ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.49.2007.1
sp. zn. 4 Tz 49/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. července 2007 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch J. N., proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. 2. 2007 sp. zn. 2 Nt 751/2007, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. 2. 2007 sp. zn. 2 Nt 751/2007, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §36 odst. 4 písm. f) tr. ř. v neprospěch J. N.
Napadené usnesení se z r u š u j e.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí ze dne 22. 11. 2006 sp. zn. 2 ZT 255/2006 bylo podle §172 odst. 1 písm e) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného J. N. pro skutky spočívající v tom, že
1) dne 25. 4. 2006 kolem 09.00 hodin na chodbě bytového domu v T., okres Ú. n. O. slovními vulgárními výhružkami uvedenými ve spise napadl A. Č., v níž tyto výhrůžky vzbudily obavu z toho, že je obviněný uskuteční, začala křičet a obviněný ji poté udeřil pěstí do obličeje a způsobil jí tak zhmoždění levé podočnicové krajiny a levé tváře a poškozená v důsledku napadení dále utrpěla psychickou újmu, která si vyžádala její hospitalizaci na lůžku psychiatrického oddělení A. v Ž., kde byla léčena od 2. 5. do 26. 5. 2006, přičemž pracovní neschopnost trvala u poškozené od 26. 4. do 30. 5. 2006,
2) dne 8. 6. 2006 v 14.15 hodin před domem v T., okres Ú. n. O., přistoupil k A. Č., přičemž v ruce držel kuchyňský nůž a napadl ji vulgárními slovy uvedenými ve spise, což v poškozené vzbudilo obavu, že tuto výhrůžku uskuteční, následně obviněnému vyrazila nůž z ruky a z místa utekla,
3) dne 10. 8. 2006 v 16.00 hodin na chodbě bytového domu v T., okres Ú. n. O., napadl A. Č. vulgárními výhrůžkami uvedenými ve spise, což v poškozené vzbudilo obavu, že tuto výhrůžku uskuteční, a začala křičet o pomoc a obviněný ji poté udeřil pěstí do obličeje a způsobil jí tak bolestivý otok obou lícních krajin a přilehlých částí tváří a omezení hybnosti krční páteře, kdy bylo nutno páteř fixovat nasazením Schanzova límce a poškozená byla léčena v pracovní neschopnosti, která trvala od 11. 8. do 6. 9. 2006, kdy poškozená nebyla schopna vykonávat běžné domácí práce,
v nichž byl spatřován jednak ad 1-3) trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., jednak ad 1-3) trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a jednak ad 1, 3) trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Trestní stíhání bylo zastaveno, neboť obviněný nebyl v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný. Usnesení nabylo právní moci dne 9. 12. 2006.
Dne 17. 1. 2007 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí návrh na uložení ochranného psychiatrického léčení J. N., neboť ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie byla u něho zjištěna závažná duševní choroba a je riziko recidivy jednání pod vlivem poruchy a znalec proto doporučil nařízení ochranné psychiatrické léčby v ambulantní formě.
Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. 2. 2007 sp. zn. 2 Nt 751/2007 bylo J. N. podle §72 odst. 1 tr. zák. uloženo ambulantní ochranné psychiatrické léčení.
Proti uvedenému usnesení podal J. N. stížnost, o které rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, který ji svým usnesením ze dne 7. 3. 2007 sp. zn. 14 To 61/2007 podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl, coby stížnost podanou osobou, která se práva stížnosti vzdala.
Podle vyznačení předmětné usnesení nabylo právní moci dne 7. 3. 2007 (správně dne 20. 2. 2007).
Proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. 2. 2007 sp. zn. 2 Nt 751/2007 podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch J. N. stížnost pro porušení zákona. Tímto usnesením byl podle jeho názoru v jeho neprospěch porušen zákon v ustanovení §36 odst. 4 písm. f) tr. ř. ve vztahu k ustanovení §72 odst. 1 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že ze spisového materiálu vyplývá, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí ze dne 22. 11. 2006 č.j. 2 ZT 255/2006-14, které nabylo právní moci dne 9. 12. 2006, bylo rozhodnuto podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř. o zastavení trestního stíhání obviněného J. N., neboť obviněný v době spáchání činu nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný. V návaznosti na toto rozhodnutí Okresní soud v Ústí nad Orlicí na návrh státního zástupce rozhodl o uložení ochranného léčení ve veřejném zasedání předmětným usnesením bez toho, že by J. N. ustanovil obhájce. Samosoudce nevzal v úvahu ustanovení §36 odst. 4 písm. f) tr. ř. v návaznosti na ustanovení §72 odst. 1 tr. zák., neboť jmenovanému neustanovil obhájce a přesto konal veřejné zasedání, v němž rozhodl o uložení ambulantního ochranného psychiatrického léčení. J. N. si podal proti usnesení stížnost. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, toto zjevné pochybení cestou řádného opravného prostředku ale napravit nemohl, neboť jmenovaný podal stížnost přesto, že po vyhlášení usnesení se tohoto práva výslovně vzdal. Proto byla jeho stížnost podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. 2. 2007 sp. zn. 2 Nt 751/2007 byl v neprospěch J. N. porušen zákon v ustanovení §36 odst. 4 písm. f) tr. ř. ve vztahu k ustanovení §72 odst. 1 tr. zák. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále pak, aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu osudu v Ústí nad Orlicí, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a zjistil následující.
J. N. bylo dne 14. 2. 2007 napadeným usnesením uloženo ambulantní ochranné psychiatrické léčení. Z protokolu o veřejném zasedání z uvedeného dne je patrno, že dané rozhodnutí bylo vyneseno za přítomnosti předsedy senátu, zapisovatele, státního zástupce a J. N. U položky obhájce není v protokolu uvedena žádná osoba. V závěru protokolu je zapsáno, že J. N. (stejně i státní zástupce) po odůvodnění a poučení o opravných prostředcích uvedl, že se vzdává práva stížnosti.
