ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.135.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 135/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. února 2007 o dovolání, které podal obviněný P. B., proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 2 T 118/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 2 T 118/2005, uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že dne 1. 2. 2005 ve 14.00 hod. v J. n. N. na křižovatce ulic B. a V L. před garážemi fyzicky napadl souseda J. S., tak, že když byl sehnutý a otočený k němu zády, přesně nezjištěným způsobem ho rýpl do zad pod lopatky, v důsledku čehož se poškozený otočil a obviněný s hliníkovou lopatkou v ruce mu vulgárně nadával a vyhrožoval, že si jde pro první splátku na pokutu, kterou za něho dostal. Bezprostředně poté obviněný udeřil poškozeného pěstí pravé ruky do nosu a vyhrožoval mu slovy, že „pokud si půjde někam stěžovat, přerazí mu všechny končetiny a na čelo mu vypálí cejch, že ho nikdo nepozná“, přičemž poškozeného provokoval, že ho může také udeřit. Popsaným jednáním obviněný způsobil poškozenému zhmoždění nosu a poúrazový blok krční páteře a uvedené zranění si vyžádalo pracovní neschopnost poškozeného v trvání od 8. 2. do 20. 2. 2005, během které si přikládal studené obklady, užíval léky a krk měl znehybněn Schanzovým límcem, přičemž trpěl bolestmi v oblasti kořene nosu, který měl oteklý, bolestmi hlavy a bolestmi šíje. Poškozený měl přitom obavy, aby se agresivita obviněného nestupňovala, neboť za obdobné jednání proti J. S. byl obviněný rozhodnutím správního orgánu – Městského úřadu v Jablonci nad Nisou ze dne 23.10. 2004, sp. zn. OPŘ/699/SR/7373/2004, potrestán pro přestupek proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
Za tyto trestné činy byl obviněný P. B. citovaným rozsudkem odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému též uložena povinnost uhradit poškozenému škodu ve výši 4 180,- Kč.
O odvolání obviněného P. B. rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem –pobočka v Liberci usnesením ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 31 To 432/2005, tak, že podle §256 tr. řádu zamítl odvolání jako nedůvodné.
Dne 19. 4. 2006 podal obviněný P. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které však zaměřil jen proti rozsudku soudu prvního stupně a které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V podaném dovolání obviněný zejména nesouhlasí s rozsahem provedeného dokazování. Obviněný rovněž namítá, že soud prvního stupně při hodnocení důkazů nesprávně aplikoval zásadu in dubio pro reo a že postupoval v rozporu s ustanovením §125 tr. řádu. Podle názoru obviněného nelze na základě důkazů, které v posuzované věci provedl soud prvního stupně, dospět k závěru o jeho vině trestnými činy, pro něž byl stíhán a odsouzen.
Závěrem svého dovolání obviněný P. B. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 2 T 118/2005, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu, třebaže v této trestní věci vydal Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozhodnutí ve formě usnesení, kterým jeho odvolání zamítl podle §256 tr. řádu.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného P. B. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru dovolatel zaměřil své dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, což však zákon nepřipouští. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť není přípustné.
K vyjádření poškozeného J. S., který není osobou oprávněnou podat dovolání, pak Nejvyšší soud nemohl přihlížet.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) musel především posoudit otázku, zda je podané dovolání obviněného P. B. přípustné ve smyslu ustanovení §265a tr. řádu. Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Jak je patrné z citovaného ustanovení i z celkové koncepce dovolání a dovolacího řízení, dovolání musí vždy směřovat proti rozhodnutí soudu druhého stupně a podle toho, jak tento soud rozhodl, a podle rozsahu, v němž dovolatel napadá rozhodnutí ve věci, může směřovat současně též proti rozhodnutí soudu prvního stupně; nestačí však podat dovolání jen proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Bylo-li v posuzované věci zamítnuto odvolání obviněného, rozhodnutím ve věci samé, proti němuž bylo dovolání přípustné, je podle legální definice obsažené v ustanovení §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu právě jen usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání jako řádný opravný prostředek proti odsuzujícímu rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 1 písm. a) tr. řádu. Proto chtěl-li obviněný podat účinně dovolání, musel ho zaměřit především proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 31 To 432/2005.
Jak je ovšem zřejmé z obsahu podaného dovolání v této věci, zaměřil ho obviněný P. B. výlučně proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 2 T 118/2005, který zde rozhodoval jako soud prvního stupně. V souvislosti s dovolacími námitkami pak obviněný výslovně napadá toliko skutkové a právní závěry, které ve věci učinil soud prvního stupně v citovaném rozsudku, aniž by jejich prostřednictvím brojil proti rozhodnutí odvolacího soudu, tj. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 31 To 432/2005, o kterém se dovolatel vůbec nezmiňuje, takže mu ani nevytýká žádné vady. Jestliže tedy obviněný podal dovolání pouze proti výše uvedenému meritornímu rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze podle Nejvyššího soudu považovat takové dovolání za přípustné. Nejvyšší soud nemá důvod odchylovat se od své dosavadní judikatury, z níž je patrné, že pokud dovolatel ve shodě s požadavkem vyplývajícím z ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu podal dovolání výslovně pouze proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv trestní stíhání bylo pravomocně skončeno rozhodnutím soudu druhého stupně, pak podal dovolání proti rozhodnutí, proti kterému je zákon nepřipouští [§265i odst. 1 písm. a) tr. řádu]. Jen do uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem k podání dovolání (§265e tr. řádu) by dovolatel mohl učinit podání, kterým by napadl rozhodnutí soudu druhého stupně (viz rozhodnutí pod č. 25/2003 Sb. rozh. tr.). Na podkladě spisu v posuzované věci však Nejvyšší soud konstatuje, že lhůta pro podání dovolání obviněnému uplynula již dne 28. 5. 2006, takže zmíněná změna zaměření podaného dovolání už není přípustná.
Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že pokud obviněný P. B. podal své dovolání toliko proti rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoliv jeho trestní stíhání bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu, nelze jeho dovolání považovat za přípustné. Proto bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného jako nepřípustné odmítnuto, přičemž vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod, případně zda námitky obviněného je možné vůbec podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y