001, v němž je zaznamenáno jediné odsouzení obviněného se všemi potřebnými údaji. Jedná se o odsouzení Okresním soudem v Teplicích ze dne 21. 11. 1997 sp. zn. 2 T 145/1997. Trestní spis této sp. zn. navíc tvořil přílohu spisu sp. zn. 1 T 289/2001 při jeho předložení s návrhem na podání obžaloby dne 31. 5. 2001, který byl Okresnímu státnímu zastupitelství v Teplicích doručen dne 5. 6. 2001. V tomto trestním spise byl učiněn na č. l. 54 úřední záznam vyšší soudní úřednicí, z něhož je patrné, že dnem 19. 1. 2001 (správně ovšem dnem 16. 12. 2000) se na odsouzeného hledí, jakoby se osvědčil podle §60 odst. 3 tr. zák. (správně jako by nebyl odsouzen). Obžaloba státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích sp. zn. 1 Zt 481/2001 byla na obviněného k Okresnímu soudu v Teplicích doručena dne 7. 6. 2001.
Z výše uvedeného podle ministra spravedlnosti vyplývá, že v době rozhodování okresního soudu, ale i v době kdy došlo k podání obžaloby, nebylo bez dalšího možno jednání obviněného kvalifikovat jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., neboť v té době již neexistoval zákonný znak zpětnosti. Vzhledem k tomu, že s ohledem na tehdy platnou právní úpravu nebylo možno věc projednat ani jako přestupek, měl být obviněný v tomto bodě podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby zproštěn.
Stěžovatel pak vyslovuje názor, že Okresní soud v Teplicích trestním příkazem ze dne 26. 2. 2002 sp. zn. 1 T 289/2001 porušil zákon v ustanovení §3 odst. 1 a §247 odst. 1 písm. e) a §60 odst. 2, 3 tr. zák., když porušil zákon i ve výroku o trestu, neboť za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. je možné uložit trest odnětí svobody nejvýše na šest měsíců.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 2. 2002 sp. zn. 1 T 289/2001 byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. B., a to v ustanovení §3 odst. 1, §247 odst. 1 písm. e) a §60 odst. 2, 3 tr. zák. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících a následně postupoval dle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Dne 16. 12. 1997 nabyl právní moci trestní příkaz Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 2 T 145/1997, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na dobu dvou let. Čili zkušební doba podmíněného odsouzení obviněnému plynula od 16. 12.1997 do 16. 12. 1999.
V průběhu zkušební doby a krátce po jejím skončení na počátku ledna 2000 zjišťoval Okresní soud v Teplicích informace o chování podmíněně odsouzeného ve zkušební době. V rámci tohoto šetření soud zjistil, že v evidenci Městské policie má obviněný v roce 1998 záznamy o několika přestupcích spáchaných během zkušební doby (opilost a veřejné pohoršení …), o umístění v protialkoholní záchytné stanici a záznam o narkomanství a sdělení poškozeného V. s. P., a. s., že obviněný na náhradě škody ničeho neuhradil, zejména však zprávu policie z 1. 2. 2000, že obviněný je veden v evidenci trestných činů a přestupků pro trestný čin spáchaný dne 9. 10. 1999 a že věc byla předána O. T. dne 26. 10. 1999 (č. l. 47).
Následně je pak ve spise na č. l. 53 obsažen pokyn soudce kanceláři, aby spis byl dán na lhůtu do 16. 12. 2000.
Jako poslední listina je ve spise sp. zn. 2 T 145/1997 založen záznam vyšší soudní úřednice ze dne 19. 1. 2001, že „dnem 19. 1. 2001 se na odsouzeného J. B. hledí, jakoby se osvědčil podle §60 odst. 3 tr. zák.“.
Jak vyplývá z trestního příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 2. 2002 sp. zn. 1 T 289/2001, dne 9. 10. 1999 (tj. v průběhu zkušební doby, vyslovené trestním příkazem téhož soudu ze dne 21. 11. 1997 sp. zn. 2 T 145/1997) odcizil obviněný z bytu poškozeného S. K. 3 ks CD, audio kazety, reflektor a další movité věci a klíče od osobního vozu Trabant 601. Dále odcizil toto vozidlo a přestože nemělo státní poznávací značku, odjel jím do sběrných surovin, kde jej zpeněžil. Odcizené věci byly znalecky posouzeny. Vůz Trabant 601 byl znalcem ohodnocen částkou 2 900,- Kč, ostatní věci celkovou částkou 1 510,- Kč.
