ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.50.2007.1
sp. zn. 4 Tz 50/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. července 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Vladimíra Jurky stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. D., proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 2 T 53/2006, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 2 T 53/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a §57 odst. 2 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. D.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu vyhoštění.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 8 se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. 42 T 19/2005, byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že společně a obviněným G. V. dne 6. 2. 2005 kolem 15.15 hodin v P., v ulici C. poblíž domu, z kabelky, kterou měla poškozená ruská státní příslušnice E. I., na rameni, odcizili cestovní pas poškozené a finanční hotovost ve výši 1.100,- Kč a 120,- EURO, což je v přepočtu 3.594,- Kč, následně se dali na útěk a byli zadrženi hlídkou policie v restauraci v P., S. n. a způsobili tak poškozené škodu v celkové výši 4.694,- Kč. Za uvedené jednání byl obviněný M. D. podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu vyhoštění z území České republiky ve výměře pěti let. Dále bylo rozhodnuto o nároku poškozené. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 9. 2. 2005 a nabyl právní moci dne 22. 2. 2005.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 2 T 53/2006, byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že se dne 11. 4. 2006 kolem 17.35 hodin zdržoval na území České republiky, a to v P., ul. S. před O. D., přestože mu byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. 42 T 19/2005, který nabyl právní moci dne 22. 2. 2005, uložen trest vyhoštění z území ČR na dobu pěti let, kdy mu byl uvedený zákaz pobytu prodloužen rozhodnutím Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie v Rychnově nad Kněžnou, č.j. SCPP-2002/HK-VII-2005, který nabyl právní moci dne 28. 6. 2005, na dobu osmi let, tedy do 28. 6. 2013, s lhůtou vycestování do 15-ti dnů. Za to byl obviněnému M. D. podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu deseti let. Rozsudek nabyl právní moci dne 27. 6. 2006, když státní zástupce odvolání, které proti rozsudku podal ihned po jeho vyhlášení, vzal zpět a předsedkyně senátu Městského soudu v Praze usnesením ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 7 To 316/2006, vzala podle §250 odst. 4 tr. ř. zpětvzetí odvolání na vědomí.
Proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 2 T 53/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. D. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §36 a §57 odst. 2 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. v řízení předcházejícím.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že uložením trestu vyhoštění na dobu deseti let byla překročena maximálně přípustná hranice tohoto trestu v rámci jeho ukládání na dobu určitou, která je dána v ustanovení §57 odst. 2 tr. zák. Podle ministra spravedlnosti je z přezkoumávaného spisu zřejmé, že se soud uvedenými zákonnými ustanoveními neřídil. Přestože soudu bylo z předchozího trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci vedené pod sp. zn. 42 T 19/2005, kterým provedl důkaz jeho přečtením, známo, že obviněnému byl uložen trest vyhoštění v délce pěti roků prodloužený rozhodnutím Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie v Rychnově nad Kněžnou na dobu osmi roků, který není dosud vykonán, uložil mu další trest vyhoštění v délce deseti let, čímž došlo k překročení horní hranice stanovené pro tento trest v ustanovení §57 odst. 2 tr. zák.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 2 T 53/2006, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. D. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., příp. podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §57 odst. 2 tr. zák. může soud s přihlédnutím ke stupni společenské nebezpečnosti trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný M. D. nejprve odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. 42 T 19/2005, k trestu vyhoštění z území republiky ve výměře pěti let, kdy mu byla stanovena lhůta k vycestování z ČR do 23. 2. 2005, a následně byl M. D. odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 2 T 53/2006, opět k trestu vyhoštění z území ČR, tentokrát na dobu deseti let.
Za této situace je zřejmé, že trest vyhoštění uložený obviněnému rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 2 T 53/2006, ve výměře deseti let spolu s dosud nevykonanou částí trestu vyhoštění dříve uloženého trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. 42 T 19/2005, přesahoval o více jak 3 roky nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest vyhoštění, která je v rámci jeho ukládání na dobu určitou stanovena na deset let.
Účelem trestu vyhoštění je zabránit pachateli trestného činu, který není občanem České republiky a nemá v ní ani postavení uprchlíka, v páchání další trestné činnosti na území České republiky, pokud z jeho strany hrozí nebezpečí lidem, majetku nebo jinému obecnému zájmu. Vyhoštění se vztahuje na celé území České republiky a vždy se ukládá z území České republiky do ciziny. Trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let je mírnější alternativou tohoto druhu trestu. Uvedenou sazbu nelze v žádném případě překročit. Je-li nutné s přihlédnutím ke všem okolnostem uložit trest v delší výměře než 10 let, musí soud zvolit alternativu trestu vyhoštění na dobu neurčitou.
Z uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 2 T 53/2006, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §57 odst. 2 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu vyhoštění v neprospěch obviněného M. D.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 53/2006 dále vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 8 věděl, že obviněný M. D. byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. 42 T 19/2005, k trestu vyhoštění z území republiky ve výměře pěti let. Tato skutečnost je patrná z protokolu o hlavním líčení, kdy soud provedl důkaz čtením spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 2 T 53/2006. Uložení trestu vyhoštění z výše uvedeného trestního příkazu v délce pěti let je také obsaženo ve skutkové větě přezkoumávaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 2 T 53/2006. Z výše uvedeného vyplývá, že v případě napadeného rozhodnutí došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest vyhoštění, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby v rámci jeho ukládání na dobu určitou o více jak 3 roky, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 2 T 53/2006, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §57 odst. 2 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. D., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu vyhoštění, zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 8 přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného M. D. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 a §57 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného M. D. a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. července 2007
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec
Vypracoval:
JUDr. Petr Šabata