ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.1046.2007.2
5 Tdo 1046/2007-I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v řízení o dovolání v neveřejném zasedání konaném dne 20. září 2007 o návrhu předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 na odložení výkonu rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. řádu, a to usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 9 To 166/2007, vydaného v trestní věci obviněné L. H. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 150/2005, takto:
Podle §265h odst. 3 tr. řádu se návrh z a m í t á .
Odůvodnění:
Obviněná L. H. byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. 5 T 150/2005, uznána vinnou trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 1 tr. zák., kterého se dopustila tím, že ačkoli si jako vlastník domu v P. , S. , byla vědoma platného nájemního vztahu poškozeného R. B. , k bytu 1+1, IV. kategorie, situovaného v I. nadzemním podlaží uvedené adrese, využila záplav z roku 2002 a následného odstěhování R. B. do dočasného náhradního ubytování z důvodu rekonstrukce jeho bytu poškozeného povodní a nechala přestavět a zkolaudovat tento byt jako nebytový prostor za účelem zřízení pohybového studia. Tímto jednáním měla obviněná protiprávně obsadit byt poškozeného a bránit mu v jeho užívání.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 9 To 166/2007, vydaným v odvolacím řízení na podkladě odvolání obviněné, bylo zamítnuto její odvolání podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podala dne 17. 8. 2007 obviněná L. H. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, jehož součástí byla i žádost obviněné o odložení vykonatelnosti napadeného usnesení.
Uvedenou žádost učinila obviněná s ohledem na podané dovolání a dále s poukazem na svůj věk a zdravotní stav.
Předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 1, u kterého obviněná podala dovolání podle §265e odst. 1 tr. řádu, předložila dne 7. 9. 2007 Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) toto dovolání spolu se spisy a s návrhem na odložení výkonu rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. řádu. Důvody pro takový postup spatřuje předsedkyně senátu soudu prvního stupně v žádosti samotné obviněné, která je obsažena v jejím dovolání s tím, že předsedkyně senátu se ztotožnila s těmito důvody a vzhledem k charakteru trestné činnosti obviněné podle názoru předsedkyně senátu přichází v úvahu odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí též z důvodu zachování právní jistoty.
Nejvyšší soud ještě před rozhodnutím o dovolání obviněné L. H. posoudil návrh předsedkyně senátu soudu prvního stupně na odklad výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §265h odst. 3 tr. řádu platí, že dospěje-li předseda senátu soudu prvního stupně na podkladě dovolání a obsahu spisů k závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, předloží bez zbytečného odkladu spisy s příslušným návrhem na takový postup Nejvyššímu soudu, který o jeho návrhu rozhodne usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisů, a nebylo-li v mezidobí již dokončeno řízení u soudu prvního stupně, vrátí mu spisy k dokončení řízení. Podle §240 tr. řádu rozhodne Nejvyšší soud o uvedeném návrhu v neveřejném zasedání.
Důvody pro odložení výkonu rozhodnutí v posuzovaném případě spatřuje navrhovatelka v žádosti obviněné L. H. , která argumentuje jednak podáním dovolání vůbec a dále svým věkem a zdravotním stavem, přičemž navrhovatelka považuje za další důvod také zachování právní jistoty.
K jednotlivým důvodům uplatněným v podaném návrhu předsedkyně senátu soudu prvního stupně uvádí Nejvyšší soud, že jen v samotném podání dovolání nelze spatřovat důvod k odložení výkonu rozhodnutí ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu, neboť jinak by navrhovaný odklad přicházel v úvahu automaticky vždy po podání dovolání. Dovolání jako mimořádnému opravnému prostředku by tak byl zároveň v rozporu se zákonnou úpravou v podstatě přiznán suspenzivní účinek. Návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu je tedy nezbytné opírat o takové konkrétní okolnosti, které vyplývají z podaného dovolání nebo z obsahu příslušného spisu a zároveň vyvolávají pochybnost o vhodnosti dalšího výkonu napadeného rozhodnutí, zejména jestliže lze důvodně předpokládat úspěšnost dovolání s ohledem na jeho argumenty a s přihlédnutím k obsahu napadeného rozhodnutí. Jak vyplývá z dosavadní judikatury, podání dovolání ani případný obecný odkaz na kasační oprávnění dovolacího soudu samy o sobě nepostačují k odůvodnění návrhu na odklad nebo přerušení výkonu napadeného rozhodnutí (obdobně srov. rozhodnutí pod č. 9/2003 Sb. rozh. tr.). V návrhu předsedkyně senátu soudu prvního stupně ve věci obviněné L. H. ovšem nejsou obsaženy žádné z uvedených důvodů, na jejichž podkladě by bylo možné dospět k závěru o nezbytnosti odložení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, který byl obviněné uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. 5 T 150/2005, ve spojení s napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 9 To 166/2007.