Z trestního spisu lze zjistit, že dne 1. 12. 1999 byl vypracován podle tehdy platné právní úpravy záznam o sdělení obvinění z trestných činů krádeže a maření výkonu úředního rozhodnutí, spáchaných obviněným dne 9. 10. 1999. Z doručenky vlepené do spisu na č. l. 1 předmětného spisu vyplývá, že obviněný si v dané době zásilku se sdělením obvinění nepřevzal a k jejímu doručení došlo až o více než jeden rok později, tj. dne 3. 3. 2001, kdy ji obviněnému předal pprap. P. K.
Spis s návrhem na podání obžaloby byl pak předložen Okresnímu státnímu zastupitelství v Teplicích dne 5. 6. 2001, přičemž trestní spis téhož soudu sp. zn. 2 T 145/1997 tvořil jeho přílohu. V obžalobě ve věci sp. zn. 1 T 289/2001 na č. l. 46 státní zástupce mj. uvádí, že obviněnému polehčuje, že se na něj hledí, jako by nebyl trestán.
Z výše popsaného vyplývají následující skutečnosti.
Ode dne 16. 12. 1997 do dne 16. 12. 1999 plynula obviněnému J. B. zkušební doba podmíněného odsouzení z trestního příkazu sp. zn. 2 T 145/1997. Obviněný spáchal v období běhu této zkušební doby, konkrétně dne 9. 10. 1999 dva další skutky, jež vykazovaly znaky trestných činů krádeže a maření výkonu úředního rozhodnutí.
Záznam o sdělení obvinění ve věci těchto trestných činů (podle tehdy účinné právní úpravy) byl policejním orgánem vyhotoven dne 1. 12. 1999, tj. stále před uplynutím zkušební doby podmíněného odsouzení, avšak nepodařilo se jej obviněnému v obvyklém čase doručit. Doručen byl až po uplynutí celých 15 měsíců od data jeho vyhotovení, konkrétně. dne 3. 3. 2001.
Obviněný posuzované skutky přisvojení motorového vozidla a dalších movitých věcí a neoprávněné řízení tohoto vozidla spáchal za účinnosti právní úpravy, která stanovila, že škodou nikoli nepatrnou je částka dosahující výše 2000,- Kč. Obžaloba byla proto podána pro spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm a ), e) tr. zák. a trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 písm c) tr. zák. Podle znaleckých posudků zhotovených v dané věci činila hodnota odcizených věcí celkem 4 410,- Kč. Tj. v době spáchání činu více než dvojnásobně přesahovala danou hranici nepatrné škody, což splňovalo hodnocení činu jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kdy krádež spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc, tím, že se jí zmocní a způsobí tak škodu nikoli nepatrnou. Před vyhlášením rozhodnutí v této věci však dne 1. 1. 2002 vstoupila v účinnost novela trestního zákona (zák. č. 265/2001 Sb.), která stanovila jako dolní hranici škody nepatrné částku 5 000,- Kč. V důsledku této novely v souladu s ust. §16 odst. 1 tr. zák., kdy trestnost činu se posuzuje podle zákona pozdějšího, jestliže je to pro pachatele příznivější, bylo nutno výši škody posuzovat podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2002. V důsledku toho škoda způsobená obviněným nedosahovala výše požadované ust. §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve spojení s ust. §89 odst. 11 tr . zák. podle nové právní úpravy. Tímto pominula možnost jednání obviněného kvalifikovat jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., a nadále jej bylo možno kvalifikovat pouze podle ustanovení §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., ovšem pouze za předpokladu, že k tomuto právnímu posouzení byly splněny všechny v zákoně stanovené znaky.