Následně pak jmenovaný podal dne 24. 2. 2007 proti předmětnému rozhodnutí stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl. V odůvodnění mimo skutečností zdůvodňujících zamítnutí stížnosti uvedl, že okresní soud zjevně nerespektoval ustanovení §36 odst. 4 písm. f) tr. ř. , když konal veřejné zasedání a rozhodl o uložení ochranného léčení bez toho, že by J. N. ustanovil obhájce, avšak toto pochybení tento soud nemohl za současné situace cestou řádného opravného prostředku napravit.
Podle §36 odst. 4 písm. f) tr. ř. musí mít obviněný obhájce též v řízení, v němž se rozhoduje o uložení ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení protialkoholního.
Podle §72 odst. 1 tr. zák. soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v §25 a §32 odst. 2 tr. zák., nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
V posuzované věci bylo na základě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie zjištěno, že obviněný trpí závažnou duševní chorobou – bipolární afektivní poruchou a v době páchání trestné činnosti u něho šlo o manickou fázi této poruchy. V důsledku toho nebyl obviněný schopen ovládat své jednání a jeho rozpoznávací schopnosti byly podstatně zhoršeny. Na základě tohoto zjištění zastavil státní zástupce podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř. trestní stíhání obviněného, neboť ten v době činu nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný a vzápětí podal okresnímu soudu návrh na uložení ochranného léčení psychiatrického formou ambulantní. O daném návrhu rozhodl Okresní soud v Ústí nad Orlicí napadeným usnesením ze dne 14. 2. 2007 sp. zn. 2 Nt 751/2007.
V předmětném spise není obsaženo rozhodnutí o zvolení či ustanovení obhájce z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 4 písm. f) tr. ř. a v žádné z listin obsažených v předmětném spisu není možno nalézt důkaz o tom, že se soud před vyhlášením rozhodnutí otázkou nutné obhajoby zabýval. Z protokolu o veřejném zasedání konaném o daném návrhu je patrno, že na veřejném zasedání byli kromě soudce a zapisovatele přítomni pouze státní zástupce a J. N. U osoby obhájce není nikdo uveden. Z těchto skutečností vyplývá závěr, že soud zřejmě tuto povinnost opomněl a tím došlo k tomu, že předmětné řízení proběhlo bez obhájce, ačkoli podle §36 odst. 4 písm. f) tr. ř. v řízení, v němž se rozhoduje o uložení ochranného léčení s výjimkou ochranného léčení protialkoholního, obviněný obhájce obligatorně mít musí. Tím, že soud danou povinnost nesplnil, zatížil své rozhodnutí závažnou procesní vadou.
Jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání, J. N. se po odůvodnění rozhodnutí soudu a poučení o opravných prostředcích vyslovil, že se vzdává práva stížnosti. Tohoto práva se vzdal rovněž státní zástupce. Následně však přesto J. N. stížnost písemně podal. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako soud druhostupňový při přezkumu předmětného prvostupňového rozhodnutí předmětné pochybení soudu prvního stupně zjistil, poukázal na něj v odůvodnění, avšak vzhledem k výše uvedenému musel postupovat tak, že podanou stížnost podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř zamítl, aniž mohl zjištěné pochybení napravit.
Pro úplnost je nutno uvést, že na napadeném usnesení je vyznačeno datum právní moci dne 7. 3. 2007. V rámci přezkumu rozhodnutí poukazuje Nejvyšší soud na nesprávnost tohoto údaje. J. N. se při veřejném zasedání vyslovil, že se vzdává práva stížnosti a tudíž jím později podaná stížnost byla ve smyslu §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. stížností podanou osobou, která se jí výslovně vzdala. Zároveň však je nutno pamatovat na ustanovení §142 odst. 2 tr. ř., kdy proti usnesení o ochranném léčení mohou podat stížnost ve prospěch obviněného též osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání. J. N. se vzdal práva odvolání pouze za svou osobu, aniž by toto právo vyloučil ve vztahu k výše uvedeným oprávněným osobám. Z daného důvodu započala oprávněným osobám běžet třídenní lhůta k podání stížnosti dnem následujícím po oznámení usnesení J. N., ke kterému došlo dne 14. 2. 2007 jeho vyhlášením. Žádná z oprávněných osob stížnost nepodala a lhůta k jejímu podání marně uplynula dne 19. 2. 2007. Tudíž správné datum právní moci napadeného usnesení je 20. 2. 2007, a nikoli 7. 3. 2007, které označuje den, v němž se konalo u krajského soudu neveřejné zasedání o stížnosti podané obviněným.
Ačkoli Nejvyšší soud po stránce obsahové po zhodnocení skutkového stavu v dané věci, neshledává uložení ochranného léčení jako neopodstatněné, nezbylo mu s ohledem na výše uvedené než konstatovat porušení obhajovacích práv obviněného, kvůli čemuž napadené usnesení nemůže obstát.
Proto na základě shora uvedených zjištění Nejvyšší soud podle 268 odst. 2 tr. ř vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 2 Nt 751/2007, byl porušen zákon v ustanovení §36 odst. 4 písm. f) tr. ř. v neprospěch J. N. Následně rozhodl tak, že podle §269 odst. 2 tr. ř. toto napadené usnesení zrušil a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud určí J. N. lhůtu ke zvolení obhájce, a pokud tak obviněný v této lhůtě neučiní, obhájce mu sám ustanoví a následně v novém veřejném zasedání věc opětovně rozhodne.
Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch jmenovaného, a proto nemůže podle §273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2007
Předseda senátu :
JUDr. František H r a b e c