ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.69.2007.1
sp. zn. 4 Tz 69/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 25. září 2007 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. S., proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 2 T 51/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 2 T 51/2002 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §152 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného R. S.
Napadené usnesení se zrušuje .
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. 2 T 51/2002, bylo podle §231 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v §172odst. 2 písm. a) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného R. S., pro skutek právně kvalifikovaný obžalobou Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 sp. zn. 2 Zt 914/97 jako trestný čin poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Uvedeného protiprávního jednání se měl dopustit tím, že dne 31. 10. 1996 v P., S., vylákal na J. H. a H. H., zplnomocnění pro uzavření kupní smlouvy ohledně jejich nemovitosti tamtéž s neztotožněnou osobou jménem M. K. za částku 3.900.000,- Kč s tím, že od J. H. převzal částku 2.000,- Kč na zřízení účtu u Komerční banky a.s., P., pobočka P., H., kam dne 13. 11. 1996 peníze složí, což učinil a téhož dne 13. 11. 1996 naopak uzavřel kupní smlouvu ohledně uvedené nemovitosti s P. B., od kterého převzal částku 900.000,- Kč, podal téhož dne v 16:34 hodin návrh na povolení vkladu práva vlastnického u Katastrálního úřadu P.-m. v P., L., a následně pak u PČR, OÚV Praha 8, Vítkova 16, oznámil v 18:35 hodin, že mu byla odcizena částka 40.000,- DM v telefonní budce v P.
Uvedené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 nabylo právní moci dne 21. 6. 2004.
Usnesením téhož soudu ze dne 7. 5. 2004, sp. zn. 2 T 51/2002 byla obhájci R. S. JUDr. J. B., advokátu se sídlem H., P., přiznána odměna za obhajobu R. S. a náhrada hotových výdajů v celkové výši 41.505,- Kč.
Navazujícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 2 T 51/2002, byla obviněnému R. S. uložena podle §152 odst. 1 písm. b) tr. ř. povinnost nahradit státu odměnu a hotové výdaje hrazené státem ustanovenému obhájci JUDr. J. B. v celkové výši 41.505,- Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 21. 6. 2004.
Proti posledně citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. S. Uvedl v ní, že podle jeho názoru byl napadeným usnesením v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §152 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poukázal na znění ustanovení §152 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož byl-li obviněný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud nemá nárok na obhajobu bezplatnou.
Podle názoru ministra spravedlnosti soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 tohoto zákonného ustanovení nedbala, neboť trestní stíhání obviněného bylo pro neúčelnost podle §231 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. pravomocně zastaveno, a obviněnému proto nevznikla povinnost nahradit státu náklady, které byly státem vynaloženy na úhradu odměny a hotových výdajů ustanovenému obhájci. Vydáním předmětného usnesení tedy byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. S.
Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud po provedeném řízení vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanovení §152 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch R. S., a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodu v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §152 odst. 1 písm. b) tr. ř. byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud nemá nárok na obhajobu bezplatnou.
Jelikož se napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 opírá o citované ustanovení trestního řádu, Nejvyšší soud zkoumal, zda byly v posuzovaném případě splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí.
Jak je patrno z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 8. 1997 sp. zn. Nt 1214/97 (č.l. 4), byl v předmětné trestní věci obhájcem obviněného R. S. ustanoven podle §36 odst. 3 tr. ř. obhájcem JUDr. J. B. poté, co obviněný R. S. nevyužil práva obhájce si zvolit sám, přičemž mu nebyl zvolen ani jinou oprávněnou osobou. Tato zákonná podmínka tedy byla splněna.
Nejvyšší soud se dále zabýval zjištěním, zda byla splněna i další zákonná podmínka vyplývající z ustanovení §152 odst. 1 písm. b) tr. ř., totiž zda obviněný R. S. byl pravomocně uznán vinným. Z údajů obsažených v trestním spise je zjevné, že tato podmínka nebyla dána, neboť Obvodní soud pro Prahu 1 nerozhodl pravomocně o vině obviněného, nýbrž svým usnesením ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. 2 T 51/2002 podle §231 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu trestní stíhání obviněného R. S. pro neúčelnost zastavil.
Citované usnesení o zastavení trestního stíhání nelze považovat za splnění výše uvedené podmínky ve smyslu ustanovení §152 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť nemá povahu rozhodnutí o vině, naopak existencí tohoto pravomocného usnesení bylo rozhodnutí o vině v dané trestní věci vyloučeno.
Jestliže tedy Obvodní soud pro Prahu 1 dne 10. 6. 2004 svým usnesením sp. zn. 2 T 51/2002 stanovil obviněnému R. S. povinnost uhradit náklady obhajoby a hotové výdaje s odkazem na ustanovení §152 odst. 1 písm. b) tr. ř., pak napadeným unesením porušil zákon v citovaném zákonném ustanovení.
Nadto považuje Nejvyšší soud za žádoucí konstatovat, že napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 v neprospěch obviněného R. S. porušuje i ustanovení článku 4 odst. 1 Ústavního zákona č. 23/1991 Sb., Listina základních práv a svobod, podle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
V daném případě je mimo pochybnost, že povinnost uhradit náklady obhajoby a hotové výdaje byla obviněnému R. S. v rozporu s pozitivní právní úpravou, konkrétně již citovaného ustanovení §152 odst. 1 písm. b) tr. ř., jednak nebylo zachováno jeho základní právo stanovené v článku 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, dle kterého každý občan může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Vzhledem k výše uvedené argumentaci Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 2 T 51/2002, byl porušen zákon v ustanovení §152 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného R. S. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil v celém rozsahu, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á