Jak již bylo výše zmíněno, Okresní soud v Teplicích, který rozhodoval věc sp. zn. 2 T 145/1997, byl na počátku roku 2000 na základě svého šetření informován Policií ČR o tom, že obviněný je veden v evidenci trestných činů pro skutek spáchaný dne 9. 10. 1999, a že věc byla předána O. T. dne 26. 10. 1999. Soud však nemůže rozhodnout podle §60 odst. 1 tr. zák. o výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody pouze na základě skutečnosti, že obviněný je trestně stíhán pro trestnou činnost spáchanou ve zkušební době podmíněného odsouzení. Soud je povinen vyčkat ukončení tohoto trestního stíhání, pokud nejsou splněny jiné důvody pro rozhodnutí, že se trest odnětí svobody, jehož výkon byl odložen, vykoná. Fikce, že se pachatel osvědčil (§60 odst. 2 tr. zák.), nemůže v takovém případě nastat, protože pachatel tím, že spáchal ve zkušební době další trestný čin, o němž je třeba nejdříve rozhodnout, zavinil, že soud nemůže rozhodnout podle §60 odst. 1 tr. zák. To však neplatí, dojde-li během trestního stíhání tvořícího uvedenou překážku k zásadním průtahům v řízení zaviněným orgány činnými v trestním řízení. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001 sp. zn. 4 Tz 4/2001; Rt 26/2002 ).
I když okresní soud rozhodující ve věci sp. zn. 2 T 145/1997 byl informován o tom, že obviněný je veden v policejní evidenci pro skutky spáchané ve zkušební době podmíněného odsouzení, v nichž jsou spatřovány trestné činy krádeže a maření výkonu úředního rozhodnutí, tak se zřetelem k právní zásadě presumpce neviny, neboť obviněný nebyl v té době ještě pravomocně odsouzen, nemohl postupovat podle §60 odst. 1 tr. zák. a rozhodnout o tom, zda se obviněný z tohoto důvodu ve zkušební době osvědčil či nikoli. Protože k pravomocnému odsouzení obviněného za tyto skutky nedošlo ani v průběhu jednoroční lhůty po skončení zkušební doby podmíněného odsouzení, okresní soud bez dalšího ve věci sp. zn. 2 T 145/1997 do spisu založil záznam o vzniku zákonné fikce osvědčení obviněného ve smyslu §60 odst. 2 tr. zák.
Tato okolnost pak byla právně významná pro rozhodování okresního soudu ve věci sp. zn. 1 T 289/2001. Obecně totiž platí, že pokud je v době rozhodování soudu o trestném činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. dřívější odsouzení pachatele, které je formálním znakem tohoto činu, již zahlazeno nebo o něm z jiného důvodu platí fikce neodsouzení, pak toto odsouzení nemůže naplnit zákonem požadovaný znak zpětnosti, byť v době spáchání činu ještě zahlazeno nebylo, ani o něm neplatila fikce neodsouzení.
Okolnost, zda se na obviněného hledí, jako by nebyl souzen, soud hodnotí ex nunc tj. podle stavu existujícího v době rozhodování. K dřívějšímu odsouzení obviněného, na které se v uvedené době tato fikce již vztahuje (např. proto, že soud bez viny odsouzeného do roka od uplynutí lhůty podmíněného odsouzení neučinil rozhodnutí podle §60 odst. 1 tr. zák.), tedy nelze přihlížet jako k recidivě, která je zákonným znakem trestného činu nebo přitěžující okolností podle §34 písm. j) tr. zák. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 1998 sp. zn. 3 Tz 76/98).
Ze spisu ve věci sp. zn. 1 T 289/2001 však vyplývají další významné skutečnosti. Je zejména nepochybné, že uplynula doba celkem 15 měsíců ode dne, kdy policejní orgán vyhotovil záznam o sdělení obvinění, do dne, kdy se jej podařilo obviněnému doručit. Příčiny takto dlouhého průběhu zmíněné doby mohou být v dané věci zásadní pro posouzení, zda došlo k porušení zákona, které je namítáno v podané stížnosti pro porušení zákona, či nikoli.