Pokud jde o další důvody zmíněné navrhovatelkou a spočívající ve věku a ve zdravotním stavu obviněné, Nejvyšší soud konstatuje, že takové důvody nejsou bez dalšího překážkou pro výkon pravomocného rozhodnutí, resp. pro výkon pravomocně uloženého trestu. K odložení výkonu trestu z důvodu věku je třeba v každém konkrétním případě přistupovat s ohledem na okolnosti případu a zejména též s respektem k ustanovení §23 odst. 1 tr. zák., které zakotvuje účel trestu, jehož dosažení vyžaduje neprodlený výkon uloženého trestu co nejdříve po nabytí právní moci rozhodnutí. V posuzované věci nepovažuje Nejvyšší soud věk obviněné L. H. za natolik výjimečný, aby bylo nutné přistoupit k odkladu výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním.
V podstatě obdobné závěry platí pro důvod spočívající ve zdravotním stavu obviněné L. H. V obecné rovině k tomu Nejvyšší soud uvádí, že zdravotní stav obviněného je překážkou pro výkon trestu – přičemž s odkazem na tento důvod trestní řád výslovně upravuje toliko odklad výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací a peněžitého trestu – pouze za situace, když zejména z lékařských zpráv vyplývá, že výkon trestu by se negativním způsobem promítl do života a zdraví obviněného (odsouzeného), resp. že zdravotní stav brání obviněnému ve výkonu uloženého trestu. Vždy tedy záleží na posouzení konkrétního případu, přičemž nezbytným podkladem pro závěr o odklad výkonu trestu jsou lékařské zprávy, z nichž je patrná neslučitelnost výkonu určitého trestu s aktuálním zdravotním stavem obviněného (odsouzeného). Jak je v posuzované věci patrné ze spisových podkladů, na obviněnou L. H. byl pro potřeby trestního řízení vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Jeho závěry sice svědčí o určitých psychických obtížích obviněné, nicméně soudní znalec současně vyloučil existenci duševní choroby nebo forenzně významné duševní poruchy obviněné. Jiné lékařské zprávy pak nejsou ve spise zařazeny. Nejvyšší soud tudíž konstatuje, že zmíněný důvod pro odklad výkonu rozhodnutí není dán.
Navíc argumentace obviněné L. H. s poukazem na věk a zdravotní stav nesouvisí s podaným dovoláním ani s důvody, o které se tento mimořádný opravný prostředek opírá, proto Nejvyšší soud nepovažuje za vhodné řešit takové případy postupem podle §265h odst. 3 tr. řádu, ale jen na podkladě odpovídajících speciálních ustanovení (např. podle §322 tr. řádu).
Nejvyšší soud pak nemohl akceptovat ani další důvod uplatněný v návrhu předsedkyně senátu soudu prvního stupně na odklad výkonu rozhodnutí spočívající v tom, že odkladem výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním obviněné L. H. by byla zachována právní jistota. K podstatným znakům právní jistoty totiž patří mimo jiné i spravedlivé potrestání toho, kdo porušuje právo. Aniž by Nejvyšší soud jakkoli předjímal výsledek probíhajícího dovolacího řízení, považuje za nezbytné zdůraznit, že pokud soudy nižších stupňů dospěly v trestní věci obviněné L. H. k závěru o její odpovědnosti za trestný čin (tj. o porušení práva), nastolily tím i stav právní jistoty. V posuzované věci proto nemůže být důvodem pro odklad výkonu napadeného rozhodnutí zachování právní jistoty, neboť samotné podání dovolání nezpochybňuje stav založený pravomocným rozhodnutím soudů nižších stupňů.
Pro posouzení důvodnosti návrhu na odklad výkonu trestu v trestní věci obviněné L. H. je ovšem podle dovolacího soudu podstatná zejména skutečnost, že obviněné byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. uložený trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku, takže za současného stavu vůbec nepřichází v úvahu nějaký další odklad výkonu tohoto trestu.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem nebyly zjištěny důvody k odložení výkonu napadeného rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. řádu v trestní věci obviněné L. H. , proto byl návrh předsedkyně senátu soudu prvního stupně zamítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 20. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y