ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.66.2007.1
sp. zn. 4 Tz 66/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. M. , roz. T., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 1 T 342/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 1 T 342/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného S. M.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhod
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 1 T 10/2004, byl obviněný S. M. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil v době od dubna roku 2003 do 17. 12. 2003, za což byl odsouzen podle §213 odst. 3 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Současně mu byla uložena podle §45a odst. 1 tr. zák. povinnost v době výkonu trestu zaplatit dlužné výživné a řádně platit běžné výživné. Rozsudek nabyl právní moci dne 12. 9. 2006.
Trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 1 T 342/2004, byl obviněný S. M. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., kterých se dopustil jednak tím, že v době od měsíce října roku 2003 do 15. 11. 2004, kromě měsíců dubna, května a června roku 2004, v Ú. n. L. ani jinde řádně nepřispíval na výživu své nezletilé dcery N. M., ačkoli tak byl jako rodič podle zákona o rodině povinen, když jeho povinnost následně konkretizoval svým rozsudkem dne 31. 7. 1998, sp. zn.. 21 C 143/98, který nabyl právní moci dne 3. 9. 1998, Okresní soud v Ústí nad Labem, jenž schválil dohodu, podle které se zavázal přispívat na výživu nezletilé finanční částkou ve výši 1.000,- Kč měsíčně, kterou měl poukazovat do 15. dne v měsíci předem k rukám matky dítěte L. M., přičemž za uvedené období na výživném dluží celkovou částku ve výši 11.000,- Kč, a jednak tím, že v období od 18. 12. 2003 do 15. 11. 2004 v Ú. n. L. ani jinde řádně nepřispíval na výživu své nezletilé dcery N. V., ačkoli Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. 17 Nc 75/1999, schválil dohodu, jíž se zavázal na výživu nezletilé přispívat finanční částkou ve výši 1.000,- Kč měsíčně, kterou měl poukazovat do 15. dne v měsíci předem k rukám matky dítěte H. K., přičemž z důvodu špatné finanční situace nezletilé v době do dne 31. 5. 2004 plnil povinnost za obviněného Magistrát města Ústí nad Labem, a za období shora uvedené na výživném dluží k rukám matky nezletilé finanční částku ve výši 5.682,- Kč a Magistrátu města Ústí nad Labem finanční částku ve výši 3.518,- Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněnému uložen podle §213 odst. 3 tr. zák. za užití ustanovení §35 odst. 1, §45 odst. 1, 2, §45a odst. 1 tr. zák. úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle §45a odst. 1 tr. zák. byla obviněnému dále uložena povinnost v době výkonu trestu zaplatit dlužné výživné a řádně plnit výživné běžné. Trestní příkaz byl obviněnému S. M. doručen dne 28. 12. 2005 a právní moci nabyl dne 6. 1. 2006. O nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací bylo podle §336 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto usnesením téhož soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 1 T 342/2004.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 1 T 342/2004, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. M. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v řízení předcházejícím.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Ústí nad Labem se neřídil ustanoveními §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 1 T 10/2004.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 1 T 342/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného S. M. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný S. M. nejprve odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 1 T 10/2004, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 1 T 342/2004 (doručen 28. 12. 2005), k dalšímu trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Ze zprávy Probační a mediační služby České republiky, středisko Ústí nad Labem, ze dne 16. 1. 2007, doplněné sdělením ze dne 23. 4. 2007 a 2. 7. 2007 vyplývá, že S. M. byly uloženy tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 800 hodin, přičemž z trestu uloženého mu v trestní věci Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 1 T 342/2004, vykonal do současné doby 329 hodin.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 1 T 342/2004, je zřejmé, že si samosoudkyně byla vědoma toho, že proti obviněnému S. M. je souběžně u téhož soudu vedeno další trestní stíhání, a to v trestní věci vedené pod sp.zn. 1 T 10/2004, neboť tomu odpovídá lustrace na č. l. 112 i pokyn samosoudkyně kanceláři připojit předmětný trestní spis. Samosoudkyně, aniž si předmětný spis připojila a vyčkala právní moci rozhodnutí, vydala trestní příkaz. Nezjistila tedy skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro vydání meritorního rozhodnutí ve vztahu k výroku o trestu, v důsledku čehož obviněnému uložila další trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, ačkoli mu stejný druh trestu na samé horní hranici zákonné trestní sazby byl uložen již ve věci předchozí. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se nedařilo dlouhodobě obviněnému rozsudek vyhlášený v trestní věci vedené pod sp.zn. 1 T 10/2004 doručit, a to ani prostřednictvím policie. Z tohoto důvodu nabyl právní moci až dne 12. 9. 2006. Okresní soud v Ústí nad Labem tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného S. M.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému S. M. rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 1 T 10/2004, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonanou částí trestu obecně prospěšných prací uloženého trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 1 T 342/2004 (vykonal do současné doby 329 hodin), přesahoval o 71 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Ústí nad Labem trestním příkazem ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 1 T 342/2004, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému S. M.
Je zřejmé, že všechna porušení zákona, která Nejvyšší soud zjistil na základě důvodů uvedených v podané stížnosti pro porušení zákona, se týkají výhradně výroku o trestu napadeného rozsudku. Podle §266 odst. 2 tr. ř. však lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 71 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 1 T 342/2004, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného S. M., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného S. M. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu.
Samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Labem v nově provedeném řízení doplní dokazování spisem téhož soudu, sp. zn. 1 T 10/2004, aktuálním opisem rejstříku trestů obviněného, jakož i zprávou Probační a mediační služby České republiky, středisko Ústí nad Labem, zda a případně v jakém rozsahu obviněný trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 1 T 342/2004, vykonal. Provedením a vyhodnocením těchto důkazů společně s důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může Okresní soud v Ústí nad Labem dospět k závěru o uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Labem bude při svém rozhodování omezen ustanovením §273 tr. ř., které zakazuje, aby novým rozhodnutím došlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval: JUDr. P. Š .