Ve spise sp. zn. 2 T 145/2001 je obsažen záznam vyšší soudní úřednice, o tom, že dnem 19. 1. 2001 se na odsouzeného hledí, jakoby se osvědčil podle §60 odst. 3 tr. zák. (resp. podle §60 odst. 2 tr. zák. vzhledem k plynutí zkušební doby do 16. 12. 1999 by mělo platit, že ke dni 16. 12. 2000 se na obviněného hledí jako by nebyl odsouzen). Tento záznam však nemá povahu soudního rozhodnutí, jako rozhodnutí podle §60 odst. 1 tr. zák., nýbrž je deklarací právní skutečnosti, která nastává při splnění v §60 tr. zák. obsažených podmínek uplynutím zkušební doby. Protože tento úřední záznam není soudním rozhodnutím, není závazný pro soud, který rozhoduje v odlišné trestní věci. Takový soud pak při neexistenci soudního rozhodnutí o tom, zda se obviněný osvědčil, musí posoudit otázku osvědčení se samostatně jako otázku předběžnou ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2000 sp. zn. 3 Tz 43/2000).
Zmocnění se osobního vozu a dalších movitých věcí obviněným dne 9. 10. 1999 bylo Okresním soudem v Teplicích ve věci sp. zn. 1 T 289/2001 kvalifikováno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., tedy znakem zakládajícím trestnost zde bylo předchozí odsouzení za trestný čin krádeže ve věci sp. zn. 2 T 145/1997. Tento soud byl v souladu s výše uvedeným povinen posoudit, zda u obviněného nastala fikce neodsouzení, tj zda se na obviněného hledí jako by nebyl odsouzen. S tím pak bezprostředně souvisela odpověď na otázku, co zapříčinilo, že orgány přípravného řízení nedokázaly po tak dlouhou dobu J. B. doručit sdělení obvinění, jakož i to, zda to lze klást za vinu obviněnému.
Z předmětného spisu zatím není možno dát bez pochybností na uvedené otázky jednoznačnou odpověď. Je v něm sice obsažen předmětný záznam o sdělení obvinění a doručenka s datem převzetí dne 3. 3. 2001, avšak nikoli již další podklady, které by prokazovaly, z jakého důvodu nebylo obviněnému v době od 1. 12. 1999 do 3. 3. 2001 možno písemné sdělení obvinění doručit. Z dalšího obsahu předmětného spisu lze pouze zjistit určité skutečnosti, které se vztahují jak k posuzovanému období do 3. 3. 2001, tak i k době následující.
Konkrétně ze znaleckého posudku z odvětví psychiatrie vyplývá, že obviněný byl opakovaně v letech 1999 až 2001 na psychiatrickém léčení. Z jednotlivých adres, na které mu bylo doručováno, popř. které obviněný uvedl, dále z informací poskytnutých Městským úřadem v B. a Č. p., s. p. plyne, že obviněný byl hlášen k trvalému pobytu nejprve na adrese B., Z. Ch., posléze na adrese B., D.. Následně ve sdělení obvinění se objevuje adresa B., N. v. Lze též nalézt poznámku ze dne 13. 1. 2000 na č. l. 49 spisu sp. zn. 2 T 145/1997, že se odstěhoval bez udání adresy. Na č. l. 28 spisu sp. zn. 1 T 289/2001 obviněný vypověděl, že se na adrese B., N. V. nezdržuje a udal jako místo svého bydliště adresu B., A. S. V rozhodnutí o přestupku ze dne 21. 6. 1999 se pak objevuje bydliště obviněného B., A.
Z listin obsažených ve spise sp. zn. 2 T 145/1997 na č. l. 49 a násl. je možno zjistit problémy s doručováním obviněnému v období února až dubna roku 2001. Z poštovní obálky obsažené v tomto spisu na č. l. 49 a korespondence vedené v únoru až dubnu 2000 s Č. p., s. p., pobočkou B. vyplývá, že se Okresnímu soudu v Teplicích nedařilo obviněnému doručit, a proto se nejprve dotazoval Č. p., s. p. zda a na jaké adrese si obviněný vyzvedává invalidní důchod, jehož je poživatelem. Následně žádal Č. p. o pomoc při doručení výzvy obviněnému při výplatě důchodu, neboť na adrese sdělené poštou se obviněný podle informací soudu nezdržoval. Tato činnost však zřejmě nevedla k výsledku, neboť doklad o doručení tímto způsobem ve spise není obsažen.
Čili z těchto indicií lze dovozovat, že důvodem, proč nebylo obviněnému možno v přiměřené lhůtě doručit sdělení obvinění, byla pravděpodobně skutečnost, že se nezdržoval v místě svého trvalého pobytu, přičemž bydliště v průběhu doby vícekrát změnil (ke změnám bydliště viz i rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31. 7. 1998 sp. zn. 4 To 475/98), případně si na poště nevyzvedával uložené zásilky. V trestním řízení však není možno vycházet pouze z neprověřených předpokladů, ale je třeba postupovat v souladu se zásadou obsaženou v ust. §2 odst. 5 tr. ř., která zakotvuje povinnost zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Výše uváděné poznatky jsou ve spise obsaženy pouze neuceleně a kusým způsobem. Nebyly přesněji zjišťovány a prověřovány, čili jejich informativní hodnota vzhledem k nekomplexnosti nemusí být zcela přesná, a proto z nich nelze činit nějaký kategorický závěr ohledně zavinění obviněného, pokud jde o průtahy při doručování sdělení obvinění.
Okresní soud v Teplicích rozhodující ve věci sp. zn. 1 T 289/2001 měl k dispozici opis rejstříku trestů ze dne 13. 3. 2001, v němž je obsažen záznam o odsouzení obviněného ve věci téhož soudu sp. zn. 2 T 145/1997 včetně informace, že se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil. Taktéž měl samotný spis sp. zn. 2 T 145/1997, takže byl seznámen i s úředním záznamem ze dne 19. 1. 2001 ohledně fikce osvědčení obviněného ve zkušební době. Nakonec i v podané obžalobě je obsažena věta, že na obviněného se hledí, jako by nebyl trestán.
Fikce vyplývající z ust. §60 odst. 2 tr. zák., že se obviněný osvědčil, nastane i v případě, že ve zkušební době podmíněného odsouzení sice spáchal další trestný čin, ovšem v důsledku subjektivního průtahu soudu, ne tedy zaviněním obviněného, nebylo do roka od uplynutí zkušební doby podle §60 odst. 1 tr. zák. rozhodnuto, že se osvědčil, či že se trest vykoná (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2000 sp. zn. 3 Tz 43/2000). Vzhledem k tomu, že Okresní soud v Teplicích rozhodující ve věci sp. zn. 1 T 289/2001 nebyl formálně úředním záznamem ze dne 19. 1. 2001 vázán, musel v souladu s ust. §9 odst. 1 tr. ř. posoudit otázku, zda ve věci sp. zn. 2 T 145/1997 došlo při splnění podmínek daných ustanovením §60 tr. zák. ke vzniku zákonné fikce podle §60 odst. 2 tr. zák. Ve spisu sp. zn. 1 T 289/2001 je však obsažen pouze trestní příkaz, který v souladu s ust. §314f tr. ř. neobsahuje odůvodnění, jímž byl obviněný mimo jiné odsouzen za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., což je v rozporu s úředním záznamem ze dne 19. 1. 2001, založeném ve spisu sp. zn. 2 T 145/1997. Z tohoto samotného trestního příkazu ani z ostatních částí spisu není možno dovodit, zda soud zaujal stanovisko, že nebyly naplněny podmínky pro vznik zákonné fikce podle §60 odst. 2 tr. zák., takže v důsledku toho na obviněného nelze hledět, jako by nebyl odsouzen, případně zda soud, ačkoli měl celý spis sp. zn. 2 T 145/1997 k dispozici, tento úřední záznam při svém rozhodování zcela pominul.
Pokud by bylo prokázáno, že obviněný zavinil, že mu sdělení obvinění bylo doručeno až dne 3. 3. 2001, pak by ohledně jeho odsouzení ve věci sp. zn. 2 T 145/1997 nemusela nastat fikce osvědčení podle §60 odst. 2 tr. zák., (čímž by neplatil za osobu neodsouzenou, viz ust. §60 odst. 3 tr. zák.) a nic by pak nebránilo vyslovení viny obviněného trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. V opačném případě, tj. pokud nezavinil prodlení při doručení, fikce osvědčení skutečně nastala, to jest na obviněného v takovém případě bylo třeba hledět, jako by nebyl odsouzen, v důsledku čehož nemohl být naplněn jeden ze zákonných znaků trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a tímto trestným činem za předmětný skutek neměl být uznán vinným.
Lze tak konstatovat, že v posuzované věci nelze s určitostí dospět k závěru, zda vůbec a když ano, tak jaké zaujal okresní soud rozhodující ve věci sp. zn. 1 T 289/2001 stanovisko ohledně vzniku zákonné fikce osvědčení u podmíněně odsouzeného J. B., přičemž Nejvyšší soud je zároveň toho názoru, že vyslovení jednoznačného závěru na základě předloženého spisového materiálu bez patřičných důkazů možné není a k předmětným otázkám mělo být v původním řízení vedeno dokazování v naznačeném směru. Je tedy evidentní, že Okresní soud v Teplicích neměl vytvořeny zákonné podmínky pro rozhodnutí dané věci trestním příkazem, neboť základní podmínkou pro takový postup podle §314e odst. 1 tr. ř. je existence skutkového stavu, který je opatřenými důkazy spolehlivě prokázán. Současně pak ze strany okresního soudu nebylo respektováno ani ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ohledně zjišťování skutkového stavu na základě hodnocení úplných důkazů.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 2. 2002 sp. zn. 1 T 289/2001 byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného J. B. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud napadený trestní příkaz zrušil, a to v celém rozsahu, když nebylo možné ponechat nedotčenu tu část jeho výroku o vině, která stížností pro porušení zákona sice napadena nebyla a jíž byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť s ohledem na další procesní postup by bylo neřešitelné, jak v takovém případě obviněnému uložit trest za tento zbývající trestný čin. Dále došlo ke zrušení všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Teplicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že dříve naznačený postup ohledně vyřešení předběžné otázky, zda obviněný zavinil, že nemohlo být do jednoho roku po uplynutí zkušební doby podmíněného odsouzení rozhodnuto o tom, zda se v ní obviněný osvědčil, či nikoli, podle §60 odst. 1 tr. zák., což mohlo mít rozhodující význam na případný vznik fikce osvědčení obviněného ve zkušební době (viz ust. §60 odst. 2, 3 tr. zák.), již v novém řízení, které okresní soud povede, postrádá svého významu. Je třeba totiž přihlédnout k tomu, že doba, která mezitím od doby vydání napadeného rozhodnutí uplynula, překračuje dobu během níž by obviněný J. B. stačil vykonat trest odnětí svobody na 12 měsíců, pokud by mu byl uložen jako nepodmíněný, a zároveň by již uplynula i doba, kterou zákon pokládá za dostatečnou k rozhodnutí o zahlazení takového odsouzení (viz ust. §69 odst. 1 písm. c) tr. zák.). Bylo by tudíž nelogické, proti smyslu zákona a zejména v neprospěch obviněného, kdyby po uplynutí doby téměř 5 let od nabytí právní moci napadeného trestního příkazu bylo teprve v tomto novém řízení přípustné posuzovat a případně zpochybnit z důvodů již dříve naznačených opodstatněnost vzniku fikce osvědčení obviněného ve zkušební době podmíněného odsouzení ve věci Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 2 T 145/1997. Pochybení, že se tak nestalo již v původním řízení a před vydáním napadeného trestního příkazu ze dne 26. 2. 2002 sp. zn. 1 T 289/2001, pak lze označit za průtah v řízení, který zavinil Okresní soud v Teplicích a též z tohoto důvodu již není možné dodatečně zpochybnit vznik a existenci fikce osvědčení a v důsledku toho i to, že na obviněného je v uvedeném smyslu třeba hledět, jako by nebyl odsouzen.
Okresnímu soudu v Teplicích proto v novém řízení nezbude, než ve věci nařídit hlavní líčení a po provedeném dokazování obviněného J. B. ohledně skutku, v němž byl spatřován trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., zprostit obžaloby z důvodu §226 písm. b) tr. ř. a dále znovu rozhodnout o skutku, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., proti němuž stížnost pro porušení zákona ničeho nenamítala, a který nebyl Nejvyšším soudem přezkoumáván, ale musel být z výše naznačených důvodů též zrušen, a za tento trestný čin pak obviněnému uložit přiměřený trest.
Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle §273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2007
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec